V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz
Erb Lobkoviců

Vyslanec ve Španělsku

Vyslanec ve Francii

Vyslanec v Anglii

Vyslanec v Bavorsku

Císařský rada

Císařský komorník

Narození 1654
Úmrtí 8. října 1697
Montortone
Místo pohřbení Praha
Choť Marie Žofie z Ditrichštejna
Rodiče Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz
Alžběta Apolonie z Tilly
Děti Leopold Josef
Eleonora Kateřina Charlotta
Zaměstnání diplomat
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1695 Řád zlatého rouna (č. 570)
21. červen 1670 říšský hrabě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz
1614–1658
matka Alžběta Apolonie z Tilly
† 1665
manželka Marie Žofie z Ditrichštejna
1653–1711
syn Leopold Josef Popel z Lobkowicz
1683–1707
dcera Eleonora Kateřina Charlotta, provdaná z Lobkowicz
1685–1720
bratranec Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz
1647–1708
bratranec Oldřich Felix Popel z Lobkowicz
asi 1650–1722
děd Vilém mladší Popel z Lobkowicz
asi 1575–1647
babička Benigna Kateřina z Lobkowicz
1594–1653
praděd Oldřich Felix Popel z Lobkowicz
† 1604
prababička Anna z Hradce
1557–1596
zeť Filip Hyacint z Lobkovic
1680–1734

Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz (pokřtěn 22. prosince 16548. října 1697 Montortone) byl příslušník bílinské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Byl císařským radou a komořím, nositelem Řádu zlatého rouna a působil jako císařský diplomat v Bavorsku, Anglii, Francii a Španělsku.

Původ a život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn nejvyššího hofmistra Kryštofa Ferdinanda Popela z Lobkowicz (9. října 16144. července 1658) a jeho druhé manželky (sňatek 15. června 1653) Apolonie z Tilly († 18. srpen 1665 Praha). Přesné datum narození není známé, nicméně byl pokřtěn 22. prosince 1654.

Byl císařským radou a komořím. Působil v diplomatických službách, pracoval pro Habsburky jako vyslanec v Bavorsku, Anglii, Francii a Španělsku.

Dne 21. června 1670 byl spolu se svými bratranci povýšen do stavu říšských hrabat a 9. července 1695 byl pasován na rytíře Řádu zlatého rouna.

Zemřel 8. října 1697 a 18. října byl pohřben v pražské Loretě, jejíž byl patronem.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Vlastnil Bílinu (1665–1697), Divice a Chvatěruby. V letech 1675-1682 nechal přestavět hrad v Bílině na reprezentativní raně barokní sídlo podle návrhu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally (1629–1702), stavbu vedl Antonio della Porta (1631–1702).[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. června 1681 se oženil ve Vídni s Marií Žofií z Ditrichštejna (pokřtěna 5. listopadu 1653 – 4. listopadu 1711, pohřbena v Loretě na Hradčanech), dcerou knížete Maxmiliána z Ditrichštejna na Mikulově (1596–1655) a jeho manželky Žofie Anežky z Mansfeldu (1619–1677). Narodily se jim následující děti:

  • 1. Leopold Josef (17. 1. 1683 – 19. 5. 1707 Vídeň, pohřben v pražské Loretě), poslední mužský příslušník bílinské větve
  • 2. Terezie Ludmila (23. 1. 1684 – 7. 8. 1684)
  • 3. Eleonora Kateřina Charlotta (1. 4. 1685 – 3. 3. 1720 Vídeň, pohřbena v kostele sv. Václava v Roudnici), univerzální dědička bílinského panství
  • 4. Ludvík Filip (12. 8. 1687 – 27. 12. 1687)
  • 5. Ferdinand († 28. 5. 1679, pohřben v pražské Loretě) – asi nemanželský syn

Pro Marii Žofii z Ditrichštejna to byl už druhý sňatek, poprvé se provdala za hraběte Františka Eusebia z Pöttingu (1627–1678), vdovce po Marii Markétě Löblové z Krainburgu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 424 s. ISBN 978-80-242-4226-2. S. 143. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]