Ozonová díra
Ozonová díra je označení pro oblast stratosféry s oslabenou vrstvou ozonu.
Vznik ozonové díry
od roku 1930 jsou vyráběny halogenované uhlovodíky (freony), které jsou použity v chladicích a hnacích médiích, v aerosolech, nadouvadlech, hasicích přístrojích a čisticích prostředcích. V roce 1974 byla poprvé vyslovena hypotéza (která se později potvrdila[zdroj?]), že freony, ač mnohdy několikrát těžší než vzduch, pronikají do stratosféry (10 až 50 km nad povrch Země), kde se z nich odštěpuje chlór a fluor, které se podílejí na katalytickém rozkladu ozonu. Snižují tak obsah ozonu ve stratosféře. Ozonová vrstva absorbuje část ultrafialového záření (280-320 nm), které má nepříznivé účinky na život na marsu
První pozorování ozonové díry
Trendu, že ozon se ničil rychleji, než se stačil vytvářet, si poprvé všimli v 60. letech Maria Molin a Sherwood Rowland. Oba se v roce 1995 dočkali Nobelovy ceny za chemii.[1]
Ozonová díra byla poprvé pozorována počátkem 80. let 20. století nad Antarktidou. V roce 1985 tam v září a říjnu poklesla koncentrace ozonu na polovinu dlouhodobého průměru. Později byl naměřen kolísavý úbytek stratosférického ozonu nad Jižní Amerikou a Austrálií a později také nad Arktidou na severní polokouli. Rekordní snížení bylo v letech 1992 až 1993 a dlouhodobě je sledováno nad nejobydlenějšími oblastmi světa o cca 0,5 % za rok.[zdroj?]
Důsledky ozonové díry
Zeslabená vrstva ozonu představuje větší pravděpodobnost průniku UV-B a UV-C záření, které je karcinogenní. U lidí a zvířat může zvýšená intenzita UV záření způsobit poškození zraku, vyvolat rakovinu kůže a snížení imunity. U rostlin včetně mořského fytoplanktonu snížený růst a sníženou odolnost vůči škůdcům.
Řešení a legislativa
Zastavení výroby, dovozu, vývozu freonů (náhrada ve výrobě jinými látkami), sběr a recyklace freonů je dosud v oběhu.
V roce 1987 byl uzavřen Montrealský protokol – dohoda o snížení a ukončení výroby. Signatářské země nebudou obchodovat s freony se zeměmi, které nepodepsaly. Dále byl vytvořen fond na pomoc rozvojovým zemím. Zpřísňující dodatky k této dohodě byly přijaty v letech 1990, 1992, 1995 a 1997.
Česká republika v roce 1995 schválila i díky úsilí nevládních ekologických organizací (Hnutí Duha, Děti Země, STUŽ) nový zákon, který nahradil nevyhovujícího z roku 1993.
Současný stav
Průmyslové země ukončily výrobu freonů v roce 1996; Evropská unie již v roce 1994. Jako náhrady jsou používány propan-butan, amoniak, voda, kyselina citrónová. Rozvojové země by měly ukončit produkci freonů do roku 2010. V letech 1986 až 1994 stoupla však jejich produkce o třetinu.[zdroj?]
Na jaře roku 2011 zpozorovala a změřila družice Envisat v rámci projektu OMI ozónový úbytek nad Arktidou (Špicberky, Skandinávský poloostrov a široké okolí, výrazně zasahující i do evropského kontinentu).[1]
Problémy
V roce 1995 byla pětina freonů pašována.[zdroj?] Dalšími problémy jsou prodeje starých technologií ve třetím světě a dlouhověkost freonů – stovky let vydrží v atmosféře.[2] Dále se některé „měkké“ látky poškozující ozon, jako freony HCFC a pesticid metylbromid dosud smějí vyrábět. Freony se podílejí také na globálním oteplování.[zdroj?]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Satelit změřil rekordní úbytek ozonu. Slunce nyní opaluje jako v létě
- ↑ Podrobněji viz tabulka v hesle Chlor-fluorované uhlovodíky
Související články
Literatura
- Ročenky Stav Světa organizace Worldwatch Institute
- Děti Země: V zájmu života ochraňujme ozónovou vrstvu, Brno 1992
- Lippert,(ed.): Ozónová vrstva země, Vesmír, 1995
- Porrit,J: Zachraňme Zemi, Brázda 1991
- Meadowsová, D., Randers, J.: Překročení mezí - Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti, Argo 1992, ISBN 80-85794-83-7, část Případová studie: Freony