Přeskočit na obsah

Věstoňovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Věstoňovice
Centrum Věstoňovic s rybníčkem
Centrum Věstoňovic s rybníčkem
Lokalita
Charaktermístní část
ObecBenetice
OkresTřebíč
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel51 (2021)[1]
Katastrální územíVěstoňovice (1,67 km²)
Nadmořská výška565 m n. m.
PSČ675 07
Počet domů15 (2021)[2]
Věstoňovice
Věstoňovice
Další údaje
Kód části obce2577
Kód k. ú.602574
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věstoňovice jsou místní část obce Beneticeokrese Třebíč. Ve vesnici žije 51[1] obyvatel.

Umístění

[editovat | editovat zdroj]

Věstoňovice leží na svahu údolí Klapovského potoka, vzdáleny necelý kilometr jižním směrem od Benetic. Přes kopeček na jihozápad pramení potok Lubí.

Je zde 12 domů většinou semknutých kolem malého rybníčku na návsi připomínající kruhový objezd. Silnice tu končí hned za posledními domy v polích. Dál se dá pokračovat jen pěšky nebo na horském kole směrem na Čechtín nebo na Vartemberk (osamocená zemědělská usedlost na kraji lesa asi 9 km severně od Třebíče mezi Okřešicemi a Čechtínem).

Nejstarší doklad z roku 1387 ukazuje podobu Věstonice. Původní tvar Věstonici byl pojmenováním obyvatel vsi, byl odvozen od osobního jména Věstoň, což byla nejspíš domácká podoba jména Dobrověst, a znamenal "Věstoňovi lidé". Podoba Věstoňovice, doložená od 16. století, vznikla podle zakončení -ovice blízkých sídel jako Bochovice, Budíkovice, Račerovice a další.[3]

Věstoňovice byly vlastněny klášterem v Třebíči, dvůr ve vsi však byl v první polovině 15. století zastaven a často měnil majitele. V roce 1407 se spojil Svach Teleč z Oslavičky se svým bratrem Janem z Věstoňovic a stali se majiteli dvora, Jan z Věstoňovic však svoji polovinu dvora již roku 1416 prodal Václavovi Kumboštovi ve Vilémovicích. V roce 1556 byly Věstoňovice připojeny jako celek k třebíčskému panství.[4]

Po roce 1548 se majitelem panství stal Vratislav z Pernštejna, v roce 1558 pak panství zakoupil Burian Osovský z Doubravice a po něm je zdědil Smil Osovský z Doubravice. Smil byl ženatý s Bohunkou z Žerotína a po jejím úmrtí si vzal Kateřinu z Valdštejna, která posléze zdědila jeho majetky. Kateřina z Valdštejna se v roce 1614 vdala za Karla staršího ze Žerotína a on se tak stal majitelem panství. Nicméně brzy zemřel a Kateřina jako majitelka zapsala majetek svému bratrovi Adamovi z Valdštejna. Valdštejnové byli majiteli panství až do reforem v roce 1848.[5]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Náboženství jsou tu lidé římskokatolického, kteří docházejí do kostela svatého MarkaBeneticích, a Českobratrské církve evangelické, kteří docházejí do evangelického kostela v Horních Vilémovicích. Nejčastěji příjmení je Novotný a Voda. Žije zde 56 obyvatel (rok 2007), a jsou nejlidnatější obcí bývalého třebíčského okresu. Na jeden dům připadá v průměru téměř 5 obyvatel.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 58 64 72 68 55 72 69 43 46 46 46 49 56 49 51
Počet domů 10 11 10 11 11 11 11 11 11 10 12 13 15 15 15
Velký javor

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Velký javor – nejstarší a nejmohutnější klen v Česku. Stáří stromu se odhaduje na 600 let. Obvod kmene činí 800 cm.[8]
  • zvonice na návsi z roku 1999, na místě původní dřevěné zvonice byla nová dřevěná vztyčena roku 2011[9]
  1. a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Dostupné online.
  3. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. Praha: Academia, 1980. 964 s. Kapitola Věstoňovice, s. 697. 
  4. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská - Třebický okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1907. 447 s. S. 426–428. 
  5. KRATOCHVÍL, Augustin. Dějiny a archiv městečka Kamenice na Moravě. [s.l.]: [s.n.], 1912. 123 s. S. 7–21. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Věstoňovice, s. 25. 
  9. VODOVÁ, Petra. Oprava zvoničky. Benediktin. 2011, roč. 2011, čís. 1, s. 18. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]