Přeskočit na obsah

Vladimír Páral

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Vladimír Páral
Vladimír Páral (2014)
Vladimír Páral (2014)
Narození10. srpna 1932 (92 let)
Československo  Praha
Povoláníspisovatel, nakladatelský redaktor
Národnostčeská
Alma materVysoká škola chemicko-technologická, Pardubice
DětiErika Novotná (1963)
RodičeAlois Páral
Ludmila, roz. Vodičková
PříbuzníBohuslav Páral (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Páral, pseudonym Jan Laban (* 10. srpna 1932 Praha), je český spisovatel – prozaik. Kvalita jeho tvorby se různí, sahá od nekompromisní pronikavé satiry k opatrné až triviální próze, kterou tvořil pod vlivem minulého režimu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a školy

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze, mládí od svých dvou let prožil v Brně v rodině Aloise Párala (7. dubna 1892 Šlapanice – 17. června 1978 Brno) – legionáře a prvorepublikovového důstojníka (do roku 1948) a Ludmily Páralové, rozené Vodičkové (15. dubna 1903 Praha – 16. května 1980 Brno).[1] V Brně absolvoval reálné gymnasium, odmaturoval roku 1950. Pak byl dva roky na Vysokém učení technickém v Brně,[2] odtud přešel na obor chemického inženýrství na VŠCHT v Pardubicích[3]. Zde získal v roce 1954 titul inženýra chemie.[4]

Vystudovanému oboru se v Liberci, Jablonci nad Jizerou, krátce v Plzni a nakonec v Ústí nad Labem (Chemopharma – úsek výroby pohlavních hormonů, později náplastí, pak útvar vědeckých informací) věnoval až do roku 1967.

Podle informací z Cibulkových seznamů se stal již jako student spolupracovníkem StB, krycí jméno Mirek, Slávek a Pamír, evidenční čísla 12 187 a 218 704.[5][6]

Má dceru Eriku, provdanou Novotnou (narozená 29. července 1963 v Ústí nad Labem).

Měl staršího bratra Bohuslava Párala (12. února 1929 Praha – 27. listopadu 2021 Brno), který byl geodet a předseda jednoty Československé obce legionářské v Brně 2.[7]

Dráha spisovatele

[editovat | editovat zdroj]

Psát začal v roce 1962, kdy pro krajský deník Průboj napsal na pokračování Šest pekelných nocí pod pseudonymem Jan Laban. Pak následovala řada románů. V roce 1967 se stal spisovatelem z povolání. Od roku 1972 pracoval i v ústeckém Severočeském nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Roku 1977 podepsal Antichartu. Od roku 1995 žije střídavě v Mariánských Lázních a Praze.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jeho literární tvorba má občas rysy „vědeckého pokusu“, v nichž jednotlivé postavy staví do různých situací a jakoby testuje jejich reakce, což lze sledovat už od novely Veletrh splněných přání z roku 1964. Tato novela se stala první částí autorovy tzv. černé pentalogie, cyklu 3 novel a 2 románů kritizujících zmechanizovanost života v moderní konzumně zaměřené společnosti. Celý cyklus bývá pojmenován Pět způsobů ukájení. Tři úvodní novely byly vydány také společně v roce 1977 pod názvem Tři ze ZOO.

Po románu Milenci a vrazi z roku 1969 bylo Páralovi režimem naznačeno, že by nesouhlas s ideologií normalizace měl z jeho románů vymizet.[2] Záhy tudíž změnil styl, jak je například patrné v románu Profesionální žena z roku 1971, který měl být parodií na pokleslou literaturu s jednobarevnými kladnými hrdiny, avšak nechal se jí sám strhnout a román je také do značné míry idealizující a schematický.

V tom byl podobný i román Mladý muž a bílá velryba z roku 1973, který začal tzv. bílou pentalogii.

Když napsal Muka obraznosti, rozhodl se Páral opustit reálná témata a napsal čtyři sci-fi romány: Romeo a Julie 2300 a Pokušení A-ZZ z roku 1982, Válka s mnohozvířetem z roku 1983 a Země žen z roku 1987. Nejedná se však o zcela typické ukázky žánru sci-fi, je na nich znát orientace na masového čtenáře, ostatně jako i na autorových novějších prózách, jako Kniha rozkoší, smíchu a radosti z roku 1993 a Playgirls I a II z roku 1994. V těchto dílech se začala více projevovat i sexuální témata, do té doby potlačovaná kvůli cenzuře.

