Roberto Bolle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Roberto Bolle
Narození 26. března 1975 (43 let)
Casale Monferrato, ItálieItálie Itálie
Národnost italská
Alma mater Accademia Teatro alla Scala
Povolání baletní tanečník
Mecenáši Brian a Darlene Heidtke[1]
Webová stránka www.robertobolle.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Bolle (* 26. března 1975, Casale Monferrato, Itálie) je italský baletní tanečník, jedna z hvězd současného světového baletu.[2] Je sólistou Amerického baletního divadla v New Yorku. Pravidelně hostuje také s Královským baletem Royal Opera House v londýnské Covent Garden a s Baletem divadla La Scala v Miláně.

Život a baletní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle se narodil ve městě Casale Monferrato[3] v oblasti Piemont v severozápadní Itálii. Ve svých 11 letech nastoupil do baletní školy v milánské La Scale.[1] V 15 letech si ho vybral Rudolf Nurejev do baletní role Tadzia v Brittenově opeře Smrt v Benátkách; La Scala jej však neuvolnila.[4]

V roce 1994 se ve svých 19 letech stal členem baletního souboru a o dva roky později sólovým tanečníkem baletu La Scaly.[3][5] Od roku 1998 se pustil na dráhu volného umělce[5] a v Divadle La Scala působil jako stálý host.[1] Roku 2000 zahájil rolí v Labutím jezeře baletní sezónu v londýnské Covent Garden. U příležitosti 75. narozenin Maji Plisecké vystoupil v Moskevském Velkém divadle. Při příležitosti výroční slavnosti královny Alžběty II. vystoupil roku 2002 v Buckinghamském paláci.[1]

V průběhu sezony 2003/2004 povýšil na hlavní hvězdu souboru (étoile). Tančil s Královským baletem, Anglickým národním baletem, Národním baletem Kanady, Stuttgartským baletem a Finským národním baletem. Vystoupil v představeních Dona Quijota a Šípkové Růženky v Pařížské opeře, roku 2003 při příležitosti 300. výročí Petrohradu v tamním Mariinském divadle,[6] v prosinci 2005 v představení Sylvie vysílaném BBC z Covent Garden.[3] V únoru 2006 vystoupil sólově na zahajovacím ceremoniálu Zimních olympijských her v Turíně.[4] Taneční roli ztvárnil např. i ve Verdiho Aidě, kterou v La Scale režíroval roku 2006 Franco Zeffirelli.[7]

V roce 2007 poprvé vystoupil s newyorským Americkým baletním divadlem[1] a roku 2009 u něj získal stálé angažmá předního sólisty.[5] S ním pak odehrál role Albrechta v Giselle, Armanda v Dámě s kaméliemi,[8] rytíře Des Grieux v Manon,[4][9] Oněgina ve stejnojmenném baletu, Romea v Romeovi a Julii,[10][11] prince Siegfrieda v Labutím jezeře,[11] Aminta v Sylvii ad.[1]

Poprvé v roce 2008 vystoupil s projektem „Roberto Bolle and Friends“ s podtitulem „večer hvězd a skvělého baletu“, který zahrnuje výběrová baletní vystoupení s dalšími populárními tanečníky a tanečnicemi (např. i s českými tanečními dvojčaty Jiřím a Ottou Bubeníčkem).[12] Ta se konají s masovou návštěvností na pro balet netradičních místech, pod širým nebem, např. roku 2012 ve Veronské aréně.[13][14]

V roce 2010 vzbudila pozornost médií (zejména bulvárních) netradiční moderní inscenace klasického baletu Giselle v Divadle San Carlo v Neapoli, v níž Bolle na chvíli tančil zcela nahý.[15][16][17] V roce 2011 ve spolupráci s Mas­sachu­settským technologickým institutem pořídil digitalizovaný trojrozměrný záznam svého tance.[18][19] Podle vlastního vyjádření jej oslovil Darren Aronofsky pro účast při natáčení filmu Černá labuť s Natalií Portmanovou, ale kvůli závazkům v divadle odmítl.[20]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle v Bajadéře (r. 2007)

Repertoár Roberta Bolleho zahrnuje hlavní role v baletních dílech jako Šípková Růženka, Popelka, Labutí jezero, Louskáček, Don Quijote, Bajadéra, Oněgin,[21] Giselle,[2] Romeo a Julie, Margarita a Armand,[22] Sylfidy a další.[1]

Při své výšce 188 cm[23] je mezi baletními tanečníky poměrně vysoký,[22][24] což sám uznal za náročné pro udržení ladných skoků.[23] Ku příkladu roku 2007 byl v recenzi newyorského představení Manon popsán jako „tanečník s proporcemi řeckého boha a mužnou intenzitou, a současně s kočičím půvabem a nádhernou linií“.[9] Jiná recenze uvádí, že „není superstar podle virtuozních standardů“, má však „vizáž filmové hvězdy“, „vyzařuje znatelnou skromnost“ a „je vynikajícím, citlivým partnerem“.[24] O dva roky později jej deník New York Times v dalším článku označil za „naprosto úžasnou italskou hvězdu, jak vzhledově, tak tanečně“.[25]

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle účinkoval v řadě představení, z nichž byly pořízeny a vydány nahrávky. Mezi ně patří:[26][27]

