Vodní nádrž Hostivař

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vodní nádrž Hostivař
Pohled směrem od hráze nádrže
Pohled směrem od hráze nádrže
Poloha
Světadíl Evropa
Státy ČeskoČesko Česko
Kraj Praha
Městský obvod Praha 4, Praha 10
Městská část Praha 11, 15, Praha-Petrovice
Vodní nádrž Hostivař (Česko)
Red pog.svg
Zeměpisné souřadnice 50°2′24″ s. š., 14°32′20″ v. d.
Rozměry
Rozloha 42 ha[pozn 1]
Délka 2,5 km
Šířka 0,4 km
Objem 1 845 000 m³[pozn 2]
Povodí 94,8 km²
Max. hloubka 12 m
Parametry – hráz
Hráz zemní sypaná
Kóta 249 m n. m.
Délka 110 m
Výška 13 m
Ostatní
Typ přehrada
Nadm. výška 248[pozn 3] m n. m.
Přítok vody Botič, Hájecký potok
Odtok vody Botič

Hostivařská přehrada (vodní nádrž Hostivař) je přehradní nádrž na potoce Botiči na jihovýchodním okraji Prahy. Její vodní plocha zasahuje do městských částí Praha 11, 15 a Praha-Petrovice. Dosahuje maximální rozlohy 42 ha a objemu 1 845 000  při hladině v nadmořské výšce 248 m.[pozn 4] Přehrada je dlouhá 2,5 km a široká až 400 m, její maximální hloubka dosahuje 12 m. Jde o největší vodní plochu v Praze.

Pobřeží, dno[editovat | editovat zdroj]

Vodní plocha má tvar hada. Ze severní a částečně i jižní strany je přehrada obklopena lesoparkem, který je součástí přírodního parku Hostivař – Záběhlice. Jižní strana však patří především plážím, a to jak travnatým, tak i písčitým. Dno tvoří písek a bahno.

Hráz[editovat | editovat zdroj]

Zemní sypaná hráz je vysoká 13 m[pozn 5] a v koruně je její délka 110 m. Byla vytvořena z písčitých hlín, přičemž na návodní těsnění byly použity sprašové hlíny. Hráz leží na říčním kilometru 13,50. Bezpečnostní přeliv vytvářejí 4 přelivná pole, která jsou hrazená dřevěnými stavidly, vyrobenými z trámů.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Nádrží protéká potok Botič. Dalším přítokem je Hájský potok z jižní levé strany. Průměrný dlouhodobý roční průtok vody činí 0,35 m³/s. Úroveň stoleté vody je 60 m³/s. Dřívější nejvyšší známý průtok nastal při povodni r. 1958, kdy korytem Botiče protékalo 75 m³/s (údaje dle informační tabule na hrázi). Tyto hodnoty překonala povodeň z 2. června 2013, kdy korytem protékalo 91 m³/s. Pod hrází je malá vyrovnávací nádrž. Nádrž má povodí o ploše 94,8 km². Akumulační součinitel nádrže činí 0,076.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Přehrada slouží především k ochraně proti povodním, k rekreačním účelům a rybářství. Její součástí je také malá vodní elektrárna.

Rekreace[editovat | editovat zdroj]

Větší přední pláž (ve směru od Hostivaře, sídliště Košík a Slunečného vršku) je částečně travnatá, částečně písečná a jsou na ní kromě obvyklého vybavení také hřiště na plážový volejbal, tenis, nohejbal apod. Na konci pláže je půjčovna loděk a windsurfingů. Zadní menší pláž (s hlavním příchodem od Jižního Města a od Petrovic) je nudistická. V poslední době se okolí nádrže stává během léta také místem kulturních akcí, např. koncertů.

Rybářství[editovat | editovat zdroj]

Jde o mimopstruhový revír označovaný jako Botič 2. Kromě kaprů, cejnů a některých dravých ryb jsou zde loveni také úhoři.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V místech nynější Hostivařské přehrady bylo Petrovické údolí; potok zde protékal podobnou krajinou, jaká je nyní v oblasti přírodní památky Meandry Botiče, pod hrází přehrady. Nedaleko hráze se nacházel od roku 1734 Mouchův mlýn, jehož náhon vedl souběžně s Botičem ve značné části délky údolí.

Nejstarší návrh hráze pochází z roku 1906. V této oblasti bylo už dříve postaveno několik koupališť. První zaznamenaný pokus je z roku 1924, kdy fotbalisté SK Hostivař přehradili tzv. pátou tůň. Toto jednoduché koupaliště však už po roce zničila menší povodeň. Nejdéle vydrželo koupaliště z roku 1950, které postavili členové Sokola Hostivař. Kromě hlavního 50m bazénu mělo ještě dva menší bazény a další vybavení. Fungovalo až do výstavby hostivařské přehrady, podle informace provozovatele dnešního koupaliště dnes leží na jejím dně, avšak při vypuštění přehrady v roce 2010 se žádné zřetelné zbytky bazénů neobjevily.

Po velké povodni z 8. července 1958 bylo rozhodnuto vybudovat přehradu. Její výstavba probíhala v letech 19611963, napuštěna byla v roce 1964. Pro rekreační účely bylo na sousedním úbočí vysazeno 240 ha lesa a náhorní část byla upravena jako park. V okolí přehrady byly vybudovány vycházkové cesty.

