Wikipedistka:Jrnka ka/Pískoviště

Jan Amos Komenský se loučí s vlastí (luneta Maxe Švabinského v hotelu Octárna v Kroměříži)

Příchod a pobyt Jana Amose Komenského v Bílé Třemešné

Majitelem Bílé Třemešné byl od roku 1623 Jiří Sádovský ze Sloupna. Panství dostal darem jako doživotní léno od svého příbuzného Albrechta z Valdštejna, protože pro svoji účast na stavovském povstání většina majetku mu byla zabavena. Jiří Sádovský ze Sloupna byl velkým příznivcem Jednoty bratrské a na svém panství ukrýval její pronásledované příslušníky. Jedním z nejpronásledovanějších byl tchán Jana Amose Komenského Jan Cyril Třebíčský, který se v Bílé Třemešné ukrýval už od roku 1624. Na podzim 1626 se k hostům Jana Sádovského připojil i Jan Amos Komenský s rodinou. Úkryt v Brandýse nad Orlicí na panství Karla st. ze Žerotína přestával být bezpečný. V Bílé Třemešné byl Komenský poprvé již v roce 1625, kdy se účastnil tajného sněmu Jednoty bratrské a už tehdy byl pověřen přípravou odchodu bratří do Lešna.

Při svém pobytu v Bílé Třemešné se vrátil k pedagogické práci, mj. pomáhal s výchovou tří synů Jiřího Sádovského dalšímu příslušníkovi Jednoty bratrské Janu Stadiovi. Mohl i psát, v Bílé Třemešné přeložil Žalmy, dokončil spis Hlubina bezpečnosti a především začal připravovat svoji Didaktiku.

Podle místních pověstí se ukrýval také v blízkých místních skalách, které se nazývají Skrýše Komenského, doklad o jeho pobytu ve skalách ale žádný není. Jen ve věnování svého spisu Hlubiny bezpečnosti použil výraz svého vlastního hledání bezpečnosti v "lesních slujích".

V létě 1627 společně s Janem Stadiem a syny Jiřího Sádovského si byl prohlédnout zámeckou knihovnu v nedalekých Vlčicích. V knihovně objevil Jan Amos Komenský spis německého učitele Eliáše Bodina, který ho inspiroval k napsání Didaktiky.

V Bílé Třemešné se v roce 1627 narodila Komenským dcera Dorota Kristina a adoptovali Petra Figula - Jablonského, jehož rodiče byli nuceni odejít z Jablonného nad Orlicí již dříve. Ten si později vzal Komenského dceru Alžbětu, stal se Komenského zetěm, ale i nejbližším spolupracovníkem. Jejich potomci dosud s tímto jménem jsou pokračovateli rodu. Manželé Dorota Kristina a Petr Figulusovi měli dva syny - Samuela Amose, který přijal příjmení Figulus, které pokračovalo v dalších generacích. Druhý syn Daniel Arnošt (též Ernst, 1660-1741, přijal příjmení Jablonský) byl prvním sekretářem Pruské akademie věd v Berlíně (založena roku 1700), v letech 1710-1733 byl jejím viceprezidentem, 1733-1741 prezidentem. Dnes žijí tito potomci Komenského v 10. generaci, nikoliv však v České republice.

Další skupina českých bratří se ukrývala nedaleko na panství Horní Branná u Václava Záruby. Tam žila Kristina Poniatowská, dcera polského šlechtice a pronásledovaného kněze jednoty bratrské Juliána Poniatowského, knihovníka u Žerotínů v Náměšti nad Oslavou. Byl vdovcem, proto svěřil dceru jako schovanku do Horní Branné. Dívka trpěla epileptickými záchvaty, její pěstounka poslala do Bílé Třemešné pro kněze Jana Stadia. Ten nebyl přítomen, do Horní Branné odjel Komenský, kde zjistil, že se již setkal s jejím otcem. Ten také přijel, byl svědkem několika jejích záchvatů. Vrátil se na panství Karla staršího ze Žerotína do Náměště nad Oslavou, kde záhy zemřel. Záchvaty Kristiny Poniatowské pokračovaly, zjevil se jí i soud s Albrechtem z Valdštejna. Vydala se s paní Ester Sádovskou (sestrou důvěrníka Albrechta z Valdštejna) do Jičína varovat Valdštejna. V jeho nepřítomnosti dopis převzala jeho manželka za přítomnosti jezuitů, kteří žádali, aby obě ženy dala uvěznit, avšak vrátily se do Bílé Třemešné. Při zpáteční cestě měla Kristina zjevení, které ji přikazovalo vydat se se Sádovskými do polského Lešna. Pro Komenského její vidění byla velmi silným zážitkem.

