Zerstörer 1936
| Zerstörer 1936 | |
|---|---|
 Z21 Wilhelm Heidkamp | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Kriegsmarine Sovětské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 6 |
| Osud | 5 potopeno 1 vyřazen |
| Předchůdce | Zerstörer 1934A |
| Nástupce | Zerstörer 1936A |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1811 t (standardní) 3415 t (plný)[1] |
| Délka | 120 m (na vodorysce) 123,2 m (celková Z17–Z19) 125,1 m (celková Z20–Z22) |
| Šířka | 11,8 m |
| Ponor | 4 m |
| Pohon | 6 kotlů, 2 turbíny 2 lodní šrouby 70 000 shp |
| Rychlost | 38,5 uzlu |
| Dosah | 2050 nám. mil při 19 uzlech |
| Posádka | 313 (Z20 330) |
| Výzbroj | 5× 127mm kanón (5×1) 4× 37mm kanón (2×2) 7× 20mm kanón (7×1) 8× 533mm torpédomet (2×4) 4 vrhače hlubinných pum 60 min |
| Ostatní | hydrofon GHG |
Zerstörer 1936 byla třída torpédoborců německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Představovaly mírně vylepšenou verzi předchozích tříd Zerstörer 1934 a Zerstörer 1934A. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Pět jich bylo ve válce ztraceno.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Zakázku na ně získalo konsorcium Deschimag. Stavby se ujala loděnice AG Weser v Brémách. Oproti starším třídám došlo k několika úpravám. Redukce nástaveb měla pozitivní vliv na stabilitu. Vylepšené turbíny byly spolehlivější.[2] Druhá trojice měla prodlouženou, tzv. atlantickou příď. Kýly plavidel byly založeny v letech 1936–1938. Do služby byly přijaty v letech 1938–1939.[1]
Jednotky třídy Zerstörer 1936:[1][2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Z17 Diether von Roeder | 1936 | 19. srpna 1937 | srpen 1938 | Dne 13. dubna 1940 potopen v bitvě u Narviku. |
| Z18 Hans Lüdemann | 1936 | 1. prosince 1937 | říjen 1938 | Dne 13. dubna 1940 v bitvě o Narvik najel na břeh ve fjordu Rombaken (jinak též Rombaksfjord, část Ofotfjordu). |
| Z19 Hermann Künne | 1936 | 22. prosince 1937 | leden 1939 | Dne 13. dubna 1940 v bitvě o Narvik potopen v Herjangsfjordu (část Ofotfjordu). |
| Z20 Karl Galster | 1937 | 15. června 1938 | březen 1939 | Předán SSSR, přejmenován na Protschnyj, sloužil na Baltu. V 50. letech byl sešrotován. |
| Z21 Wilhelm Heidkamp | 1937 | 2. srpna 1938 | srpen 1939 | Dne 10. dubna 1940 v první námořní bitvě u Narviku potopen přímo v přístavu Narvik. Torpédoval jej britský torpédoborec tříy G a H HMS Hardy (H87). |
| Z22 Anton Schmitt | 1938 | 20. září 1938 | září 1939 | Dne 10. dubna 1940 v první námořní bitvě u Narviku potopen přímo v přístavu Narvik. Torpédoval jej britský torpédoborec HMS Hardy (H87). |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj plavidel tvořilo pět 127mm kanónů v jednodělových věžích, čtyři 37mm kanóny, sedm 20mm protiletadlových kanónů a dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety. K likvidaci ponorek sloužily čtyři vrhače hlubinných pum se zásobou osmnáct náloží. Dále pojmuly až šedesát námořních min. Pohonný systém tvořilo šest kotlů Wagner a dvě turbíny Deschimag o výkonu 70 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby.[1] Nejvyšší rychlost dosahovala 38,5 uzlu. Dosah byl 2050 námořních mil při rychlosti devatenáct uzlů.[2]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Roku 1939 plavidla dostala sonar S-Gerät. Výzbroj a vybavení byly průběžně modernizovány u přeživšího torpédoborce Z20. Roku 1941 výzbroj posílilo sedm 20mm kanónů. Roku 1942 byl instalován radar FuMO 21. Roku 1944 byly instalovány ještě radary FuMO 24, FuMO 63K a elektronické systémy FuMB 3 Bali a FuMB 4 Sumatra. Měnilo se i složení protiletadlové výzbroje.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Typ 1936 na Wikimedia Commons
