Přeskočit na obsah

Třída La Motte-Picquet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída La Motte-Picquet
Základní uspořádání třídy
Základní uspořádání třídy
Obecné informace
UživatelFrancouzské námořnictvo
Typlehký křižník
Lodě10 (plánováno)
Osudstavba zrušena
Nástupcetřída Duguay-Trouin
Technické údaje
Výtlak4500 t
6000 t (plný)[1]
Délka138 m
Šířka13,8 m
Ponor4,8 m
Pohon12 kotlů, 4 parní turbíny
4 lodní šrouby
40 000 shp
Rychlost29 uzlů
Dosah3300 nám. mil při 16 uzlech
Posádka17 důstojníků, 340 námořníků
Výzbroj8× 139mm kanón (8×1)
2× 47mm kanón (2×1)
4× 450mm torpédomet
Pancíř28mm boky

Třída La Motte-Picquet byla plánovaná třída lehkých křižníků francouzského námořnictva z období první světové války. Celkem byla plánována stavba deseti jednotek této třídy. Kvůli vypuknutí první světové války byla stavba zrušena ještě před založením kýlu.[1]

Stavba této třídy byla schválena v programu pro rok 1912. Lehké křižníky měly sloužit především k průzkumu. Do roku 1920 mělo být postaveno deset jednotek. Roku 1913 vznikl úvodní návrh s výtlakem 6000 tun, výzbrojí deseti 139mm kanónů a rychlostí 27 uzlů. Námořnictvo však dalo přednost menšímu a slaběji vyzbrojenému, zato rychlejšímu a flexibilnějšímu křižníku s výtlakem 4500 tun. Prototypový křižník La Motte-Picquet měl byl objednán roku 1914 a k zahájení jeho stavby mělo dojít roku 1915 ve státní loděnici Arsenal de Toulon v Toulonu. Objednány byly ještě dva sesterské křižníky. Kvůli vypuknutí první světové války byla jejich stavba zrušena ještě před založením kýlu. Původně bylo plánováno, že konstrukce křižníků bude přepracována a poté budou znovu objednány. K tomu však nedošlo a za světové války francouzské námořnictvo žádnými lehkými křižníky nedisponovalo. První lehké křižníky získalo až po válce v rámci reparací od německé Kaiserliche Marine a Rakousko-uherského námořnictva. První lehké křižníky domácí konstrukce představovala až třída Duguay-Trouin.[1]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbroj představovalo osm 139mm kanónů Modèle 1910. Kanóny byly lafetovány po jednom a chráněny štíty. Dva byly na přídi, dva na zádi a čtyři uprostřed na úrovní zadního komínu. Čtyři další se nacházely v kasematách. Doplňovaly je dva 47mm protiletadlové kanóny Hotchkiss a čtyři podhladinové 450mm torpédomety. Boční pancéřový pás měl sílu 28 mm. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů Du Temple-Guyot a čtyři parní turbíny o výkonu 40 000 shp, roztáčející čtyři lodní šrouby. Plánovaná nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů. Dosah byl 3300 námořních mil při rychlosti 16 uzlů a 775 námořních mil při rychlosti 29 uzlů.[1]

  1. a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. Annapolis: Naval Institute Press, 1985. S. 200. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]