Přeskočit na obsah

Vladislav Roubal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Vladislav Roubal
Narození31. prosince 1920
Semily
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. října 1951 (ve věku 30 let)
les na Sokolovsku
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladislav Roubal (31. prosince 1920 Semily15. října 1951) byl český mechanik a politický vězeň, který v roce 1951 uprchnul z pracovního tábora a krátce poté byl zastřelen.[1]

Život

Narodil se v roce 1920 v Semilech. Jeho otec František byl legionář. V Semilech nejprve navštěvoval obecnou školu, později začal studovat na měšťanské škole v Novém Bohumíně. Od 16 let se učil automechanikem. V květnu 1938 dobrovolně nastoupil základní vojenskou službu. V březnu 1939 byl umístěn k leteckému pluku v Olomouci.[2]

Druhá světová válka

V roce 1939 emigroval přes Polsko poté, co byl v květnu 1939 zatčen jeho otec kvůli formování protinacistického odboje (otec byl v dubnu 1944 nacisty popraven).[3] V Polsku byl přitom nejprve týdny držen na policejní stanici v Šumbarku (který tehdy patřil Polsku), poté odcestoval do Malých Bronovic nedaleko Krakova. Ještě před začátkem druhé světové války potom stihl z Gdyně odjet do Francie. Od srpna do prosince 1939 pracoval v Saint-Étienne v průmyslové firmě. V prosinci 1939 odcestoval do Agde, kde se učil na poddůstojnické škole.[2] Od května do června 1940 působil na letecké základně v Bordeaux. Po kapitulaci Francie byl posléze odvezen do Velké Británie. V ní se jako mechanik nejprve v červenci 1940 zapojil do údržby letadel. Od roku 1944 u britského letectva působil i jako pilot ve výcviku.[4] Po konci druhé světové války odešel v listopadu 1945 z armády a od ledna 1946 byl zaměstnancem československého Ministerstva zahraničí. V březnu 1946 mu prezident Edvard Beneš udělil Medaili Za zásluhy II. stupně a Uznání za vynikajících vojenských činů mimo boj.[5] V lednu 1947 mu byl udělen Československý válečný kříž. Téhož roku se mu narodil syn, který zemřel ve věku 3 měsíců. Na přelomu let 1947 a 1948 začal pracovat na velvyslanectví jako sekretář konzula v Belgickém Kongu. V něm se mu v lednu 1949 narodila dcera.[5] Ta později onemocněla malárií.[6]

V rámci svého působení na velvyslanectví se opakovaně dostával do konfliktu s jeho přednostou Zbyňkem Roušarem. V roce 1949 (podle některých zdrojů v únoru a podle jiných v květnu) mu byla zaslána výzva k návratu z Leopoldville do Československa, což Roubal odmítl s odkazem na špatný zdravotní stav své dcery.[6] V Africe nakonec zůstal, přestože byl z konzulárních služeb propuštěn a žil v domě Řeka Papadimitriouse.[5] Nakonec se vrátil zpět do Evropy. V roce 1950 krátce pobýval v Bruselu a zřejmě se snažil emigrovat do Spojených států amerických, Velké Británie nebo Jugoslávie.[2]

Odsouzení, útěk a smrt

V srpnu 1950 zažádal o možnost návratu do vlasti, přičemž v listopadu 1950 tak učinil. Ihned poté byl československými úřady na Letišti v Ruzyni zatčen a vzat do vazby. V dubnu 1951 byl v politickém procesu odsouzen za trestné činy prorady a velezrady k jedenáctiletému trestu odnětí svobody a umístěn do pracovního tábora v Horním Slavkově.[2] Z něj v říjnu 1951 spolu s dalšími jedenácti vězni uprchnul, nicméně ještě téhož dne byl na útěku zastřelen,[6] když byl příslušníky SNB neozbrojen zasažen pěti střelami a na místě zemřel.[4][7] Někteří uprchlíci ze skupiny přitom byli dopadeni, odsouzeni k trestu smrti a popraveni (Boris Volek a Ladislav Plšek).[8]

V Horním Slavkově připomíná jeho památku pamětní deska.[9]

Odkazy

Reference

  1. MODERNÍ ČESKOSLOVENSKÉ DĚJINY / 2. SVĚTOVÁ VÁLKA A HOLOCAUST, ÚNOR 1948 A 50. LÉTA. jsns.cz. Dostupné online. 
  2. a b c d Na pohřeb nejezděte, vzkázal rodině komunistický režim. Vladislava Roubala zastřelili při útěku | Historie. Lidovky.cz [online]. 2023-12-30 [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  3. Cesta k Vítěznému únoru 1948: Likvidace veteránů RAF aneb Třídní boj v praxi. FORUM 24 [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  4. a b BELLUM, Post. „Nechtěl jsem, aby mě chytili živého.“ Příběh uprchlíků ze šachty číslo 14. HlídacíPes.org [online]. 2021-10-16 [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  5. a b c Pomník obětí komunismu na hřbitově u kostela svatého Jiří v Horním Slavkově [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  6. a b c Roubal Vladislav – zastřelen na útěku - Policie České republiky. www.policie.cz [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  7. natura.baf.cz [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  8. DRDA, Adam. ‚Pohřběte je na cestě. Aby po nich lidi šlapali‘ - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2015-10-24 [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  9. Nechtěl jsem, aby mě chytili živého. Příběh Karla Kukala, Zdeňka Šticha a uprchlíků z šachty č. 14. Plus [online]. 2021-10-10 [cit. 2024-06-19]. Dostupné online.