Valerij Legasov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Valerij Legasov
IAEA 02790039 (5612537521).jpg
Narození 1. září 1936
Tula
Úmrtí 26. dubna 1988 (ve věku 51 let)
Moskva
Příčina úmrtí oběšení
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Národnost Rusové
Alma mater Ruská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva
Zaměstnavatelé Kurčatovův institut
MSU Faculty of Chemistry
Moskevský fyzikálně-technický institut
Lomonosovova univerzita
Ocenění Státní cena SSSR
Řád rudého praporu práce
Leninova cena
Hrdina Ruské federace
Leninův řád
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Legasovův náhrobek

Valerij Alexejevič Legasov (rusky Валерий Алексеевич Легасов; 1. září 1936 v Tule, Sovětský svaz26. dubna 1988 v Moskvě) byl sovětský vědec v oboru anorganické chemie, člen Akademie věd Sovětského svazu. Známý je především díky své funkci vedoucího vyšetřovací komise černobylské havárie z 26. dubna 1986.

Život[editovat | editovat zdroj]

Valerij Legasov se narodil v Tule jako dítě z dělnické rodiny. Vystudoval Chemicko-technickou univerzitu Dmitrije Mendělejeva a pracoval v Institutu pro atomovou energii I. V. Kurčatova. V roce 1967 dosáhl akademického titulu a v roce 1972 získal doktorát v oboru chemie. Od roku 1983 až do své smrti byl vedoucím katedry chemického inženýrství na Chemické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. V roce 1981 se stal členem Ruské akademie věd.

Legasov a další vědci již při zavádění reaktoru RBMK do sovětských elektráren upozorňovali na rizika vyplývající z jeho nebezpečné konstrukce (reaktor bez kontejnmentu). Dalším problémem byly zavádějící informace pro operátory, kteří neznali kritické chování reaktoru v nestabilních podmínkách (obecně pod 30 % nominálního výkonu), nevěděli o nebezpečně vysokém kladném dutinovém koeficientu reaktivity (velmi rychlý nárůst výkonu reaktoru při ztrátě chladícího média) a neměli ponětí o specifické konstrukci regulačních tyčí (které při zavádění do běžícího reaktoru zpočátku zvyšovaly jeho výkon, místo aby omezily štěpnou reakci a výkon snižovaly).[1]

Po katastrofě v Černobylu se Legasov stal klíčovou postavou vládní komise, která měla zkoumat příčiny katastrofy a vypracovat plán na odstranění jejích následků. Přijal důležitá rozhodnutí v zájmu odvrácení dalších škod a informoval vládu o situaci v oblasti. Informoval své kolegy a tisk o bezpečnostních rizicích zničeného reaktoru a vyzval k okamžité evakuaci města Pripjať. Také navrhoval zrušit prvomájové oslavy v Kyjevě[2] [3], které následovaly krátce po havárii v Černobylu, ale nepovedlo se mu přesvědčit komunistické špičky.

V srpnu 1986 přednesl zprávu sovětské delegace na zvláštním zasedání Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni.

Valerij Legasov byl 27. dubna 1988, dva roky po výbuchu v Černobylu, nalezen mrtev ve svém domě u Moskvy. Má se za to, že spáchal sebevraždu oběšením. Předtím nahrál ještě zvukový záznam, v němž uvedl více podrobností o katastrofě v Černobylu.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V září 1996 byl Valerij Legasov posmrtně „za odvahu, pevnost a hrdinství, které osvědčil při likvidaci následků nehody v jaderné elektrárně v Černobylu“ vyznamenán titulem Hrdina Ruské federace, který mu udělil tehdejší ruský prezident Boris Jelcin.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Waleri Alexejewitsch Legassow na německé Wikipedii.

  1. Jaká je cena lží? „Černobylský vědec“ vzdoroval aroganci mocných, zabil ho pocit viny. Aktuálně.cz [online]. 2019-05-31 [cit. 2019-06-08]. Dostupné online. 
  2. Valerij Legasov: Hrdina z Černobylu s tragickým osudem. Co ho dohnalo k sebevraždě?. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. 
  3. CHOINIERE, Alyssa. Valery Legasov: 5 Fast Facts You Need to Know. Heavy.com [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. 
  4. Легасов Валерий Алексеевич. Герой Российской Федерации [online]. [cit. 2019-06-08]. Dostupné online. (rusky)