Světlana Zacharovová
| Světlana Zacharovová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. června 1979 (44 let) Luck |
| Alma mater | Akademie ruského baletu Agrippiny Vaganovové |
| Povolání | baletka, politička, choreografka, tanečnice a poslankyně Státní dumy |
| Manžel(ka) | Vadim Repin |
| Ocenění | důstojník Řádu umění a literatury Státní cena Ruské federace Zlatá maska (divadelní festival) zasloužilý umělec Ruské federace národní umělec Ruské federace Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy |
| Webová stránka | svetlana-zakharova |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Světlana Jurjevna Zacharovová (rusky Светлана Юрьевна Захарова, * 10. června 1979, Luck, Ukrajinská SSR) je ruská baletka, první sólistka Velkého divadla v Moskvě a La Scaly v Miláně. V letech 2007–2011 byla poslankyní Státní dumy jako členka Jednotného Ruska.[1][2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Od šesti let docházela do tanečního studia, baletu se ale věnovala až od deseti let, kdy začala navštěvovat Kyjevské choreografické učiliště. Tam trénovala především s Valerií Suleginovou. V roce 1995, po ukončení šestiletého studia v kyjevské škole, se zúčastnila Mezinárodní soutěže mladých tanečníků v Petrohradě. Vyhrála druhé místo s variací princezny Floriny v Pas de deux Modrého ptáka z baletu Spící krasavice, s Balanchinovým pas de deux a první místo s variací z baletu Paquita.
Po soutěži měla přestoupila do Akademie A. Vaganovové v Petrohradě. Místo očekávaného druhého ročníku byla přijata rovnou do třetího, do třídy význačné kirovovské baleríny minulé generace Jeleny Jevtějevové. Ještě za studií ztvárnila Stín v Bajadéře, Mášenku v Louskáčkovi, královnu Dryád v Donu Quijotovi a umírající labuť přímo na jevišti Mariinského divadla.
Roku 1996 absolvovala Akademii Vaganovové a okamžitě byla přijata do souboru Mariinského baletu, i když jí bylo pouze 17 let. O rok později byla jmenována první sólistkou. V souboru tančila pod vedením baletní mistryně Olgy Mojsejevové, se kterou navázala dobrý vztah. V Petrohradě ztvárnila mnoho rolí jak v klasické, tak moderní choreografii, např.: Odetu-Odilii v Labutím jezeře, Auroru ve Spící krasavici, Medoru v Korzárovi, Nikiju v Bajadéře, Giselle ve stejnojmenném baletu a mnoho jiných rolí. Jejím stálým partnerem tam byl Igor Zelenskij.[3]
V roce 2003 se stala členkou souboru moskevského Velkého divadla, rovněž se smlouvou první sólistky.[3] Tam se dále zdokonalovala pod vedením Ljudmily Semeňakové.[3] Kromě již uvedených rolí tam do svého repertoáru přidala Aspicii ve Faraónově dceři, Kitri v Don Quijotu, Carmen ve stejnojmenném baletu, Hyppolitu/Titanii ve Snu noci svatojánské a další.[4] V roce 2013 měla tančit Taťánu v Oněginovi Johna Cranka po boku Davida Hallberga, ale odmítla vystoupit z rozhořčení nad tím, že neměla být sólistkou v premiérovém obsazení.[5]
Vystupovala také na nejvýznamnějších zahraničních scénách, např. v Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, v Metropolitní opeře v New Yorku, v Paříži,[3] nebo Mnichově.[6] Mezi její partnery patřili kupř. José Manuel Carreño, Roberto Bolle, Jiří Bubeníček, Laurent Hilaire nebo Andrej Uvarov.[3]
15. a 17. května 2013 vystoupila také poprvé v Praze, na scéně Státní opery tančila titulní roli v baletu Giselle a vysloužila si nadšené recenze.[7]
Byla také jednou z hvězd slavnostního zahájení Zimních olympijských her 2014 v Soči (vystoupila mj. s Ivanem Vasiljevem ve fragmentu podle Vojny a míru Lva Nikolajeviče Tolstého).[8]
Dne 11. března 2014 podepsala kolektivní prohlášení ruských kulturních osobností, kterým podpořily postoj prezidenta Vladimira Putina v anexi ukrajinského Krymu. Ukrajina ji v lednu 2023 zařadila na sankční seznam.[9][10]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 2005 byla jmenována zasloužilou umělkyní Ruské federace,[3] v roce 2007 byla vyznamenána Státní cenou Ruské federace.[11] V roce 2008 se stala národní umělkyní Ruské federace.[3]
Obdržela dvakrát ruské divadelní ocenění Zlatá maska (v letech 1999 a 2000 za výkony v Balanchineově Serenádě a ve Spící krasavici). Za výkon v roli Hyppolity/Titanie v baletu Sen noci svatojánské získala v roce 2005 Cenu Benois de la danse.[12]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ENGLUND, Will. Russia drops curtain on Bolshoi director. Washington Post [online]. 2013-07-09 [cit. 2023-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-09. ISSN 0190-8286. (anglicky)
- ↑ Svetlana Zakharova: “Most ballerinas do not know real life. Prima ballerina Svetlana Zakharova: an interview with the new Anna Karenina of the Bolshoi Theater Performance with the participation of Svetlana Zakharova. moscsp.ru [online]. 2019-06-25 [cit. 2023-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-16. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Svetlana Zakharova [online]. Bolshoi.ru, 2011-2014 [cit. 2014-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (anglicky)
- ↑ Svetlana Zacharova [online]. Zolotaja maska, [2008]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ "Bolšoj" má další skandál a trucující primabalerínu. Týden [online]. 2013-07-04. Dostupné online.
- ↑ Svetlana Zakharova [online]. Benois de la danse [cit. 2014-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-14. (anglicky)
- ↑ MÜCKOVÁ, Johana. Svetlana Zakharova jako Giselle. Zjevení! Ach!. Česká televize [online]. 2013-05-17. Dostupné online.
- ↑ Ballet Highlights of the Sochi Opening Ceremony. Pointe magazine online [online]. [únor 2014] [cit. 2014-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-14. (anglicky)
- ↑ ЗАХАРОВА Светлана Юрьевна - биография, досье, активы | Война и санкции. sanctions.nazk.gov.ua [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Анна Нетребко и Светлана Захарова попали под персональные санкции на Украине. ClassicalMusicNews.Ru [online]. 2023-01-08 [cit. 2023-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-113. (rusky)
- ↑ TURNER, Lianne; WEBSTER, George. Bolshoi Prima ballerina's grace under pressure. CNN [online]. 2012-09-21. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Laureaty «Benua de la dans» [online]. Bolshoi.ru, 2005-04-26. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Světlana Zacharovová na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
