Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz
| Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz | |
|---|---|
 Erb Lobkoviců | |
| Vyslanec ve Španělsku | |
| Vyslanec ve Francii | |
| Vyslanec v Anglii | |
| Vyslanec v Bavorsku | |
| Císařský rada | |
| Císařský komorník | |
| Narození | 1654 |
| Úmrtí | 8. října 1697 (ve věku 42 let) Montortone |
| Místo pohřbení | Praha |
| Titul |  21. června 1670 říšský hrabě |
| Choť | Marie Žofie z Dietrichsteinu (1653–1711) |
| Rodiče | Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz (1614–1658) a Alžběta Apolonie z Tilly († 1665) |
| Děti | Leopold Josef (1683–1707) Eleonora Kateřina Charlotta, provd. z Lobkowicz (1685–1720) |
| Příbuzní | bratranec: Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz (1647–1708) bratranec: Oldřich Felix Popel z Lobkowicz (asi 1650–1722) děd: Vilém mladší Popel z Lobkowicz (asi 1575–1647) babička: Benigna Kateřina z Lobkowicz (1594–1653) praděd: Oldřich Felix Popel z Lobkowicz († 1604) prababička: Anna z Hradce (1557–1596) zeť: Filip Hyacint z Lobkovic (1680–1734) |
| Zaměstnání | diplomat |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1695 Řád zlatého rouna (č. 570) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz (pokřtěn 22. prosince 1654 – 8. října 1697 Montortone) byl příslušník bílinské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Byl císařským radou a komořím, nositelem Řádu zlatého rouna a působil jako císařský diplomat v Bavorsku, Anglii, Francii a Španělsku.
Původ a život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn nejvyššího hofmistra Kryštofa Ferdinanda Popela z Lobkowicz (9. října 1614 – 4. července 1658) a jeho druhé manželky (sňatek 15. června 1653) Apolonie z Tilly († 18. srpen 1665 Praha). Přesné datum narození není známé, nicméně byl pokřtěn 22. prosince 1654.
Byl císařským radou a komořím. Působil v diplomatických službách, pracoval pro Habsburky jako vyslanec v Bavorsku, Anglii, Francii a Španělsku.
Dne 21. června 1670 byl spolu se svými bratranci povýšen do stavu říšských hrabat a 9. července 1695 byl pasován na rytíře Řádu zlatého rouna.
Zemřel 8. října 1697 a 18. října byl pohřben v pražské Loretě, jejíž byl patronem.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Vlastnil Bílinu (1665–1697), Divice a Chvatěruby. V letech 1675-1682 nechal přestavět hrad v Bílině na reprezentativní raně barokní sídlo podle návrhu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally (1629–1702), stavbu vedl Antonio della Porta (1631–1702).[1]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 12. června 1681 se oženil ve Vídni s Marií Žofií z Ditrichštejna (pokřtěna 5. listopadu 1653 – 4. listopadu 1711, pohřbena v Loretě na Hradčanech), dcerou knížete Maxmiliána z Ditrichštejna na Mikulově (1596–1655) a jeho manželky Žofie Anežky z Mansfeldu (1619–1677). Narodily se jim následující děti:
- 1. Leopold Josef (17. 1. 1683 – 19. 5. 1707 Vídeň, pohřben v pražské Loretě), poslední mužský příslušník bílinské větve
- 2. Terezie Ludmila (23. 1. 1684 – 7. 8. 1684)
- 3. Eleonora Kateřina Charlotta (1. 4. 1685 – 3. 3. 1720 Vídeň, pohřbena v kostele sv. Václava v Roudnici), univerzální dědička bílinského panství
- ∞ (17. 10. 1703) kníže Filip Hyacint z Lobkovic (25. 2. 1680 – 21. 12. 1734)
- 4. Ludvík Filip (12. 8. 1687 – 27. 12. 1687)
- 5. Ferdinand († 28. 5. 1679, pohřben v pražské Loretě) – asi nemanželský syn
Pro Marii Žofii z Ditrichštejna to byl už druhý sňatek, poprvé se provdala za hraběte Františka Eusebia z Pöttingu (1627–1678), vdovce po Marii Markétě Löblové z Krainburgu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 424 s. ISBN 978-80-242-4226-2. S. 143.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 30, 100.