Koncem ledna 1628 končilo císařské ultimátum pro nekatolíky, což donutilo rodinu Komenských i Sádovských opustit Čechy. 1. února 1628 odjeli všichni z Bílé Třemešné do Horní Branné, jela s nimi i Kristina Poniatowska, kterou po smrti jejího otce přijali Komenští jako svoji schovanku. V Branné čekala skupina českých bratří žijící tam pod ochranou. Výprava se vydala se přes Černý Důl, dnešní Janské Lázně a Svobodu nad Úpou, přes Mladé Buky a Kalnou Vodu na Babí, muži jeli na koních, ženy a děti na saních. 4. února překročili hranice tehdejšího Slezska a 8. února 1628 celá skupina exulantů dorazila do Lešna, které bylo tehdy kulturním centrem. Pro Jana Amose Komenského bylo s kratšími přestávkami domovem dvacet osm let.

Třemešenský zámek

Model bývalého zámku

v době pobytu Komenského patřil Jiřímu Sádovskému ze Sloupna.

Zámek po jeho odchodu přešel do majetku Harrachů a postupně pustl. V roce 1865 byl jako neobyvatelný a neopravitelný zbořen. Až do zboření si zachoval původní vzhled z počátku 17. století.

Pozemek, na kterém zámek stál, i s okolní zahradou koupil v roce 1887 lesní rada a poslanec Českého zemského sněmu Karel Schindler. U zbořeného zámku opravil a dostavi myslivnu (dnes čp. 1). Jeho zeť advokát Jaroslav Lohař v roce 1903 na pozemku postavil rodinnou vilu (dnes čp. 217).

Při úpravách zahrady byl nalezen zdobený dveřní zámek z konce 17. století, který byl uložen v místní škole, zpráva o tom byla zveřejněna v časopise Zlatá Praha. Během okupace byl odevzdán do sběru barevných kovů.

Jeden z posledních obyvatel zbořeného zámku Josef Exner (1850-1941) vyrobil v roce 1892 papírový model zámku. S dalšími obyvateli pořídil i důkladný slovní popis včetně protokolu o věrohodnosti modelu zámku. Dokument včetně plánu zámku se ztratil.

Bílá Třemešná, schody zbořeného zámku.jpg

V roce 1946 další model zámku zhotovili bratři Josef, Karel a Robert Šubrtovi. Tento barevný dřevěný model je umístěn v Pamětní síni Jana Amose Komenského.

V roce 1948 stát myslivnu a vilu s okolním parkem znárodnil. V roce 1992 byla potomkům vrácena v restituci myslivna se zahradou, vila (s Pamětní síní Jana Amose Komenského) jim vrácena nebyla. Až v roce 2004 se jim podařilo vilu odkoupit. Dnes v ní žije prapravnuk Karla Schindlera ing. Petr Mlejnek s rodinou. Od roku 1997 je také správcem Pamětní síně Jana Amose Komenského, která byla přestěhována z vily do bývalé myslivny. Ing. Mlejnek se věnuje regionálnímu bádání, publikuje a je obecním kronikářem.

Při renovaci zahrady po roce 2000 bylo nalezeno a odkryto několik kamenných zlomků schodů ze zbořeného zámku. Rovněž byly objeveny i zlomky renesančních kachlů.