Přehrada se brzy po svém napuštění stala oblíbeným místem rekreace Pražanů, i když zpočátku ještě celá neležela na území města. Největší slávu zažila zřejmě v 70. letech.[1] Od otevření přehrady k přehradě o letních víkendech jezdila rekreační autobusová linka (226[1] nebo 224[2] – číslo 224 však měla linka ze Smíchova do Chuchle) z náměstí Míru, roku 1966 přibyla druhá linka z náměstí J. Marata.[3] nějakou dobu jezdila na náměstí J. Marata i speciální rekreační tramvajová linka.[3] Obě autobusové rekreační linky byly nejprve roku 1970 v rámci unifikace značení pražských účelových linek označeny písmeny,[4], 9. května 1974 pak na čísla z řady 50[5] (v roce 1978 nesla linka z náměstí Marata číslo 56,[6] linka z Vinohrad byla nejprve zkrácena k Orionce a v roce 1978 již není uváděna); přečíslování účelových linek do řady 450 v roce 1983[7] se však již ani jedna z těchto linek nedožila. Linky byly zrušeny v roce 1981[7] (někde se uvádí rok 1992[2]). Po přehradě byla několik let provozována i lodní doprava, a to motorovým katamaranem Želva II.[1]

Odbahnění[editovat | editovat zdroj]

Odbahnění (pohled od hráze)
Odbahnění (pohled od cesty)

V roce 2010 byla přehrada poprvé od založení zcela vypuštěna za účelem komplexní revitalizace, která spočívala především v odbahnění. Množství bahna při dně snižovalo hloubku vody, což vedlo v letních měsících k rychlejšímu prohřátí, podporujícímu přemnožení sinic. Ze dna bylo na jaře a v létě roku 2011 odvezeno celkem 198 tisíc m³ usazenin.[8] Maximální naměřená hloubka sedimentu ve střední části přehrady byla 2,7 metru, v nátokové části byla tloušťka sedimentu 0,5 až 1 metr.

V horní části nádrže byly vytvořeny dva oblázkové ostrůvky, sloužící jako hnízdiště ptáků a dále nevelký mokřad pro obojživelníky. Na pravém břehu bylo vybudováno dřevěné odpočinkové molo o délce 70 m, s vyhlídkou na protější nudistickou pláž. Na pravé straně, podél vycházkového chodníku spojeného s cyklostezkou, byly provedeny úpravy podemletých břehů, nepůvodní akáty byly nahrazeny vrbami a olšemi. Na levém břehu byl odstraněn nefunkční tobogán, dřívější symbol přehrady. Odbahnění a s ním spojené práce byly ukončeny v roce 2012.[8][9]

V současné době vodní dílo spravuje organizace Lesy hlavního města Prahy a o rekreační zařízení na březích se stará Městská část Praha 11.

Ostatní informace[editovat | editovat zdroj]

Hydrologické pořadí je 1-12-01-020, identifikátor HEIS 137630000100 a identifikátor vodního útvaru 13769000.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozlohy 42 ha dosahuje vodní plocha při maximální hladině v nadmořské výšce 248 m. V letní sezóně je rozloha obvykle 35 ha.
  2. Objemu 1 845 000 m³ dosahuje přehrada při maximální hladině v nadmořské výšce 248 m. V letní sezóně je objem obvykle 1 310 000 m³.
  3. Nadmořské výšky 248 m dosahuje přehrada při maximální hladině.
  4. Údaje podle správců vodního díla. Jiné zdroje udávají maximální hladinu 249 m, rozlohu 43,8 až 53 ha, stálý objem 1 340 000 m³ a maximální objem je 2 150 000 m³.
  5. Údaje podle správců vodního díla. Jiné zdroje udávají výšku hráze 16 m.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Vítejte na stránkách areálu koupaliště Hostivařská přehrada, web koupaliště, text převzatý z z Knihy o Praze 15, autorka Marie Zdeoková
  2. a b Vývoj pražské samosprávy, Archiv hlavního města Prahy, z knihy Osm století pražské samosprávy, Archiv hl. m. Prahy, 2000, II. část, kap. E. 3. Pražský dopravní systém 1974–2000 (Barbora Lašťovková)
  3. a b Pavel Fojtík, František Prošek: Pražský dopravní zeměpis, svazek 3, obce připojené ku Praze v roce 1922, Dopravní podnik hl. m. Prahy, Praha 2004, ISBN 80-239-3346-9, kap. Hostivař, str. 61
  4. Pavel Fojtík, Stanislav Linert, František Prošek: Historie městské hromadné dopravy v Praze, aktualizované vydání – 130 let MHD v Praze, Dopravní podnik hl. m. Prahy, Praha, 2005, kap. Autobusová doprava dopravního podniku v letech 1945–1974, str. 191
  5. DP kontakt č. 6/2000, příloha 75 let městské autobusové dopravy v Praze, červen 2000, str. VI: Základní data z historie autobusové dopravy Dopravního podniku
  6. Přehled linek městské hromadné dopravy v Praze od zahájení provozu na trase IA metra v srpnu 1978, příloha časopisu Praha '78
  7. a b Pavel Fojtík, Stanislav Linert, František Prošek: Historie městské hromadné dopravy v Praze, aktualizované vydání – 130 let MHD v Praze, Dopravní podnik hl. m. Prahy, Praha, 2005, kap. Autobusová doprava dopravního podniku v letech 1945–1974, str. 237–238, kap. rekreační doprava
  8. a b KOLEKTIV AUTORŮ. 10 let: Projekty realizované v letech 2003-2013. Obnova a revitalizace pražských nádrží. 1. vyd. Praha : Hlavní město Praha, 2013. 85 s.  
  9. Odbahnění hostivařské nádrže začalo, Listy hlavního města Prahy, květen 2011, str. 2, (len)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]