Přeskočit na obsah

Vítězný oblouk (Paříž)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vítězný oblouk
Vítězný oblouk (21. října 2010)
Základní informace
Slohklasicistní architektura
ArchitektJean-François Chalgrin
Výstavba1836
Materiálylutetský vápenec a vápenec
Poloha
Adresa8. pařížský obvod, 16. pařížský obvod, 17. pařížský obvod, FrancieFrancie Francie
UlicePlace Charles-de-Gaulle
Souřadnice48°52′26″ s. š., 2°17′42″ v. d.
Map
Další informace
Kód památkyPA00088804
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítězný oblouk v Paříži (celým francouzským názvem Arc de Triomphe de l'Étoile nebo jen Arc de Triomphe) je vítězný oblouk v klasicistním stylu, který dal postavit Napoleon Bonaparte na paměť svého vítězství v bitvě u Slavkova. Oblouk byl vybudován v letech 1806–1836 a stojí uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle (dříve Place de l'Étoile) na západním konci slavného pařížského bulváru Avenue des Champs-Élysées. Uvnitř stavby je malé muzeum zaměřené na historii objektu. Každý rok u oblouku bývá ukončen cyklistický závod Tour de France. Přístup k památníku je podzemní chodbou. Na jeho střeše je veřejně přístupná vyhlídková terasa. Byl inspirací pro Dianin chrám ve Valticích.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Kolorovaná fotografie náměstí s Obloukem z roku 1921 (pohled z jihu)

Stavbu nařídil císař Napoleon Bonaparte v roce 1806 po vítězné bitvě u Slavkova. Stavbou byli pověřeni architekti Jean-François Chalgrin a Jean-Arnaud Raymond, kteří se však nemohli shodnout na koncepci a přednost dostal Chalgrinův projekt. Základní kámen byl položen 15. srpna 1806. Samotné vyhloubení základů si vyžádalo 2 roky stavebních prací. Když v roce 1810 přijel Napoleon se svou nevěstou arcivévodkyní Marií Luisou do Paříže, byly pilíře oblouku teprve ve výšce asi jeden metr. Byla proto postavena dřevěná maketa kompletního oblouku. Dne 21. ledna 1811 zemřel architekt Chalgrin a po osmi dnech i jeho konkurent Raymond. I přes pozdější Napoleonovy neúspěchy (ruské tažení v roce 1812, koaliční vojska ve Francii 1814) byla stavba dokončena až k obloukům. Ovšem během restaurace Bourbonů byla stavba přerušena.

Ludvík XVIII. obnovil stavbu až v roce 1824 a postupně se na ní podíleli architekti Louis-Robert Goust, Jean-Nicolas Huyot a Héricart de Thury. V roce 1830 král Ludvík Filip a ministerský předseda Adolphe Thiers rozhodli o sochařské výzdobě oblouku, která měla zahrnovat úspěchy francouzské armády z let 1792–1815. Oblouk byl definitivně dokončen v letech 1832–36 a slavnostně pak otevřen 29. července 1836 u příležitosti 6. výročí Červencové revoluce.

Dne 6. února 1896 byla stavba zapsána mezi historické památky.

Architektura

[editovat | editovat zdroj]
Vítězný oblouk v noci

Autorem návrhu byl architekt Jean-François Chalgrin (1739–1811). Monument je 51 m vysoký, 45 m široký a 22 m hluboký. Výška hlavních oblouků je 29,19 m a rozpětí 14,62 m. Menší, boční oblouky mají výšku 18,68 m a rozpětí 8,44 m. Než byl překonán podobnými stavbami v Mexiku a KLDR, jednalo se o největší vítězný oblouk na světě.[1]

Stavba je zdobená čtyřmi hlavními sousošími na přední a zadní straně oblouku:

  • Odjezd dobrovolníků 1792, autor François Rude
  • Triumf 1810, Jean-Pierre Cortot
  • Odpor 1814, Antoine Étex
  • Mír 1815, Antoine Étex

Dalších šest basreliéfů je umístěno na všech čtyřech stranách v horní části stavby:

Vnitřní část malé arkády

Atika je zdobená 30 štíty, které se střídají s gladii. Na štítech jsou vyrytá jména bitev v revolučních a napoleonských válkách: Valmy, Jemappes, Fleurus, Montenotte, Lodi, Castiglione, Rivoli, Arcole, Pyramidy, Abukir, Alkmaar, Zurich, Heliopolis, Marengo, Hohenlinden, Ulm, Slavkov, Jena, Friedland, Somosierra, Essling, Wagram, Moskva, Lützen, Budyšín, Drážďany, Hanau, Montmirail, Montereau a Ligny.

Basreliéfy na vlysu hlavního kladí podél celé stavby představují Odjezd armády (Brun, Georges Jacquot a Laité) a Návrat armády (Louis-Denis Caillouette, François Rude a Bernard Seurre).

Velké arkády jsou po horních stranách zdobeny alegorickými postavami představujícími postavy z římské mytologie (autor James Pradier). Na vnitřní straně pilířů velkých arkád jsou vyrytá jména významných bitev revolučních a napoleonských válek.

Malé arkády jsou zdobeny rovněž alegoriemi představujícími pěchotu (autor Théophile Bra), jezdectvo (Achille-Joseph-Étienne Valois), dělostřelectvo (Jean Baptiste Joseph De Bay) a námořnictvo (Charles Émile Seurre). Na vnitřních stěnách malých arkád jsou vyryta jména vojenských osobností velké francouzské revoluce a Prvního císařství. Jména těch, kteří padli v bitvách, jsou podtržena.

Čtyři basreliéfy nacházející se nad jmény vojenských osobností symbolizují slavné bitvy:

  • Vítězné odznaky na severu (autor François Joseph Bosio) – scény z bitev u Slavkova, Jeny, Friedlandu, Ulmu, Wagramu a Jílového
  • Vítězné odznaky na jihu (Gérard) – scény z bitev u Marenga, Rivoli, Arcole a Lodi
  • Vítězné odznaky na východě (Valcher) – scény z bitev u Alexandrie, Pyramid, Abukiru a Héliopolisu
  • Vítězné odznaky na západě (Jean-Joseph Espercieux) – scény z bitev u Jemmapes a Fleurus

Pod obloukem se nachází hrob neznámého vojína. Celý památník je obehnán stovkou sloupků symbolizujících Stodenní císařství.

  • Le Départ (La Marseillaise, Odjezd dobrovolníků), 1792
    Le Départ (La Marseillaise, Odjezd dobrovolníků), 1792
  • Le Triomphe (Vítězství), 1810
    Le Triomphe (Vítězství), 1810
  • La Résistance (Odpor), 1814
    La Résistance (Odpor), 1814
  • La Paix (Mír), 1815
    La Paix (Mír), 1815

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Průvodce pokladnicemi UNESCO, Francie. Redakce Vladimír Tkáč. 1. vyd. 80-238-4718-X: Grafis, 1999. 274 s. S. 35. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vítězný_oblouk_(Paříž)&oldid=23785221“