Valerij Legasov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Valerij Alexejevič Legasov (rusky Валерий Алексеевич Легасов; 1. září 1936 v Tule, Sovětský svaz27. dubna 1988 v Moskvě) byl sovětský vědec v oboru anorganické chemie, člen Akademie věd Sovětského svazu. Známým je ovšem a hlavně především díky funkci vedoucího vyšetřovací komise Černobylské havárie,která se stala 26. dubna 1986.

Valerij Legasov
Narození 1. září 1936
Tula
Úmrtí 27. dubna 1988 (ve věku 51 let)
Moskva
Příčina úmrtí oběšení
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Národnost Rusové
Alma mater Ruská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva
Zaměstnavatelé Kurchatov Institute
Moskevský fyzikálně-technický institut
MSU Faculty of Chemistry
Ocenění Státní cena SSSR
Hrdina Ruské federace
Řád rudého praporu práce
Řád Říjnové revoluce
Leninův řád
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jako pracovník Kurčatovova institutu, který navrhl a odsouhlasil v jaderné elektrárně v Černobylu (a jinde na území SSSR) používaný typ reaktoru RBMK-1000, znal rozsah a důsledky Černobylské katastrofy už v době, kdy oficiální místa katastrofu zlehčovala, přesto musel vystupovat v souladu s oficiálním stanoviskem vedení státu. To mělo především důsledky pro lidské pracovníky „likvidátory“, kterým byly zamlčovány a zlehčovány vážné dopady radioaktivity na jejich celkové zdraví.

Osobně při zavádění reaktoru RMBK-1000 do elektráren v SSSR upozorňoval na velké nebezpečí vyplývající z jeho nebezpečné konstrukce (reaktor bez kontejnmentu). Dalším problémem, na který upozorňoval vedení státu, byly zavádějící informace pro operátory těchto reaktorů,kteří neznali kritické chování reaktoru v nestabilních podmínkách (obecně pod 30 % nominálního výkonu), nevěděli o nebezpečně vysoké kladné úrovni dutinového koeficientu reaktivity (velmi rychlý nárůst výkonu reaktoru při ztrátě chladivého media) a neměli ponětí o specifické konstrukci regulačních tyčí (které po plném vytažení při opětovném zavedení do reaktoru zpočátku zvyšovaly jeho výkon, místo aby omezily štěpnou reakci a snižovaly výkon) – všechny tyto informace byly přísně tajné a operátoři se je nikdy neměli dozvědět.

Vědomost o nebezpečí vyplývajícího z konstrukce reaktoru a stavu věcí. Nemožnosti Valerije Legasova o těchto důležitých věcí informovat na kongresu ve Vídni, nepublikování jeho rozhovorů a článků, následné deprese náročná práce a vyšetřování na místě katastrofy a pocit viny za obvinění celého týmu operátorů osudné směny ( obvinění Leonida Toptunova a Alexandera Akimova) špatné provedení a řešení následků havárie dovedly Valerije Legasova k tragické sebevraždě, kterou spáchal ve věku 51 let na druhé smutné výročí Černobylské havárie.

Po jeho smrti,která byla pro sovětský jaderný průmysl šokem, byla teprve většina z jeho vyšetřovacích dokumentů a publikací vydána a byli přijaty jeho skutečné výsledky vyšetřování, informace o stavu regulačních tyčí a následné nestabilitě reaktoru. Ale i přesto nebyli operátoři nikdy veřejně očištěni.

Akademik Valerij Legasov byl jeden z otců jaderného průmyslu v Rusku. Po svém prvním návratu z radiace zamořené oblasti v Černobylu řekl:

„Celý život jsem bojoval za to, abychom elektrickou energii získávali pomocí jaderné reakce. Teď si myslím, že jsme to dělat neměli... Nepřítel není ukryt v technice. Nepřítelem není typ letadla, typ jaderného reaktoru, typ energetiky. Hlavním nepřítelem je samotný způsob utváření a řízení energetických procesů, způsob plně závislý na člověku. Nejdůležitější je tedy lidský faktor. Zatímco dřív jsme se na bezpečnost dívali jako na ochranu člověka před vlivy techniky, dnes je situace zcela jiná. Dnes musíme techniku chránit před člověkem."

Valerij Legasov v Černobylu v roce 1986
Valerij Legasov v Černobylu v roce 1986