Václav Otta
| Václav Otta | |
|---|---|
 Václav Otta (asi r. 1917) | |
| Narození | 15. července 1894 Chleby u Nymburka  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. dubna 1917 (ve věku 22 let) u Mečiščówa, Halič  Československo |
| Civilní činnost | student techniky ČVUT |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Nadporučík In memoriam |
| Doba služby | 1914–1917 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda, Československé legie |
| Složka | průzkum |
| Jednotka | Československé legie |
| Velel | 2. četa 6. praporu 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husa |
| Války | první světová válka |
| Vyznamenání | Řád sv. Jiří (Rusko) |
Nadporučík in memoriam Václav Otta (15. července 1894 Chleby u Nymburka – 2. dubna 1917 u Mečiščówa, Halič) byl český voják, během první světové války voják rakousko-uherské armády, posléze československý legionář v Rusku.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v obci Chleby nedaleko Nymburka ve středočeském Polabí v selské evangelické rodině. Po maturitě na nymburské reálce roku 1912 odešel do Prahy studovat strojní inženýrství na ČVUT.
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
Když v červenci 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a došlo k rozpoutání první světové války, byl Otta odveden do armády a se svou jednotkou odeslán do Haliče na východní frontu. Dne 27. května 1915 upadl v hodnosti kadeta-aspiranta do ruského zajetí. Při pobytu v Rusku se přihlásil do nově vznikajících československých legií, na jaře 1916 byl přijat do tzv. České družiny, dobrovolnického oddílu ruské armády zformovaného z českých zajatců. Záhy dosáhl důstojnické hodnosti a byl jmenován velitelem 2. čety 6. roty 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husa, se kterou podnikl několik úspěsných průzkumných operací proti vojskům Spolkových mocností.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Své četě velel též při střetu s oddílem osmanského vojska při útočné akci ruské armády u železniční stanice Mečiščów, východně od Břežan v Haliči. Útok však byl prozrazen a Václav Otta byl těžce zraněn poté, co se pokoušel odhodit vržený nepřátelský ruční granát. Zemřel při přenosu do ruského týlu a byl pohřben v blízkosti bojiště.
Po smrti[editovat | editovat zdroj]
Posmrtně byl za chrabrost v boji vyznamenán ruským velkokřížem Řádu sv. Jiří a povýšen do hodnosti nadporučíka. Roku 1926 byly jeho ostatky exhumovány a převezeny do rodné vsi Chleby, kde byly 25. dubna toho roku pohřbeny na hřbitově na Rožmitálku.[1] Roku 1927 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska s Ottovou plastickou podobiznou.[2] V Chlebích je po něm rovněž pojmenována jedna z ulic.[3]
Odkaz[editovat | editovat zdroj]
Otta je, zejména v prvorepublikové legionářské literatuře faktu, často uváděn jako první český voják, který téměř po čtyřech stech letech (myšleno počínaje bitvou u Moháče r. 1526), padl v boji s osmanskou armádou. Tato tvrzení ovšem neberou do úvahy české válečníky hojně se účastnící vleklých osmansko-habsburských válek v 16. a 17. století.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Pietní vzpomínka na padlého legionáře Václava Ottu ve Chlebích - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Hrob Václav Otta | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BONNAUD, R.. K vítězné svobodě 1914-1918-1928: [album fotografií z dějin zahraničního i domácího odboje československého]. V Praze: Péčí a nákladem Památníku Odboje, 1928, s. 53. Dostupné online
- Důstojnické listy: čtrnáctidenník Svazu československého důstojnictva. Praha: Ústřední výbor Svazu československého důstojnictva, 29.04.1926, 6(18), s. 2. ISSN 2336-212X. Dostupné online
- MEDEK, Rudolf. Pouť do Československa. V Praze: J. Otto, 1932. sv. III, s. [317]. Dostupné online
- SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1071. Dostupné online
