Kristina Poniatowská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kristina Poniatowská
Poniatowska.jpg
Narození1610
Łasin
Úmrtí6. prosince 1644 (ve věku 33–34 let)
Povoláníautorka
Manžel(ka)Daniel Vetter (1632–1644)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kristina Poniatowská (16106. prosinec 1644[1]) byla vizionářkou, dcerou polského šlechtice a kněze jednoty bratrské Juliána Poniatowského z Duchnik (zemř. 1628).

Život[editovat | editovat zdroj]

Otec ji jako šestnáctiletou poslal v roce 1627 k baronce Zárubové z Hustířan do Horní Branné v Podkrkonoší, kde Komenský připravoval odchod bratří do exilu. K dívce, postihované záchvaty, v nichž mívala halucinace zrakové i sluchové, přivolala Komenského paní Ester Sádovská z Třemešné, která se o Kristinu starala. Po jistém zaváhání Komenský uvěřil v pravdivost Kristinných vidění, zvláště o návratu Fridricha Falckého na český trůn. Před odchodem do Polska dodala Kristina 28.1.1628 Valdštejnově choti v Jičíně Nebeský list vyzývající Albrechta, aby změnil svůj politický směr. V Lešně ubytoval Komenský Kristinu ve svém domě a pilně dal zaznamenat všech jejich 82 vidění. Zveřejňoval je pak i v překladech, v nových a nových vydáních. Ve šťastném manželství, uzavřeném v Lešně v říjnu 1632 se zcestovalým Danielem Strejcem-Vetterem (15921663), tím časem bratrským knězem a správcem lešenské tiskárny, se Kristininy záchvaty neopakovaly. Zemřela jako matka pěti dětí.

Svědectví J. A. Komenského[editovat | editovat zdroj]

J. A. Komenský popisuje svou zkušenost s vizemi Poniatowské následovně (Historia revelationum, 1657): Když jsme dorazili do Branné (r. 1627), vypravovali nám, že předcházejícího večera byla nemocná čtvrt hodiny v bezvědomí a neprojevovala jakýchkoli známek života, takže se domnívali, že zemřela, ale potom že přece zase přišla k sobě. Vešli jsme k ní, povzbudili ji, jak se to obvykle činí, k trpělivosti a k důvěře v dobrotivost boží.
Ona si pak v naši přítomnosti stěžovala nejdříve na tísnivý pocit u srdce, potom na to, že ji sužují neobvyklé bolesti. Následovala strnulost údů a zastavil se jí dech, takže jsme mysleli, že umírá. Padli jsme na kolena a poroučeli její duši Bohu. Ona se však zase vztyčila na lůžku, upřela oči jako na něco, co je v dálce, tvář jí zčervenala a zasténala: "Ženich, ženich!" Byli jsme ohromeni tímto neobvyklým divadlem. Nato ona s hlubokým výdechem přišla zase k sobě, ulehla naznak, a když jsem se jí ptali, co se děje, stěžovala si na velkou malátnost.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Amos Komenský o sobě. Ed. A. Molnár a N. Rejchrtová. Odeon : 1987, s. 362.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lux E Tenebris, novis radiis aucta. Hoc est: Solemnissimae Divinae Revelationes, in usum seculi nostri factae. Qvibus I De Populi Christiani extrema corruptione lamentabiles qverelae instituuntur. II. Impaenitentibusqve terribiles Dei plagae denuntiantur. III. Et qvomodo tandem Deus (deleta Pseudo-Christianorum, Judaeorum, Turcarum, Paganorum, & omnium sub Coelo Gentium Babylone) novam, vere Catholicam, donoru Dei luce plene coruscante Ecclesiam constituet; et qvis jam status ejus futurus sit ad finem usque seculi, explicatur. Per immissas Visiones, & Angelica Divinaqve alloqvia, facta I Christophoro Kottero Silesio, ab Anno 1616, ad 1624. II. Christinae Poniatoviae Bohemae, Annis 1627, 1628, 1629. III. Nicolao Drabicio Moravo, ab Anno 1638, ad 1664. Cum privilegio Regis Regum, & sub favore omnium Regum Terrae, recudendi haec ubiubi gentium, donec omnia reddantur nota omnibus sub Coelo populis & lingvis. [Lugduni Batavorum : s.n.], 1665
  • HEŘMÁNEK, Pavel. Jan Amos Komenský a Kristina Poniatowská: učenec a vizionářka v době třicetileté války. Vydání první. Praha: NLN, s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 215 s. ISBN 978-80-7422-287-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]