V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Therese Brunetti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Therese Brunetti
Therese Brunetti
Therese Brunetti
Narození 24. prosince 1782
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 15. května 1864 (ve věku 81 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
II. manžel František Max Kníže

Therese Brunetti, rozená Frey (24. prosince 1782, Vídeň15. května 1864 Praha) byla dlouholetou přední herečkou Stavovského divadla v Praze. Debutovala ve Stavovském divadle v roce 1798.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Prvním manželem Therese Brunetti byl Ital Giacomo Brunetti (někdy uváděný též Joachim) (1771/1773) - 1823), který působil ve Vídni jako groteskní tanečník. V roce 1798 přišel do Stavovského divadla jako tanečník a později zde působil až do roku 1806 jako baletní mistr. Odešel při změně vedení divadla, kdy došlo k posunu zaměření z italské operní tvorby na německou. V tomto roce byl Guardasoni (před ním byl Bondini) nahrazen Liebichem. Zemřel na vodnatelnost plic.

Giacoma Brunetti si vzala 10. ledna 1799 v Praze u sv. Havla. Prvního syna Johanna Brunetti měli Brunettiové v roce 1800. Byl žákem svého otce. Pracoval jako tanečník, mim a učitel společenského tance. Jejich další dva synové se jmenovali Franz Karl (1809 - 1894) a Friedrich (Bedřich) (1815 - ??) a alespoň v mládí také účinkovali v baletních představeních (uvádění jako mimové). Jejich dcera Theresie Barbara (1803 - 1892), pohřbena v Karlsruhe se svým manželem) studovala herectví na nově vytvořené pražské konzervatoři (založena 1810) od roku 1817. Těsně před ukončením studií v roce 1821 byla vyloučena, protože přes výslovný zákaz hrála v operním představení Kouzelná flétna. Zpívala také ve Stavovském divadle. Provdala se na podzim roku 1822 u sv. Havla za hudebního skladatele Jana Křtitele Václava Kalivodu (Johann Wenzel Kalliwoda), který vystudoval na konzervatoři hru na housle a hrál ve Stavovském divadle. Od roku 1822 až do své smrti byl skladatelem a kapelníkem orchestru a opery u knížete Karla Egona Fürstenberga v Donaueschingen. Jejich posledním potomkem byl August Brunetti (1818 - † ??), který měl občanské povolání.

Do krásné koketní plavovlasé modrooké ohnivě temperamentní Therese Brunetti se zamiloval geniální Karl Maria von Weber (1786 Euten - 1826) ihned po svém příchodu do Stavovského divadla, kde byl pověřen vést operu. Jeho intenzivní vztah k Therese trval zřejmě od října 1813 do února 1814. Ta si s ním zahrávala a současně se věnovala i jiným nápadníkům (Kalina). Weber byl celkově rozervaný a zmiňuje ve svém deníku Therese jako první ženu, kterou opravdu a hluboce miluje. Složil pro ni řadu skladeb, dával jí dárky. Všemožně se snažil ji předcházet a setkávat se s ní. Dokonce začal tajně učit její dceru Terezu hrát na klavír a zpívat. A to jen proto, aby mohl matku překvapit a sblížit se s ní. Therese ovšem jeho vztah nikdy opravdově neopětovala. Weber se po svém hořkém zklamání zamiloval do zpěvačky Karoliny Brandtové (1794 - 1852), kterou do Stavovského divadla angažoval z Německa. Údajně mu připomínala mladší Theresu.

Druhým manželem Therese Brunetti byl český skladatel a hudebník František Max Kníže.

O Therese Brunetti se píše, že když ve svém pokročilém věku přijímala návštěvy, tak ukazovala na olejomalbu, kde byla zobrazena ve své největší kráse jako Silvana ze stejnojmenné Weberovy opery, a říkala s lítostí: „Můžete uvěřit, že tato nádherná paní a já, stará stařenka, jsme jedna a ta samá osoba?“ Chtěla zůstat navždy mladá a žádoucí žena a věnovala proto každý den alespoň jednu hodinu péči o svou krásu. V roce 1834 odešla do penze. Patrně pobírala také penzi od penzijního ústavu Stavovského divadla, který v roce 1806 založil Liebich. Jako penzistka bydlela v Jindřišské ulici č. 19 a pak na Františkánském náměstí. Její nejoblíbenější role byly Elisabeth v Marii Stuartovně a Marie v Clavigo.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kozák, Petr: Kdo byl František Max Kníže?, Harmonie, číslo 12, 2006, p 17.
  • Němec, Zdeněk: Weberova pražská léta. Nakladatelství L. Mazáč, Praha, 1944.
  • Teuber, Oscar: Geschichte des Prager Theaters. Praha 1888. (3. díl)