Přeskočit na obsah

Zlatý slavík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zlatý slavík byla anketa popularity československých zpěváků, zpěvaček a skupin organizovaná v letech 1962–1991 časopisem Mladý svět. Anketu vymyslel redaktor Mladého světa Ladislav Smoljak, který ji nazval podle dětské hračky.[1] Od roku 1969 do pádu komunismu v roce 1989 byly jeho výsledky z politických důvodů falšovány.[2][3] V roce 1996 na Zlatého slavíka navázala anketa Český slavík.

Výsledky v jednotlivých ročnících

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu let se měnily hodnocené kategorie. V letech 1962, 1963 a 1970 existovala společná kategorie zpěváků a zpěvaček. Kategorie píseň byla vyhlašována do roku 1968, kdy na druhém místě skončila „Modlitba pro Martu“. Během 30 let ceny obdrželo 6 zpěváků, 7 zpěvaček, 8 kapel a 7 písní. Nejvíce jich získal Karel Gott (22), Hana Zagorová (9), Naďa Urbánková (5), Marta Kubišová (4, viz níže) a skupina Elán (4).

V roce 1970 nejvíce hlasů v kategorii zpěvaček patřilo Martě Kubišové, která tak měla s velkou převahou nad ostatními zpěvačkami získat svého čtvrtého Zlatého slavíka (udílen 1971). Protože Kubišová byla pro československý komunistický režim nežádoucí osobou a od února 1970 měla zákaz veřejného vystupování, museli redaktoři Mladého světa na příkaz Eduarda Švacha z cenzurního Českého úřadu pro tisk a informace změnit výsledky tak, aby nevyhrála. Proto byla pro rok 1970 vyhlášena pouze společná kategorie zpěváků a zpěvaček, kterou bezpečně ovládl Karel Gott. Část hlasů pro Kubišovou musela být také zničena, naopak nové hlasy byly připsány Evě Pilarové. Kubišová se tak ve společné kategorii oficiálně umístila na sedmém místě (po Pilarové byla druhou mezi ženami), takže v oficiálních výsledcích tohoto ročníku bylo vyhlášeno pouze prvních šest míst. Zlatého slavíka za rok 1970 obdržela Kubišová dodatečně v roce 1990 na svém koncertu v Lucerně od Luboše Beniaka, tehdejšího šéfredaktora Mladého světa.[4][5][6]

Rok Zpěvák Zpěvačka Skupina Píseň Moderátor
1962 Waldemar Matuška - Láska nebeská (Šlitr/Suchý)
1963 Karel Gott - Oči sněhem zaváté (Šlitr/Suchý) Vladimír Dvořák
1964 Karel Gott Eva Pilarová - Schody do nebe (Kopecký/Faktor)
1965 Helena Vondráčková - Cesta rájem (Glen, Morris/Štaidl)
1966 Marta Kubišová - C'est la vie (Klempíř/Štaidl) Darek Vostřel
1967 Waldemar Matuška Eva Pilarová - Náhrobní kámen (Novák/Plicka)
1968 Karel Gott Marta Kubišová - Lady Carneval (Svoboda/Štaidl) Vladimír Dvořák
1969
1970[p. 1] Karel Gott Eduard Hrubeš
Karel Gott Marta Kubišová (dodatečně)
1971 Eva Pilarová Eduard Hrubeš
1972 Naďa Urbánková Miloslav Šimek
1973
1974
1975
1976
1977 Hana Zagorová Skupina Ladislava Štaidla
1978
1979 Katapult Jan Vala
1980
1981 Olympic Tomáš Sláma
1982 Miroslav Žbirka
1983 Karel Gott Jan Vala
1984 Elán
1985 Peter Nagy
1986 Dalibor Janda Iveta Bartošová
1987 Petra Janů
1988 Citron
1989 Karel Gott Team Jan Vala, Roman Lipčík
1990 Iveta Bartošová Jan Vala
1991 Pavol Habera
  1. Pro Zlatého slavíka 1970 byla z důvodů cenzury Marty Kubišové vyhlášena pouze společná kategorie zpěváků a zpěvaček, kterou vyhrál Karel Gott. Marta Kubišová, která mezi zpěvačkami získala nejvíce hlasů, obdržela cenu dodatečně v roce 1990.
  1. Zlatý slavík – nesmrtelná anketa. iDNES.cz [online]. 2003-12-04 [cit. 2018-08-19]. Dostupné online. 
  2. Jiří Černý: Zlatý fond české populární hudby
  3. Biografie - český pop. ceskypop.wz.cz [online]. [cit. 2013-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-25. 
  4. Koncertní návrat Marty Kubišové [online]. Supraphon [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  5. GEORGIEV, Adam. Chytat slunce : kniha o Martě Kubišové. Praha: Petrklíč, 1997. ISBN 80-85243-98-9. S. 109, 126, 161. 
  6. CHUCHMA, Josef. Persona Marta. Mladý svět. 1990, čís. 26, s. 9. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KRŮTA, Jan. Klec na slavíky: O zpívání do zlata i do blata - Zlatý (Český) slavík 1962–2002. [s.l.]: Epocha, 2003. 360 s. ISBN 80-86328-27-9. 
  • ROBERT, Rohál. Slavíci a slavice: Zlatý a Český slavík 1962–2008. [s.l.]: Daranus, 2008. 256 s. ISBN 978-80-86983-56-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]