Ulisse Aldrovandi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ulisse Aldrovandi
Ulisse Aldrovandi
Ulisse Aldrovandi
Narození 11. září 1522
Bologna
Úmrtí 4. května 1605 (ve věku 82 let)
Bologna
Alma mater Padovská univerzita
Povolání entomolog, přírodovědec, botanik, ornitolog, zoolog, malíř, lékař a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulisse Aldrovandi (11. září 1522 Bologna - 4. května 1605 tamtéž), také známý jako Ulysses Aldrovandus, byl italský lékař, přírodovědec, botanik a entomolog, zakladatel jednoho z prvních přírodovědných muzeí. Jako první v roce 1603 použil termínu geologie.

Jeho impozantní sbírky "přírodnin" jsou zachovány a vystaveny v Paláci Poggi na univerzitě v Bologni.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ulisse Aldrovandi se narodil v roce 1522 do vznešené italské rodiny. Otcem byl notář a tajemník Senátu, hrabě Tesseo Aldrovandi. Začal se studiem matematiky na Univerzita v Bologni, ale kvůli finančním problémům v rodině, musel studium přerušit a od roku 1536 pracoval jako účetní v Bologni, později v Brescii. V roce 1539 se vrátil do Bologni a zapsal se na Univerzitu. Vystudoval práva a literaturu (1546), pak pokračoval ve studiích filosofie, logiky a medicíny v Pádově. V 31 letech získal doktorát a vrátil se do Bologni, kde byl z neznámých důvodů obviněn spoluobčany z kacířství. 12. června 1549 byl zatčen a jeho proces byl převeden do Říma. K Aldrovandimu štěstí zemřel papež Pavel III., nastoupil Julius III. a Aldrovandi byl propuštěn.

Ulysse Aldrovandi

Díky známosti s Luccou Ghinim z Imoly se začal věnovat botanice. Mezi léty 1551 až 1554 organizoval několik botanických expedic. Sbírka popsaných rostlin je dnes známa jako Herbář Ulise Aldrovandiho. Jedná se o jednu z nejstarších botanických sbírek. Skládá se z 15 svazků a vice než 5000 vzorků. Velká část se dnes nachází v přírodovědném muzeu, založeném Aldrovandim.

Od roku 1554 se stal vyučujícím logiky a medicíny na univerzitě v Bologni a v roce 1559 se stává profesorem filosofie. V roce 1561 slavnostně založil katedru přírodních věd v Bologni s názvem: Lectura philosophiae naturalis ordinaria de fossilibus, plantis et animalibus.

Od roku 1567 Aldrovandi doplnil přednášky též o praktická cvičení a došla mu nutnost zřízení botanické zahrady pro praxi studentům. V roce 1568 předložil tedy Senátu návrh na založení Ortus botanicus, který byl přijat a projekt ve stejném roce dokončen. Stal se tak čtvrtou botanickou zahradou na světě (po Pise, Pádově a Florencii). Zahrada původně ležela v prostorách dvora Sala Borsa při Palazzo Publico v centru města, dnes sloužící k účelům městské knihovny. V roce 1803 byla zahrada kvůli zájmům města přesunuta na aktuální místo v ulici Via Irnerio.

Hortus botanicus není botanická zahrada v dnešním slova smyslu. Jedná se o středověký termín, který označoval areály vznikající přibližně od 16. století hlavně při univerzitách. Jejich předchůdcem byl Hortus simplicium označující středověkou zahradu, určenou pro pěstování rostlin pro přímou léčbu.

Přesné a pečlivé shromažďování a uchování přírodních objektů vedla k vytvoření jednoho z prvních přírodovědných muzeí, na světě. Jmenovalo se dall'Aldrovandi a sám autor ho nazýval "divadlo" nebo "mikrokosmos přírody", Bylo zde možné studovat 18.000 "rozmanitých věcí přírodních" a 7.000 "sušených rostlin v patnácti svazcích", nazývaných Herbář Ulisse Aldrovandiho. Sbírka byla nedílnou součástí všech 17 svazků obsahujících tisíce nádherných akvarelů zobrazující zvířata, rostliny, minerály a monstra a 14 štočků ze dřeva pro ilustraci tištěných svazků.

Kvůli sporu mezi lékárníky a lékaři v Bologni na složení lidové medicíny v roce 1575 byl Aldrovandi vyloučen ze všech veřejných úřadů na dobu pěti let. V roce 1577 získal pomoc papeže Řehoře XIII. (bratranec jeho matky), který nařídil, aby se Aldrovandi znovu mohl zhostit veřejné funkce učitele a navíc poskytl finanční podporu na vydání jeho díla.

Aldrovandi sepsal svou závěť v roce 1603. Jeho záměrem bylo nechat celé své vědecké dědictví, kterému zasvětil celý život, Senátu v Bologni. Po jeho smrti v roce 1605, se město a bolognská univerzita staly majiteli a správci tohoto přírodovědného dědictví. Carl von Linné a Georges Louis Leclerc de Buffon ho považovali za zakladatele moderní přírodní vědy.

Po Ulissem Aldrovandim byla k jeho poctě pojmenována masožravá rostlina Aldrovanda vesiculosa.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Je ho hlavním dílem je jedenáctisvazková "Historia animalium". V "Historia Monstrorum" popisuje Aldrovandi detailně dnes mýtické bytosti, tehdy představy monster a nadpřirozených bytostí del výpovědí svědků a dle nálezů "přírodnin". Třetím známým dílem je "De Monstris", zabývající se lidskými tělesnými deformacemi.

Další díla:

  • Antidotarii Bononiensis, siue de vsitata ratione componendorum, miscendorumque medicamentorum, epitome (1574)
  • Ornithologiae, hoc est de avibus historia libri XII (Bologna 1599 - 1603)
  • De animalibus insectis libri septem, cum singulorum iconibus ad vivum expressis (1602)
  • Historia serpentum et draconum
  • De reliquis animalibus exanguibus libri quatuor, post mortem eius editi: nempe de mollibus, crustaceis, testaceis, et zoophytis (1606)
  • De piscibus libri 5. et De cetis lib. vnus. Ioannes Cornelius Vteruerius... collegit. Hieronymus Tamburinus in lucem edidit... Cum indice copiosissimo (1608)
  • Quadrupedum omnium bisulcorum historia. Ioannes Cornelius Vteruerius Belga colligere incaepit. Thomas Dempsterus Baro a Muresk Scotus i.c. perfecte absoluit. Hieronymus Tamburinus in lucem edidit... Cum indice copiosissimo (1621)
  • Musaeum metallicum in libros 4 distributum Bartholomaeus Ambrosinus ... labore, et studio composuit cum indice copiosissimo. (1648)
  • Monstrorum historia cum Paralipomenis historiae omnium animalium. Bartholomaeus Ambrosinus... labore, et studio volumen composuit. Marcus Antonius Bernia in lucem edidit. Proprijs sumptibus... cum indice copiosissimo (1658)
  • Dendrologiae naturalis scilicet arborum historiae libri duo sylua glandaria, acinosumq. pomarium vbi eruditiones omnium generum vna cum botanicis doctrinis ingenia quaecunque non parum iuuant, et oblectant. Ouidius Montalbanus ( Bologna 1668)
  • Pomarium curiosum (Bologna 1682).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ulisse Aldrovandi na německé Wikipedii a Ulisse Aldrovandi na italské Wikipedii.

  • Čerpáno z materiálů z muzea v Palazzo Poggi, v Bologni, kde je část Aldrovandiho sbírky.