Valerij Legasov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Valerij Legasov
Legasov.jpg
Narození1. září 1936
Tula
Úmrtí27. dubna 1988 (ve věku 51 let)
Moskva
Alma materRuská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva (do 1961)
PracovištěKurčatovův institut (1962–1988)
MSU Faculty of Chemistry
Moskevský fyzikálně-technický institut
Lomonosovova univerzita
Oborjaderná chemie
OceněníStátní cena SSSR
Řád rudého praporu práce
Leninova cena
Hrdina Ruské federace
Leninův řád
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerij Alexejevič Legasov (rusky Валерий Алексеевич Легасов; 1. září 1936 v Tule, Sovětský svaz26. dubna 1988 v Moskvě) byl sovětský vědec v oboru anorganické chemie, člen Akademie věd Sovětského svazu. Známý je především díky své funkci vedoucího vyšetřovací komise černobylské havárie z 26. dubna 1986.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Valerij Legasov se narodil v Tule jako dítě z dělnické rodiny. Vystudoval Chemicko-technickou univerzitu Dmitrije Mendělejeva a pracoval v Institutu pro atomovou energii I. V. Kurčatova. V roce 1967 dosáhl akademického titulu a v roce 1972 získal doktorát v oboru chemie. Od roku 1983 až do své smrti byl vedoucím katedry chemického inženýrství na Chemické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. V roce 1981 se stal členem Ruské akademie věd.

Legasov a další vědci již při zavádění reaktoru RBMK do sovětských elektráren upozorňovali na rizika vyplývající z jeho nebezpečné konstrukce (reaktor bez kontejnmentu). Dalším problémem byly zavádějící informace pro operátory, kteří neznali kritické chování reaktoru v nestabilních podmínkách (obecně pod 30 % nominálního výkonu), nevěděli o nebezpečně vysokém kladném dutinovém koeficientu reaktivity (velmi rychlý nárůst výkonu reaktoru při ztrátě chladicího média) a neměli ponětí o specifické konstrukci regulačních tyčí (které při zavádění do běžícího reaktoru zpočátku zvyšovaly jeho výkon, místo aby omezily štěpnou reakci a výkon snižovaly).[1]

Po katastrofě v Černobylu se Legasov stal klíčovou postavou vládní komise, která měla zkoumat příčiny katastrofy a vypracovat plán na odstranění jejích následků. Přijal důležitá rozhodnutí v zájmu odvrácení dalších škod a informoval vládu o situaci v oblasti. Informoval své kolegy a tisk o bezpečnostních rizicích zničeného reaktoru a vyzval k okamžité evakuaci města Pripjať. Také navrhoval zrušit prvomájové oslavy v Kyjevě,[2][3] které následovaly krátce po havárii v Černobylu, ale nepovedlo se mu přesvědčit komunistické špičky.

Legasov (druhý zprava) na konferenci IAEA ve Vídni, srpen 1986

V srpnu 1986 přednesl zprávu sovětské delegace na zvláštním zasedání Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni.

Valerij Legasov byl 27. dubna 1988, dva roky po výbuchu v Černobylu, nalezen mrtev ve svém domě u Moskvy. Má se za to, že spáchal sebevraždu oběšením. Předtím nahrál ještě zvukový záznam, v němž uvedl více podrobností o katastrofě v Černobylu.

Po této jeho tragické smrti byly jeho názory, publikace a zvukový záznam šířeny mezi sovětskými vědci. Samotný Sovětský svaz přiznal chyby v konstrukci reaktoru RBMK-1000 a to, že operátoři řídícího centra nevěděli o těchto skutečnostech a faktech. Při situaci, ke které osudné noci došlo ve 4. bloku, tlačítko AZ-5 (spouštěč rychlé odstávky reaktoru) a grafitové hroty bórových tyčí ještě více zvyšují výkon a tudíž v okamžiku, kdy bylo tlačítko stisknuto, nešlo výbuchu vzhledem k vysoké nestabilitě v reaktoru, tzv. otravě xenonem a vzniku dutiny způsobené vysokou teplotou v jádře bez chladící vody zabránit.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V září 1996 byl Valerij Legasov posmrtně „za odvahu, pevnost a hrdinství, které osvědčil při likvidaci následků nehody v jaderné elektrárně v Černobylu“ vyznamenán titulem Hrdina Ruské federace, který mu udělil tehdejší ruský prezident Boris Jelcin.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Waleri Alexejewitsch Legassow na německé Wikipedii.

  1. Jaká je cena lží? „Černobylský vědec“ vzdoroval aroganci mocných, zabil ho pocit viny. Aktuálně.cz [online]. 2019-05-31 [cit. 2019-06-08]. Dostupné online. 
  2. Valerij Legasov: Hrdina z Černobylu s tragickým osudem. Co ho dohnalo k sebevraždě?. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. 
  3. CHOINIERE, Alyssa. Valery Legasov: 5 Fast Facts You Need to Know. Heavy.com [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. 
  4. Легасов Валерий Алексеевич. Герой Российской Федерации [online]. [cit. 2019-06-08]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]