Pamětní síň Jana Amose Komenského

V roce 1892 byl v obci založen "Spolek Komenský k podpoře chudé školní mládeže a uctívání památky Učitele národů". První pokus o sbírku na postavení pomníku Jana Amose Komenského je doložen v roce 1903. Spolek zanikl, doklady o jeho činnosti se nedochovaly.

Pomník Jana Amose Komenského, autor Ladislav Zívr

První pomník byl odhalen až 28. března 1956. V místě zaniklého zámku byl zasazen rozměrný balvan se jménem Komenského, který vztyčil a odhalil učitel a malíř Vladimír Holman.

V roce 1958 byl balvan nahrazen kvádrem s bronzovým reliéfem portrétu Komenského od sochaře Ladislava Zívra.

O rok později - ve výroční den 28. března 1958 - byla ve vile zřízena v jedné místnosti Pamětní síň Jana Amose Komenského. O její vznik mají zásluhu místní učitelé Josef Skalský, Vladimír Holman, Květislav Sybr a Vlastimil Mádle, který byl do roku 1987 průvodcem, dalšími průvodci byli Pavel Hubený a Jiří Šolc. Pamětní síň navštívila v roce 1965 a v roce 1970 pani Ingeborg Jäschke (1905-1991), potomek Komenského v 9. generaci. Bílou Třemešnou navštívila v roce 1992 z 8. generace paní Gerta Figulusová-Kalliková (1912-1997), která uměla česky, ačkoliv žila v Jižní Africe, USA a Kanadě.

Tzv. Komenského studijní knihovnu, tj, knihovnu komenian, čítající ca 600 svazků uspořádal ředitel místní školy Josef Skalský. Knihovna byla později přemístěna z budovy Obecního úřadu v Bílé Třemešné, při revizi v roce 1994 byla zjištěna ztráta ca 40 knih. Knihy byly převezeny do místní školy a Gymnázia ve Dvoře Králové nad Labem. Dnes jsou zpět uloženy v Pamětní síni.

Pamětní síň Jana Amose Komenského

V Pamětní síni jsou vystaveny kopie dokumentů především o pobytu Komenského v Bílé Třemešné. Uprostřed místnosti v zasklené vitríně je umístěn model zbořeného zámku (ve kterém kromě majitele pravděpodobně při svém pobytu bydlil s rodinou i Komenský), Komenského busta od sochaře xyxyxy V jedné vitríně jsou informace o Kristině Poniatowské. Jedna vitrína obsahuje několik knih ze sbírky komenian, další knihy o pobytu Komenského v Bílé Třemešné a okolí. Je vystaveno několik čísel časopisu Dvůr Králové nad Labem: vlastivědné čtení o našem městě i jeho okolí se statěmi Petra Mlejnka o Komenského pobytu. Nechybí Komenského rozrod dovedený do současnosti (jeho autorem je........................).

Pamětní síň a expozice dává možnost nahlédnout do života J. A. Komenského a jeho tvorby prostřednictvím knih, písemností, reprodukcí a dobových map. Expozice dále obsahuje vykopávky a nálezy z objeveného zámku, zlomky keramika, skla a nádobí, obrazy, úlomky říms a sloupů, jeho rekonstrukce i zbytky zdí v terénu.

Literatura

• Obec Bílá Třemešná: místo posledního pobytu J.A. Komenského v Čechách. Bílá Třemešná: Obec Bílá Třemešná, 2002/2003. [4] s.
• JIRÁSKO, František. Toulky podkrkonošskou minulostí. Vrchlabí: Zdeňka Drahná, 2012. 219 s. S. 47-49. ISBN 978-80-908041-2-8.
• ČAPEK, Jan Blahoslav, Na cestě z labyrintu - Komenský a východní Čechy. Brandýs nad Orlicí a Ústí nad Orlicí, 1992. 94 s.
• SCHMIDT, Ludvík. Jan Amos Komenský v Krkonoších. Horní Branná: Obecní úřad v Horní Branné, 1992. 16 s.
• RÝDL, Karel. Jan Ámos Komenský a východní Čechy (1623-1628). Pardubice: Univerzita Pardubice, 2017. 124 S. ISBN 978-80-7560-062-2.