Valerij Legasov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valerij Legasov
Narození 1. září 1936
Tula
Úmrtí 27. dubna 1988 (ve věku 51 let)
Moskva
Příčina úmrtí sebevražda oběšením
Místo odpočinku Novoděvičí hřbitov
Alma mater Ruská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva
Povolání chemik a vysokoškolský pedagog
Ocenění Státní cena SSSR
Hrdina Ruské federace
Řád Říjnové revoluce
Leninův řád
Řád rudého praporu práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Valerij Aleksejevič Legasov (rusky Валерий Алексеевич Легасов; 1. září 1936 v Tule, Sovětský svaz27. dubna 1988 v Moskvě) byl sovětský vědec v oboru anorganické chemie, člen Sovětské Akademie věd. Známým je ovšem především díky funkci vedoucího vyšetřovací komise Černobylské havárie. Jako pracovník Kurčatovova institutu, který navrhl v Černobylu (a jinde v SSSR) používaný RMBK reaktor, znal rozsah a důsledky Černobylské katastrofy už v době kdy, oficiální místa katastrofu zlehčovala, přesto musel vystupovat v souladu s oficiálním stanoviskem vedení státu. To mělo především důsledky pro lidské "likvidátory", kterým byl zamlčován důsledek radiokativity na jejich zdraví. Osobně při zavádění reaktoru RMBK do elektráren v SSSR upozorňoval na nebezpečí vyplývající z jeho konstrukce (jedná se reaktor bez kontejmentu – přikrytý pouze víkem o hmotnosti 1000 tun, jeho výstavba byla levnější o 30 % oproti konstrukcím s kontejmentem a navíc byl takto zkontruován z důvodu lehké výměny paliva a získávání plutonia pro jaderné zbraně – z tohoto důvodu byl používán pouze v SSSR). Dalším problémem, na který upozorňoval vedení státu, byly zavádějící informace pro operátory reaktorů, kteří neznali chování reaktoru v nestabilních podmínkách (obecně pod 30 % nominálního výkonu), nevěděli o nebezpečně vysoké kladné úrovni dutinového koeficientu reaktivity (velmi rychlý nárůst výkonu reaktoru při ztrátě chladivého media) a neměli ponětí o vadné konstrukci regulačních tyčí (které při plném vytažení při vkládání do reaktoru zpočátku zvyšovaly jeho výkon místo aby jej snižovaly) – všechny tyto informace byly tajné a operátoři si je nikdy neměli dozvědět. Vědomost o stavu věcí, práce na místě katastrofy a pocit viny za katastrofu (konstrukce reaktoru) dovedly Valerije Legasova k sebevraždě, kterou spáchal na 2. výročí Černobylské havárie.