Wikipedista:Klarakoded01/Pískoviště

Vlk ostrovní
Vědecká klasifikace
Říše	Živočichové (Animalia)
Kmen	Strunatci (Chordata)
Třída	Savci (Mammalia)
Řád	Šelmy (Carnivora)
Podřád	Psovité (Canidae)
Rod	Vlk (Canis)
Druh	Vlk obecný (Canis lupus)
Poddruh	Vlk ostrovní (Canis lupus hattai)
Binomické jméno
Canis lupus hattai
Areál rozšíření Areál rozšíření

Vlk ostrovní

Vlk ostrovní (Canis lupus hattai)(angl. Hokkaido wolf) také známý jako vlk Ezo a v Rusku jako Sachalinský vlk je zaniklý poddruh šedého vlka, který kdysi obýval pobřežní severovýchodní Asie.Jeho nejbližší příbuzní byli spíše vlci Severní Ameriky než Asie. Byl vyhuben v Hokkaidu během období obnovy Meiji, kdy americké zemědělské reformy začaly používat strychninové návnady k zabíjení dravců dobytka. Někteří taxonomisté věří, že stále přežívá na ostrově Sachalin jako jeden z dvou poddruhů vlka japonského , které byly kdysi nalezeny v japonském souostroví.

Taxonomie a původ

V roce 1890 byly lebky japonských vlků (Canis lupus hodophilax) porovnány s vlky Hokkaido v britském muzeu. Vzorky byly zřetelně odlišné a vysvětlovaly, že jsou místní odrůdy stejného poddruhu. Později průzkumníci na Kurilských ostrovech Iturup a Kunashir věřili, že vlci, které tam viděli, byli japonskými poddruhy.V roce 1889 tento vlk vyhynul na ostrově Hokkaido. V roce 1913 Hatta Suburō navrhl, že vlk může být příbuzný sibiřskému vlku, ale nemá žádné živé exempláře, aby provedl další analýzu. V roce 1931 popsal Kishida Kyukishi lebku z vlka zabitého v roce 1881 a prohlásil, že je to zřetelný poddruh. V roce 1935 přezkoumal Pocock jeden z exemplářů v britském muzeu, který byl získán v roce 1886 a jmenoval jej Canis lupus rex kvůli jeho velké velikosti.

Analýza jeho mitochondriální DNA ukázala, že je totožná se vzorky šedých vlků z Kanady, Aljašky a USA, což naznačuje, že předek vlka Ezo byl geneticky příbuzný s předkem severoamerických vlků. Koalescenční doba zpátky do posledního společného předka pro dva vzorky vlků Ezo byla odhadována na 3,100 roky předtím a odhaduje se, že vlk Ezo se odchyloval od severoamerických vlků před 9 300 lety. Tyto odhady naznačují, že vlci Ezo kolonizovali Japonsko víc než japonští vlci z asijského kontinentu v posledním ledovcovém období. Do Japonska tito vlci dorazili pravděpodobně před 14 000 lety.

Stabilní izotopová analýza měří množství různých izotopů stejného prvku obsaženého ve vzorku. Když se provádí na kostě vyhynulého vzorku, informuje vědce o stravě exempláře. V roce 2017 byly datovány radiokarbony a izotopová analýza kostního kolagenu provedeny vzorky vlka Ezo. Radiokarbonové datování potvrdilo, že vlci překlenuly různé časové období, které se datovaly až před 4 000 lety. Izotopová analýza ukázala, že stravovací návyky těchto vlků byly podobné modernímu "pobřežnímu" vlku Britské Kolumbie, přičemž obě populace byly závislé jak na mořské, tak na suchozemské kořisti.

Rozsah

Ezo je japonské slovo, které znamená "cizinec" a odkazuje na historickou zemi Ainu ,kterou Japonci jmenovali Ezo-chi. Rozsahem vlka Ezo byly ostrovy Hokkaido a Sachalin a také ostrovy Iturup a Kunashir východně od Hokkaido v souostroví Kuril a poloostrov Kamčatka. Zanikl na ostrově Hokkaido v roce 1889. Bylo hlášeno, že přežil na ostrově Sachalin a snad i na Kurilových ostrovech v roce 1945, nicméně podle sovětského zoologa Vladimíra Heptnera byli na Sahalinu na začátku 20. století spatřeny exempláře sibiřského lesního vlka, kteří občas přejdou na ostrov přes úžinu Nevelskoy a neustále se usazují. Informace o přítomnosti zvířete na Kurilských ostrovech jsou často protichůdné nebo chybné. Průzkum provedený v polovině šedesátých let nenalezl vlka na žádném z ostrovů Kuril, ale našel mnoho divokých psů.

Popis

Studie morfologie vlků Ezo ukázala, že měli podobnou velikosti jako šedý vlk asijských a severoamerických kontinentů. V kohoutku měl 70-80 cm. Sovětský zoolog Vladimír Heptner napsal, že vlci (zařazení pod názvem C. l. Altaicus) z Kamčatky (u které se předpokládá, že ji oblast C. l. Hattai zahrnuje) jsou stejně velké jako C. l. lupus, se světle šedou srstí s tmavými ochrannými vlasy běžícími po zádech.

Historie

V kultuře Ainu

Ainu uctíval vlka jako božstvo Horkew Kamuy ("říkat bůh"), jako uznání podobného loveckého zvyku zvířete. Vlci byli obětováni při iomantských ceremoniích a některé Ainu komunity, jako například ta v Tokachi a Hidaka, měly původní mýty, které spojovaly narození Ainu se spojením bílého vlka s bohyní. Lovci Ainu zanechali části svých zabíjení pro vlky a věřilo se, že lovci mohou sdílet smrt s vlky , pokud jim zdvořile vyčistí hrdlo. Kvůli zvláštnímu stavu vlka v kultuře Ainu bylo lovcům zakázáno zabíjet vlky šípy, jedovatými nebo střelnými zbraněmi a zbytečné plody a maso vlka by měly přivolat vlky, aby zabili zodpovědného lovce. Ainu nerozlišoval vlky od svých domácích psů a snažil se rozmnožovat rysy vlků u svých psů tím, že dovoloval psům volně se procházet v oblastech obývaných vlky, aby vytvořili hybridní potomky.

Zánik na ostrově Hokkaido

S nástupem obnovy Meiji v roce 1868 císař Meiji oficiálně ukončil dlouhodobý izolacionismus Japonska prostřednictvím charty přísahy a snažil se modernizovat japonské zemědělství tím, že nahradí svou závislost na pěstování rýže v americkém stylem Ranching. Ohajský farmář Edwin Dun byl najat jako vědecký poradce v roce 1873 pro Kaitakushi (Hokkaido Development Agency) a začal podporovat rančování se státními experimentálními farmami. Vzhledem k tomu, že rozšíření vlků předcházelo šíření koní na jihovýchodním Hokkaidu a údajně způsobovalo těžkosti lovcům jelenů Ainu, vláda Meiji vyhlásila vlky za "škodlivé živočichy" a svěřila Dunovi dohlížet na vyhubení zvířat. Dun začal svou práci na ranči Niikappu s masovou otravou zahrnující použití strychninových návnad. To bylo doplněno o systém bounty založený Kaitakushim.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hokkaido wolf na anglické Wikipedii.