Třída La Motte-Picquet
| Třída La Motte-Picquet | |
|---|---|
 Základní uspořádání třídy | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 10 (plánováno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Nástupce | třída Duguay-Trouin |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4500 t 6000 t (plný)[1] |
| Délka | 138 m |
| Šířka | 13,8 m |
| Ponor | 4,8 m |
| Pohon | 12 kotlů, 4 parní turbíny 4 lodní šrouby 40 000 shp |
| Rychlost | 29 uzlů |
| Dosah | 3300 nám. mil při 16 uzlech |
| Posádka | 17 důstojníků, 340 námořníků |
| Výzbroj | 8× 139mm kanón (8×1) 2× 47mm kanón (2×1) 4× 450mm torpédomet |
| Pancíř | 28mm boky |
Třída La Motte-Picquet byla plánovaná třída lehkých křižníků francouzského námořnictva z období první světové války. Celkem byla plánována stavba deseti jednotek této třídy. Kvůli vypuknutí první světové války byla stavba zrušena ještě před založením kýlu.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Stavba této třídy byla schválena v programu pro rok 1912. Lehké křižníky měly sloužit především k průzkumu. Do roku 1920 mělo být postaveno deset jednotek. Roku 1913 vznikl úvodní návrh s výtlakem 6000 tun, výzbrojí deseti 139mm kanónů a rychlostí 27 uzlů. Námořnictvo však dalo přednost menšímu a slaběji vyzbrojenému, zato rychlejšímu a flexibilnějšímu křižníku s výtlakem 4500 tun. Prototypový křižník La Motte-Picquet měl byl objednán roku 1914 a k zahájení jeho stavby mělo dojít roku 1915 ve státní loděnici Arsenal de Toulon v Toulonu. Objednány byly ještě dva sesterské křižníky. Kvůli vypuknutí první světové války byla jejich stavba zrušena ještě před založením kýlu. Původně bylo plánováno, že konstrukce křižníků bude přepracována a poté budou znovu objednány. K tomu však nedošlo a za světové války francouzské námořnictvo žádnými lehkými křižníky nedisponovalo. První lehké křižníky získalo až po válce v rámci reparací od německé Kaiserliche Marine a Rakousko-uherského námořnictva. První lehké křižníky domácí konstrukce představovala až třída Duguay-Trouin.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Hlavní výzbroj představovalo osm 139mm kanónů Modèle 1910. Kanóny byly lafetovány po jednom a chráněny štíty. Dva byly na přídi, dva na zádi a čtyři uprostřed na úrovní zadního komínu. Čtyři další se nacházely v kasematách. Doplňovaly je dva 47mm protiletadlové kanóny Hotchkiss a čtyři podhladinové 450mm torpédomety. Boční pancéřový pás měl sílu 28 mm. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů Du Temple-Guyot a čtyři parní turbíny o výkonu 40 000 shp, roztáčející čtyři lodní šrouby. Plánovaná nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů. Dosah byl 3300 námořních mil při rychlosti 16 uzlů a 775 námořních mil při rychlosti 29 uzlů.[1]