Mexický naháč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mexický naháč
Xoloitzcuintle sitting.jpg
Základní informace
Země původu MexikoMexiko Mexiko
Využití Společník
Tělesná charakteristika
Hmotnost

Malá varianta: 4 - 8 kg Střední varianta: 8 - 15kg

Standard: 20 - 30kg
Výška †

Malá varianta: 25 - 35 cm Střední varianta: 36 - 45 cm

Standard: 46 - 60 cm (+2cm u špičkových jedinců)
Barva Tmavá, břidlicová, uhlově černá, tmavě rudo-šedá, játrová, bronzová.
Klasifikace a standard
Skupina FCI Špicové a primitivní plemena
Sekce FCI Primitivní typy
† výška uváděna v kohoutku

Mexický naháč (v nahuatlu Xoloitzcuintle) je plemeno psa pocházející z Mexika. Přes to, že je toto plemeno pro širokou veřejnost velmi známé, na celém světě již skoro vymizelo a celkový počet jedinců je opravdu nízký. Vyhynutí mu hrozí již několik let a populace těchto psů se stále nerozrůstá.[zdroj?] Rozlišujeme variantu holou a osrstěnou a ještě tři další varianty; trpasličí, malou a standardní.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mexický naháč je velmi prastaré plemeno, patřící k největším pokladům mexické kultury. Ve starých záznamech jej můžete najít jako xoloitzcuintele, zkráceně šolo a znamená to něco ve smyslu "Psí tvář boha Xolotla". Xolotl byl mexický bůh se schopností přeměňovat svoji podobu a podle pověsti se na zemi vyskytoval právě v podobě holého psa s šedou kůží, ten doprovázel duše mrtvých do nebe. První zmínky o tomto plemeni nám přináší sošky z chrámů mexických Indiánů, datované asi na 800 př. n. l. Předci nejsou známí a ani vědci si nedokáží tipnout, kdo může být předchůdcem těchto psů; je to hlavně kvůli málo informacím o psech z tehdejší doby. Je možné, že plemeno původně mexické není, ale právě první zmínky o něm byli nalezeny na území dnešního Mexika[1].

Maso mexických naháčů bylo v Mexiku považováno za delikatesu a lidé jej konzumovali až do roku 1940, kdy jej Mexiko dalo do svého znaku. Do té doby se ale jeho maso pojídalo na rituálech, ale i v restauracích při každodenní příležitosti. Dnes je to v Mexiku zakázané a servírování mexického naháče je trestáno dle zákona.

Osrstěná varianta tohoto plemene je asi stejně stará jako holá varianta, ale je mnohem méně známá než její holý příbuzný.

Trpasličí varianta je zcela nově vyšlechtěná a je o něco lehčí a menší.

2014: V České republice je několik chovatelských stanic bezsrsté varianty mexických naháčů, žádná zde nechová osrstěnou variantu, s čímž jsou na tom stejně i naši sousedé; Polsko, Německo, Rakousko, Slovensko. Největší počet jedinců tohoto plemene je zaznamenán v Americe a Anglii.

Proč je plemeno holé?[editovat | editovat zdroj]

Holost u psích plemen způsobuje dominantní gen. Srst má toto plemeno pouze na hlavě mezi ušima nebo chomáček ne špičce ocasu, hustotu této srsti ale ovlivňuje, jak moc je gen u daného jedince dominantní, existují i jedinci, kteří nemají vůbec žádnou srst. Případná srst je sněhově bílá, dlouhá do tří centimetrů a stojící (jako by elektrizovala).

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Je to velmi inteligentní pes vhodný do rodiny i s malými dětmi nebo jinými zvířaty. Je velmi přizpůsobivý a bystrý, ale má krátkou paměť a všechny cviky je nutné často opakovat, aby je nezapomněl. Je také velmi mírumilovný a ani v případě nebezpečí nikdy neútočí první, avšak pokud je v sázce zdraví majitele nebo celé rodiny, umí zakročit. Je klidný a veselý, nejraději je se svojí rodinou doma, v bytě. Dospělí psi jsou velmi tiší a hodí se tedy do bytu, ale štěňata jsou známá tím, že naopak jsou hodně hlučná.

S dětmi vychází skvěle; má je rád a rád si s nimi hraje. Má i zvýšený práh bolesti a proto mu ani některé dětské hry nevadí, ale ani pokud by mu byly nepříjemné, nebrání se a jen uteče.

Jiná zvířata mu nevadí a je možné jej chovat společně s dalšími psy. Ani přehnané dominantní chování jiných psů mu nevadí a lidově řečeno; nechá si všechno líbit.

Cizí lidé mu nevadí pokud neohrožují jeho rodinu, to dokáže zaútočit, protože je vůči ní velmi loajální. Pokud se ale zdají "cizinci" v klidu, je takový i on a netrvá dlouho a nechá se hladit a laskat i na hlavě, což většině psů od cizích lidí vadí.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Péče o kůži/srst[editovat | editovat zdroj]

I přes to, že toto plemeno nemá srst, samotná kůže vyžaduje velkou pozornost. Především ji musíte chránit před vysokým slunečním zářením kvalitním opalovacím krémem speciálně pro citlivou pokožku. V létě musíte dávat pozor, aby se nespálil a v zimě aby neomrzl, proto je vhodné mu koupit obleček. Kůže by se měla aspoň každý měsíc mýt vlažnou vodou a v případě, že pes má vnější zranění je nutné použít šetrnou desinfekci.

Dva mexičtí naháči

Osrstěná varianta nepotřebuje tolik péče, ani moc nelíná a proto stačí ji občas vyčesat a moc často nemýt šamponem.

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Nejraději je s vámi doma, kde by mohl prospat celý den; prakticky nepotřebuje skoro žádný pohyb. Nevyžaduje jej ale pokud rádi chodíváte na procházky, dokáže se přizpůsobit, avšak, nikdy od něj nečekejte, že s vámi bude běhat u kola 10 km v kuse svižným tempem. Pohyb je pro něj vhodný jakýkoliv, ale při plavání si dávejte pozor, aby voda byla čistá.

Výcvik a výchova[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje výcvik a výchova, která musí být rázná, ale protože je toto plemeno citlivé, není dobré používat časté násilí. Bez výcviku se můžou stát agresivní a naprosto nezvladatelní, proto je naprosto nutný. Je nutné tomuto psu ukázat, kdo je tady "šéf" aby se vám naučil respektovat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. .5.. vyd. [s.l.]: Slovart, 2012. 409 s. S. 92, 93.