Tmesipteris
 Tmesipteris | |
|---|---|
 Tmesipteris elongata | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | kapraďorosty (Monilophyta) |
| Třída | prutovky (Psilotopsida) |
| Řád | prutovkotvaré (Psilotales) |
| Čeleď | prutovkovité (Psilotaceae) |
| Rod | Tmesipteris Bernh., 1801 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tmesipteris je rod kapradin z čeledi prutovkovité. Jsou to vesměs epifytní kapradiny s převislými stonky a střídavými jednoduchými listy. Sporangia jsou tlustostěnná, srostlá po dvou a umístěná na bázi vidličnatých listů. Tyto kapradiny mají některé výjimečné znaky, postrádají kořeny a prokel obsahuje cévní svazky podobně jako u příbuzného rodu prutovka. Rod Tmesipteris zahrnuje asi 12 druhů a je rozšířen v Australasii a na Filipínách.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Zástupci rodu Tmesipteris jsou nevelké epifytní nebo řidčeji pozemní kapradiny s vidličnatě větvenými oddenky. Oddenky jsou pokryty hnědými rhizoidy, pravé kořeny chybějí. Stonek je jednoduchý nebo vidličnatě větvený, zploštělý a lysý, převislý nebo u pozemních forem až polovzpřímený. Má buď neukončený růst nebo je zakončen velkým listem. Listy na bázi stonku jsou šupinovité a směrem vzhůru se postupně zvětšují. Sterilní listy (trofofyly) jsou jednoduché, střídavé, spirálně nebo dvouřadě uspořádané, ze stran zploštělé, jednožilné. Střední žilka často na konci listu vybíhá v osinku. Nemají řapík, báze listů sbíhá po stonku. Listy nesoucí sporangia (sporofyly) jsou vidličnaté a stopkaté. Sporangia jsou srostlá po 2 do podlouhlých synangií a obsahují velký počet výtrusů. Spory jsou elipsoidní, monoletní, s hladkým nebo hrubým povrchem. Prokel je podzemní, nezelený, válcovitý, dlouhověký, pokrytý hnědými vlasovitými rhizoidy. Podobá se krátkému kousku oddenku, je až 2 cm dlouhý a asi 1,3 mm tlustý. Často je i větvený. Vyživuje se prostřednictvím mykorhizy. Ve středové části je cévní svazek, což je u žijících kapradin zcela neobvyklé a tento znak jinak má pouze příbuzný rod prutovka (Psilotum). Pelatky a zárodečníky jsou obdobné jako u jiných kapradin a vyrůstají po celém povrchu proklu.[1][2]
-
Tmesipteris parva -
Detail prýtu Tmesipteris ovata s výtrusnicemi -
Porost Tmesipteris truncata
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod Tmesipteris zahrnuje asi 12 až 15 druhů.[1] Je rozšířen v Australasii a zasahuje i do jihovýchodní Asie.[1] Největší počet druhů roste na Novém Zélandu (5 druhů), v Austrálii (5), Nové Kaledonii (4) a Vanuatu (3). Po jednom druhu je uváděno z Filipín, Norfolku, Ostrova Lorda Howa, Papuy Nové Guiney, Fidži, Samoa, Společenských ostrovů a Markéz.[1]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Zástupci rodu Tmesipteris rostou nejčastěji jako epifyty na kmenech dřevin, zejména (nikoliv však výlučně) stromových kapradin z rodu cyatea (Cyathea) a diksonie (Dicksonia). Řidčeji rostou v humusu na padlých kmenech, na skalách nebo na zemi.[3][2] Gametofyt (prokel) i sporofyt žijí v symbióze s mykorhizními houbami, které jim poskytují výživu a nahrazují kořeny.[4][5]
Taxonomie a historie
[editovat | editovat zdroj]V minulosti (zejména do 20. let 20. století) byl rozlišován jediný, variabilní druh Tmesipteris tannenis. Důvodem byl zejména nedostatek herbářového materiálu. Některé položky navíc byly směsné, neboť některé druhy rostou v oblastech hojnějšího výskytu často pospolu.[6]
Taxonomie rodu Tmesipteris má kontroverzní historii. Tradičně byly tyto rostliny kladeny spolu s rodem prutovka do příbuzenstva primitivních prapředků výtrusných cévnatých rostlin z období devonu, známých jako rhyniové rostliny, fosilní nálezy však od vymření rhynií v devonu až do dnešních dnů prakticky neexistují. Podle moderních fylogenetických studií se sice jedná o ranou větev kapradin, k vývinu primitivních znaků (absence kořenů, redukce listů aj.) však došlo druhotně.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e MOORE, L.B.; EDGAR, E. Flora of New Zealand [online]. Manaaki Whenua Landcare Research, 2004. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b AIKEN, Miriam A. Living Fossils of The Plant Kingdom. The Psilotales — Tmesipteris and Psilotum. Tuatara. Dec 1951, čís. 4(2). Dostupné online.
- ↑ EVERT, Ray F.; EICHHORN, Susan E. Biology of plants. New York: Peter Marshall, 2013. ISBN 978-1-4292-1961-7. (anglicky)
- ↑ DUCKETT, Jeffrey G.; LIGRONE, Roberto. A comparative cytological analysis of fungal endophytes in the sporophyte rhizomes and vascularized gametophytes of Tmesipteris and Psilotum. Canadian Journal of Botany. Mar. 2005, čís. 85(11), s. 1443–1456. Dostupné online.
- ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Kapradiny. Atlas domácích a cizokrajných druhů. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1716-1.
- ↑ CHINNOCK, R.J. The New Zealand Species of Tmesipteris (Psilotaceae). New Zealand Journal of Botany. 1975, čís. 13(4). Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tmesipteris na Wikimedia Commons 
Taxon Tmesipteris ve Wikidruzích- http://www.biolib.cz/cz/taxon/id61456/
