Sára Salkaházi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Blahoslavená
Sára Salkaházi
mučednice
Narození11. května 1899
Košice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. prosince 1944 (ve věku 45 let)
Budapešť
MaďarskoMaďarsko Maďarsko
Příčina úmrtístřelná rána
Svátek27. prosince
Místo pohřbenív Dunaji
Státní občanstvíČeskoslovensko
Vyznáníkatolická církev
Blahořečena17. září 2006, Budapešť, Péter Erdő
Úřadyřeholnice
Uctívána církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributyřeholní oděv
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavená Sára Salkaházi (do roku 1942 Sára Schalkház; 11. května 1899, Košice – 27. prosince 1944, Budapešť) byla katolická novinářka, spisovatelka a řeholnice z Institutu Sester sociální pomoci, zavražděná maďarskými nacisty pro ukrývání Židů.

Za druhé světové války založila a vedla v Budapešti řádový Dům pro pracující ženy, ve kterém sestry ukrývaly Židy. Jedna z civilních zaměstnankyň domu je udala nacistům ze Strany Šípových křížů, kteří dům prohledali a odvlekli sestru Salkaházi i s několika dalšími lidmi. Ještě týž den je pak všechny postříleli a naházeli do Dunaje.

Památník Jad Vašem ji v roce 1969 prohlásil za Spravedlivou mezi národy a papež Benedikt XVI. ji v roce 2006 prohlásil za blahoslavenou. Její památka se slaví 27. prosince.

Život[editovat | editovat zdroj]

Katedrála svaté Alžběty v Košicích, v níž byla Sára Schalkházi pokřtěna.

Sára Schalkházi se narodila v Košicích v hotelu Schalkház[1] jako druhé ze tří dětí hoteliéra Leopolda Schalkháze a jeho ženy Klotildy. Rodina měla německé kořeny a mluvilo se v ní maďarsky. Pokřtěna byla 11. června 1899 v katedrále svaté Alžběty. Otec Sáře zemřel, když jí byly dva roky, vyrostla v inteligentní, temperamentní a legraci milující samostatnou dívku, která si dle svého bratra hrála spíše s chlapci než děvčaty. Měla literární nadání, jako „náctiletá“ psala divadelní hry.

Po základní škole vystudovala Košický učitelský ústav a stala se učitelkou. Učila však jen jediný rok, po vzniku Československa toto povolání musela opustit, protože odmítla přísahat věrnost novému státu. Nejprve se vyučila knihvazačství a posléze se uchytila jako novinářka píšící do maďarských periodik. Vstoupila do Národní křesťansko-socialistické strany Československa, byla členem jejího vedení a redaktorkou stranických novin.[2] Zaměřovala se zejména na sociální problémy žen.

V letech 1922-1923 byla několik měsíců zasnoubená, nicméně poté zásnubní prsten vrátila, protože dospěla k závěru, že život v manželství pro ní není. Tehdy taky poprvé začala zvažovat možnost, že by ji Bůh povolal k zasvěcenému životu.[3]

V roce 1927 se seznámila se Společností Sester sociální pomoci v Košicích a o rok později absolvovala jejich sociální kurz. V roce 1929 si podala žádost o přijetí do Společnosti. Tam byla přijata, i když její moderní styl života a těžká kuřácká závislost do stylu Společnosti zrovna nezapadaly. Sára uznala, že se bude muset v tomto ohledu změnit a poměrně rychle kouřit přestala. Noviciát nastoupila v únoru 1929 v Szegváru. Část z něj strávila v Košicích, kde organizovala charitní akce, první sliby ale už skládala o svatodušních svátcích roku 1930 opět v Szegváru. Jako motto si zvolila „Alleluja!“

Na podzim roku 1932 byla přeložená do Komárna, kde dělala totéž, co v Košicích, nicméně za mnohem složitějších podmínek, navíc krom organizování charity vedla kuchyni pro děti, působila jako katechetka (26 vyučovacích hodin týdně) a redigovala časopis Katolícka žena. V roce 1934 se krajně vyčerpaná vrátila do Košic. Její představené vyhodnotily její duševní rozpoložení jako nejistotu ohledně povolání a odložily její věčné sliby. Sára musela v mnoha ohledech čelit jejich nepochopení, což ji někdy dost zraňovalo.

Později se doslechla, že maďarští benediktinští misionáři hledají sestry, které by šly k nim vypomáhat na misie a podala si žádost, aby tam mohla odejet. Sestra Margita Slachtová, generální představená, tu volbu schválila a povolala ji do mateřského domu do Budapešti, aby se zde na tuto misi připravila. Postupem času ale z cesty sešlo, jednak to znemožnila zuřící druhá světová válka, jednak válka v Evropě vedla k tomu, že sestry měly plné ruce práce doma.

