Přeskočit na obsah

Zázvorek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxZázvorek
alternativní popis obrázku chybí
Zázvorek žlutý (Roscoea cautleoides)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádzázvorníkotvaré (Zingiberales)
Čeleďzázvorníkovité (Zingiberaceae)
Rodzázvorek (Roscoea)
Roxb., 1810
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zázvorek[1] (Roscoea), česky též roscea,[2] je rod rostlin z čeledi zázvorníkovité. Jsou to malé na zimu zatahující byliny s pohlednými květy připomínajícími květy orchidejí. Jsou rozšířeny ve vyšších polohách Himálaje, jihozápadní Číny a přilehlých oblastí.

Zázvorky jsou malé byliny s jednoletými nadzemními nepravými lodyhami, tvořenými bázemi listů, a zkráceným, vertikálním oddenkem. Kořeny jsou svazčité, hlízovité, vřetenovitého tvaru. Listy jsou podlouhlé nebo kopinaté, bez řapíku, na bázi s trubicovitou pochvou. Květy jsou uspořádané ve vrcholových, krátce stopkatých klasech, před rozvinutím krytých listovými pochvami. Kalich je trubicovitý, na jedné straně rozštěpený, na vrcholu se 2 nebo 3 zuby. Korunní trubka je úzká, vyčnívá z kalicha a v ústí se rozšiřuje. Horní lalok bývá vzpřímený a často kápovitý, postranní laloky jsou rozestálé, užší a většinou volné. Pysk, tvořený přeměnou části sterilních tyčinek (staminodií), je velký, celistvý nebo dvoulaločný. Postranní staminodia jsou vzpřímená, petaloidní. Tyčinka je jedna, s krátkou nitkou a čárkovitým prašníkem. Spojidlo na bázi vybíhá v ostruhu. Semeník obsahuje 3 komůrky s mnoha vajíčky a nitkovitou čnělkou zakončenou nálevkovitou bliznou. Plodem je podlouhlá, válcovitá nebo palicovitá tobolka pukající třemi chlopněmi. Semena jsou drobná, s míškem.[3][4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje 24 druhů. Je rozšířen v oblasti Himálaje od Kašmíru přes severní Indii a Nepál po Bhútán a v jihozápadní Číně (Jün-nan, okrajově S’-čchuan), s izolovanými arelami v Myanmaru, Thajsku a Bangladéši. Centrum druhové diverzity je ve středním Nepálu, druhé v čínském Jün-nanu.[5][6] Zázvorky rostou v nadmořských výškách od 1200 až 4880 metrů. V rámci primárně tropické čeledi zázvorníkovitých představuje tento rod výjimku, neboť je jediným skutečně alpínským rodem a vyskytuje se na sušších, chladnějších a klimaticky extrémnějších stanovištích než ostatní zástupci čeledi.[5]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy zázvorků jsou nevonné, mají dlouhou, úzkou korunní trubku a jsou primárně přizpůsobeny opylování hmyzem s dlouhým sosákem. Příkladem může být zázvorek purpurový, který je opylován mouchou druhu Philoliche longirostris z čeledi ovádovití. Dokonce bylo zjištěno, že délka korunní trubky a délka sosáku mouchy jsou sice celkově variabilní, v různých částech areálu však spolu navzájem korelují.[7] Zázvorek žlutý a zázvorek nízký jsou opylovány nespecializovanými včelami, potenciálně jako náhradou za dnes již vyhynulé opylovače s dlouhým sosákem.[8] Druh Roscoea schneideriana roste ve velkých nadmořských výškách, kde je nedostatek opylovačů. V rané fázi kvetení se proto čnělka sklání ke zralému prašníku a tím je zajištěno samoopylení.[9] U druhu Roscoea alpina bylo zjištěno, že mimo schopnosti samoopylení je přenos pylu mezi rostlinami zprostředkován výhradně brouky rodu Mylabris z čeledi majkovití, což je první zjištěná specializace na opylování brouky v rámci celé čeledi. Květy navštěvují i lišajové druhu Macroglossum nycteris, kteří však při sání nektaru z květní trubky nepřicházejí do styku s reprodukčními orgány rostliny a k přenosu pylu tedy nepřispívají.[10]

Rod Roscoea je v rámci čeledi Zingiberaceae řazen do podčeledi Zingiberoideae a tribu Zingibereae. Fylogenetické studie ukázaly, že rod se člení na dvě vývojové větve, z nichž jedna je rozšířena v Himálaji a druhá v jihozápadní Číně. Dělicí linií mezi areály obou skupin je údolí Brahmaputry. Nejblíže příbuzným rodem je rod Cautleya, rozšířený ve dvou druzích v obdobných oblastech Asie, avšak v nižších nadmořských výškách. Jeho zástupci se odlišují mj. řapíkatými listy a válcovitými kořeny.[5]

Purpurová forma zázvorku žlutého

Zázvorky jsou pěstovány jako ceněné skalničky exotického vzhledu. Sázejí se do chladné, dosti hluboké půdy na poněkud zastíněné stanoviště. Raší pozdě, až v květnu nebo červnu. Mezi běžněji pěstované druhy náleží zejména zázvorek žlutý, zázvorek purpurový, zázvorek ladoňkolistý a druh Roscoea alpina.[11] Byly vypěstovány i různé zahradní kultivary, lišící se zejména barvou květů. S některými druhy se lze setkat i v českých botanických zahradách.[1]

  1. a b c Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  2. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  3. WU, Delin; LARSEN, Kai. Flora of China: Roscoea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. COWLEY, E.J. A Revision of Roscoea (Zingiberaceae). Kew Bulletin. 1982, čís. 36(4). 
  5. a b c NGAMRIABSAKUL, C.; NEWMAN, M.F.; CRONK, Q.C.B. Phylogeny and disjunction in Roscoea (Zingiberaceae). Edinburgh Journal of Botany. March 2000. 
  6. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PAUDEL, Babu Ram et al. Coevolutionary elaboration of pollination-related traits in an alpine ginger (Roscoea purpurea) and a tabanid fly in the Nepalese Himalayas. New Phytologist. 2016, čís. 211. 
  8. ZHANG, Z.Q. et al. Reproductive biology of two Himalayan alpine gingers (Roscoea spp., Zingiberaceae) in China: pollination syndrome and compensatory floral mechanisms. Plant Biology. 2011, čís. 13. 
  9. ZHANG, Zhi-Qiang; LI, Qing-Jun. Autonomous selfing provides reproductive assurance in an alpine ginger Roscoea schneideriana (Zingiberaceae). Annals of Botany. Oct. 2008, čís. 102(4). Dostupné online. 
  10. PAUDEL, Babu Ram et al. Ginger and the beetle: Evidence of primitive pollination system in a Himalayan endemic alpine ginger (Roscoea alpina, Zingiberaceae). PLoS ONE. July 2017, čís. 12(7). Dostupné online. 
  11. MINEO, Baldassare. Rock garden plants. A color encyclopedia. Portland, Oregon: Timber Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-88192-432-6. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]