Prvotina

[editovat | editovat zdroj]
  • Šest pekelných nocí, knižně 1964 – napsáno pod pseudonymem Jan Laban

Černá pentalogie

[editovat | editovat zdroj]
  • Veletrh splněných přání, 1964 – novela zpracovávající několik pohledů do života chemického technika v malém městě
  • Soukromá vichřice: Laboratorní zpráva ze života hmyzu, 1966 – román otevřeně se zaměřující na mravní přežitky z minulosti a životní stereotypy; zfilmováno roku 1967 Hynkem Bočanem
  • Katapult: Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje, 1967 – vyprávění o ženatém inženýrovi, ze kterého náhodné setkání udělá sňatkového podvodníka: naváže známost se sedmi ženami, soužití s nimi střídá podle jízdních řádů; zfilmováno roku 1983 Jaromilem Jirešem
  • Milenci a vrazi: Magazín ukájení před rokem 2000, 1969 – pro kulturní politiku normalizace nepřijatelný román psaný formou životopisů několika osob různého společenského postavení a glos z politického i kulturního dění; popisuje prostředí velkého ústeckého průmyslového závodu a tamní svobodárny; postavy mají symbolická jména a pohybují se v prostoru jednoho domu; modelová próza; protiklady; zfilmováno roku 2004 Viktorem Polesným
  • Profesionální žena: Román pro každého, 1971 – parodie na seriály o nezdolných ženách

Bílá pentalogie

[editovat | editovat zdroj]

Zatím byly napsány a vyšly jen čtyři části.

  • Mladý muž a bílá velryba: Malý chemický epos, 1973 – příběh čtyř lidí z chemické továrny, zfilmován roku 1979 Jaromilem Jirešem. Román je psán vyloženě socialisticky – smysl života lze najít v práci. Tento román byl dle pozdějších vyjádření autora psán ze strachu, aby nebyl zakázán.
  • Radost až do rána: O křečcích a lidech, 1975 – humorně laděný příběh dvou životních ztroskotanců: neúspěšné studentky a výpravčího, který je nucen střídat různá povolání. Podle knihy byl natočen film.
  • Generální zázrak: Román naděje, 1977
  • Muka obraznosti: Konfrontace snu a skutečnosti, 1980 – nejautobiografičtější próza z obou pentalogií, hrdinou je mladý inženýr chemie, jenž poprvé nastupuje do práce a propracovává se; zfilmováno roku 1990 Vladimírem Drhou

Sci-fi

[editovat | editovat zdroj]
  • Pokušení A-ZZ, 1982 – líčí příběh čtyřčlenné skupiny Pražáků 21. století, kteří byli vybráni k setkání s mimozemskou civilizací a dostávají se do pokušení zaprodat zbytek lidstva výměnou za luxusní život
  • Romeo & Julie 2300, 1982
  • Válka s mnohozvířetem, 1983, tematicky k narušenému životnímu prostředí
  • Země žen, 1987 – spíše politicko-ideologická alegorie s prvky sci-fi než čistokrevná sci-fi

Další díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, 1990
  • Kniha rozkoší, smíchu a radosti, 1992
  • Playgirls 1 a 2, 1994
  • Profesionální muž, 1995 – vyšlo s podtitulem „V. Páral o sobě a jiných zajímavějších věcech“
  • Tam za vodou, 1995
  • Kniha o biči, 2014

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Alois Páral v Encyklopedii dějin města Brna [online]. [cit. 2022-08-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b PEŇÁS, Jiří. Páral, Vladimír. In: HONZÁKOVÁ, Jana. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. [s.l.]: LIBRI, 1997. Dostupné online. ISBN 80-85983-65-6. Archivováno 29. 3. 2015 na Wayback Machine.
  3. ↑ POCHOBRADSKÁ, Veronika. Životopisy [online]. 08. 05. 2007 [cit. 2009-12-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Páral, Vladimír. In: Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. S. 171.
  5. ↑ Viz Necenzurované Noviny č. 04/2000, str. 56.
  6. ↑ Běžné rozkoše fízlů | Domov. Lidovky.cz [online]. 2010-03-18 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Bohuslav Páral v Encyklopedii dějin města Brna [online]. [cit. 2022-08-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kolektiv autorů. Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. 
  • VOJTKOVÁ, Milena. Vladimír Páral. In: Slovník české literatury po roce 1945. [s.l.]: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006-2011. Dostupné online.
  • KARÁSKOVÁ, Ivana. O závistivcích, nabídkách k sňatku a ústecké helmě. Devadesátník Páral vzpomíná. iDnes.cz. 2022-08-11. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Páral&oldid=24165360“