Sestra Sára složila věčné sliby na svatodušní svátky v roce 1940. Její nové motto znělo „Alleluia! Ecce ego, mitte me!“ (Aleluja! Zde jsem, vyšli mne!). V roce 1941 se stala národní ředitelkou maďarského Hnutí katolických pracujících žen. Založila první vysokou školu pro pracující ženy v Maďarsku a v Budapešti Dům pro pracující ženy. V roce 1942 si na protest proti postupujícímu pronikání nacismu a podlézavosti k Němcům ve společnosti pomaďarštila příjmení na Salkaházi.

Válečná situace i politické klima v Maďarsku se stále zhoršovaly, v roce 1943 se Sára rozhodla, že „obětuje svůj život Bohu pro případ, pokud by nastala doba pronásledování Církve, Společnosti a sester“.[4] Se souhlasem a v přítomnosti představených tak učinila v kapli svatého Ducha v mateřském klášteře koncem roku. Někdy v této době napsala též hru o sv. Markétě Maďarské (svatořečené v roce 1943), hrála se však pouze jednou, protože po převzetí moci nacisty už byly další reprízy (vlastně veškerá náboženská produkce) zakázány.

V té době již Společnost stále více ukrývala Židy, sháněla jim jídlo, ubytování, úkryty a falešné doklady. Odhaduje se, že Společnost zachránila život asi tisícovce Židů, přičemž asi stovka z nich přežila díky projektům, které organizovala sestra Sára. Ta zejména vedla již zmíněný řádový Dům pro pracující ženy, v němž některé Židy ukrývala a který i jinak hrál při záchraně Židů klíčovou roli. Dům však měl i civilní zaměstnankyně a jedna z nich sestry udala. „nyilašovci“ (ozbrojené oddíly maďarské nacistické Strany Šípových křížů) dům obklíčili, prohledali a perlustrovali všechny osoby, co v něm byly. Nalezli několik osob s padělanými doklady, které zadrželi. Sestra Sára byla v tu chvíli mimo dům a mohla uprchnout, ale protože věděla, že nacisté budou hledat nějakou zodpovědnou osobu (a tou byla ona jakožto ředitelka domu), vrátila se a vzala na sebe veškerou zodpovědnost.

Petöfiho most, u kterého byla Sára Salkaházi zavražděna a hozena do Dunaje

Nacisté ji odvlekli a podle svědectví očitého svědka týž den večer, svlečenou do naha, u Petöfiho mostu spolu s několika dalšími lidmi zastřelili a hodili do vod Dunaje. Její tělo se nikdy nenašlo. Před smrtí sestra Sára poklekla tváří k vrahům a s obličejem zdviženým k nebi se pokřižovala. Žádná z dalších sester popravená nebyla.[3]

Posmrtné pocty[editovat | editovat zdroj]

Slavnostní budapešťské vyhlášení Sáry Salkaházi blahoslavenou, katedrála sv. Štěpána, 17. září 2006.

Památník Jad Vašem prohlásil v roce 1972 Sáru Salkaházi za spravedlivou mezi národy.

Papež Benedikt XVI. ji 24. dubna 2006 prohlásil blahoslavenou, blahoslavení oznámil a beatifikační mši v Budapešti (17. září téhož roku) předsedal kardinál Péter Erdő.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Čierna píšťala (1926, Sbírka povídek)
  • Sv. Markéta Maďarská (1943, divadelní hra)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://www.knazi.sk/svati/ssvaty.php?svid=27 Archivováno 21. 4. 2008 na Wayback Machine. Životopis na Knazi.sk, navštíveno 29. února 2008; V té době největší a nejluxusnější hotel v Košicích. Stával na místě dnešního (2008) hotelu Slovan, kde ho v roce 1873 vybudoval Sářin děd. Zbořen v roce 1963
  2. ↑ http://saints.sqpn.com/saints4c.htm Archivováno 7. 10. 2008 na Wayback Machine. Životopis na Patron Saints Index
  3. ↑ a b http://www.knazi.sk/svati/ssvaty.php?svid=27 Archivováno 21. 4. 2008 na Wayback Machine. Životopis na Knazi.sk, navštíveno 29. února 2008;
  4. ↑ vyjádření z modlitby obětování jejího života, citováno in: http://www.knazi.sk/svati/ssvaty.php?svid=27 Archivováno 21. 4. 2008 na Wayback Machine. Životopis na Knazi.sk, navštíveno 29. února 2008;

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sára_Salkaházi&oldid=22018524“