Západosibiřská lajka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Západosibiřská lajka
West Siberian Laika.jpg

Západosibiřská lajka - pes

Základní informace
země původu Rusko Rusko
využití všestranný lovecký pes, hlídací pes, tažný saňový pes
Tělesná charakteristika
výška samce † 55 - 62 cm
výška samice † 51 - 58 cm
tělesný rámec čtvercový formát těla
typ srsti dlouhá s podsadou
Klasifikace a standard
skupina FCI 5: Špicové a tzv. primitivní plemena
sekce FCI 2: Severští lovečtí psi
FCI standard
† výška uváděna v kohoutku

Západosibiřská lajka je plemeno psa, pocházející z Ruska. Ve své domovině, na Uralu a na Západní Sibiři, je chována jako všestranný lovecký pes především k lovu velké zvěře a jako tažný saňový pes. Pojmenování Lajka je odvozeno od ruského slova лаять [lajať] = štěkat. Lajky totiž po nalezení zvěře hlasitě štěkají. Mimo lajky západosibiřské existují také východosibiřské, ruskoevropské a karelofinská.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to středně velký až velký, silný a statný pes pevné konstituce, s jasně vyjádřeným pohlavním dimorfismem, psi jsou větší než feny, s vyjádřeným samčím výrazem. Formát těla je čtvercový, hřbet je rovný, s výrazným kohoutkem, bedra jsou krátká, záď mírně svažitá. Pevně zatočený ocas je vysoce nasazený a nesený nad hřbetem či nad bedry. Hrudník je prostorný, břicho mírně vtažené. Končetiny jsou dobře zaúhlené, tlapky mají oválný tvar, paspárky nejsou žádoucí. Hlava je suchá, klínovitého tvaru, s mírným stopem. Tlama je dlouhá, s dobře přiléhajícími pysky, žádoucí je kompletní chrup a nůžkový skus. Oči nejsou příliš velké, mají oválný tvar, jsou šikmo položené a poněkud hluboce posazené, hnědé nebo tmavě hnědé barvy. Uši jsou vysoko postavené, stojaté, trojúhelníkového tvaru.

Srst je patrová, skládá se z husté, vlnité podsady a drsné a rovné krycí srsti, která chrání před nepřízní počasí. Na obličeji, na uších a na končetinách je srst krátká, na těle je delší a tvoří límec a kalhoty, ocas je rovnoměrně bohatě osrstěný, bez tvorby vlajky. Přípustné zbarvení je šedé, pepř a sůl, bílé, červené a žluté ve všech odstínech a strakaté s plotnami uvedených barev.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Západosibiřská lajka je potomek psů doprovázejících původní obyvatelstvo Sibiře v oblasti řeky Ob, Osťjaky.[1] Na začátku 20. století vytvořili ruští kynologové první standard těchto psů a nazvaly je chantejské a mansijské lajky. V roce 1947 došlo k vytvoření nových standardů lajek a chantenské a mansijské lajky byly spojeny do jediného plemene, současný standard západosibiřské lajky pochází z roku 1952.[2]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Západosibiřská lajka je všestranný lovecký pes, vhodný ke stopování, vystavování i k přinášení velké i malé zvěře. Ve své domovině je používaný k lovu medvědů, losů i rysů, je vhodná též k lovu pernaté zvěře. Je použitelný též jako pes hlídací a k tahu.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Je to vyrovnaný, sebevědomý pes se silným loveckým pudem. Je temperamentní, poměrně rychle a velmi rád se učí, je to pes jednoho pána, má rád jeho rodinu, ale k cizím lidem je odtažitý a nedůvěřivý. Má velmi rád děti a svou lidskou smečku. Může být celoročně venku, avšak nesnese být dlouho sám.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CÍSAŘOVSKÝ, Michal. Pes. Praha : Altercan, 2008. 902 s. ISBN 978-80-900820-1-4. Kapitola Špicové, s. 117. (česky) 
  2. FCI 306. Standard plemene Západosibiřská lajka. FCI, 2011-03-02. detail.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CÍSAŘOVSKÝ, Michal. Pes. Praha : Altercan, 2008. 902 s. ISBN 978-80-900820-1-4. (česky) 
  • VERHOEF-VERHALLEN, Esther. PSI Velký atlas plemen. 3. vyd. Praha : REBO Productions CZ spol s.r.o., 2010. 544 s. ISBN 978-80-255-0433-8. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]