Balety
  • Luigi ManzottiExcelsior (La Scala, 2002): Marta Romagna, Riccardo Massimi, Roberto Bolle (sólisté), Orchestr, sbor a balet divadla La Scala, David Coleman (dirigent), Ugo Dell'Ara (choreografie). TDK, 2003 a Arthaus Musik, 2010
  • Petr Iljič ČajkovskijSwan Lake (La Scala, 2004): Svetlana Zakharova, Roberto Bolle (sólisté), Orchestr, sbor a balet divadla La Scala, James Tuggle (dirigent), Vladimir Burmeister, Lev Ivanov (choreografie). TDK DVD Video, 2005 a Arthaus Musik, 2010
  • Adolphe AdamGiselle (La Scala, 2005): Svetlana Zakharova, Roberto Bolle (sólisté), Balet a orchestr divadla La Scala, David Coleman (dirigent), Jean Coralli a Jules Perrot (choreografie). TDK DVD Video, 2006 a Arthaus Musik, 2011
  • Léo DelibesSylvia (Royal Ballet, 2005): Darcey Bussell, Roberto Bolle, Thiago Soares, Martin Harvey, Mara Galeazzi (sólisté), Orchestr Královské opery a Královský balet, Graham Bond (dirigent), Frederick Sahton (choreografie). Opus Arte, 2007 a BBC / Opus Arte, 2009 (blu-ray)
  • Ludwig MinkusLa Bayadère (La Scala, 2006): Svetlana Zakharova, Roberto Bolle (sólisté), Orchestr, sbor a balet divadla La Scala, David Coleman (dirigent), Natalia Makarova (choreografie). TDK, 2007 a Arthaus Musik, 2012
  • Felix Mendelssohn-Bartholdy - A Midsummer Night's Dream (La Scala, 2007): Alessandra Ferri, Massimo Murru, Roberto Bolle, Balet, sbor a orchestr divadla La Scala, Nir Kabaretti (dirigent), George Balanchine (choreografie). TDK, 2007 a Arthaus Musik 2010
  • Tchaikovsky Gala – výběr z Labutího jezera, Šípkové Růženky, Louskáčka (La Scala, 2007): Roberto Bolle, Polina Semionova, Nadja Saidakova, Ronald Savkovic (sólisté), Balet a orchestr divadla La Scala, David Coleman (dirigent), Marius Petipa, Vladimir Bourmeister a Patrice Bart (choreografie). BelAir Classiques, 2008 (DVD i blu-ray)[28]
  • My first Ballet Collection – výběr z inscenací různých souborů. Opus Arte, 2009
  • Great Ballets of the Teatro alla Scala – souborné vydání titulů La Bayadère, Giselle, A Midsummer Night's Dream. TDK, 2009
  • An Evening with the Royal Ballet – výběr z inscenací. Opus Arte, 2012
Opery
  • Gioacchino RossiniMoïse et Pharaon (La Scala, 2003): Riccardo Muti (dirigent), Ildar Abdrazakov (Mojžíš), Erwin Schrott (Faraón), Sonia Ganassi (Zinajda), Barbara Frittoli (Anaj); balet ve 3. dějství: Luciana Savignano (Isis), Roberto Bolle (Mojžíš), Desmond Richardson (Faraón). TDK, 2005 a Arthaus Musik, 2010[29]
  • Giuseppe VerdiAida (2006): Riccardo Chailly (dirigent), Violeta Urmana (Aida), Roberto Alagna (Radames), Marco Spotti (Král), Ildiko Komlosi (Amneris), Giorgio Giuseppini (Ramfis); balet: Luciana Savignano, Roberto Bolle, Myrna Kamara. Decca, 2008[30]
Koncerty
  • New Year's Concert 2004 (Teatro La Fenice): Lorin Maazel (dirigent), Stefania Bonfadelli (soprán), Roberto Aronica (tenor), Greta Hodgkinson a Roberto Bolle (taneční sólisté), Orchestr a sbor Divadla La Fenice. TDK DVD Video, 2004 a Arthaus Musik, 2011
  • New Year's Concert 2006 (Teatro La Fenice): Kurt Masur (dirigent), Fiorenza Cedolins, Joseph Calleja, Roberto Scandiuzzi, Eleonora Abbagnato (sólo), Roberto Bolle (sólo). TDK DVD Video, 2006

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své taneční výkony obdržel řadu ocenění:[31]

  • Danza e Danza a Positano 1995 jako mladý talent za interpretaci italského klasického baletu[6]
  • Gino Tani 1999 v Římě za vynikající prezentaci pohybového výrazu spojeného s oduševnělým projevem[6]
  • Galileo (Pentagramma d'oro) 2000 ve Florencii[6]
  • Danza e Danza 2001[6]
  • Barocco 2001[6]
  • Positano 2001[6]

Jiné aktivity[editovat | editovat zdroj]

Modeling[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle je v baletním světe označován za vysokého a pohledného.[22] Úspěšný je také jako model. Fotografka Annie Leibovitz s ním roku 2008 nafotila pro magazín Vogue sérii snímků inspirovaných příběhem Romea a Julie.[32] V roce 2009 vyšla fotopublikace Roberto Bolle: An Athlete in Tights jako výsledek tříleté spolupráce s fotografem Brucem Weberem.[33][34] Sám Bolle v rozhovoru pro magazín Chi uvedl,[20] že jej Weber oslovil po jeho americkém vystoupení roku 2007 při rozlučkovém představení tanečnice Aless­andry Ferri, která si jej pro tu příležitost vybrala za partnera.[9]

Téhož roku a znovu v lednu 2013 se objevil na titulní straně italské mutace společenského magazínu Vanity Fair. V roce 2010 se spolu se supermodelkou Mariacarla Boscono stal tváří časopisu Hercules[35][36] a Paolo Pellegrin jej fotil v budově La Scaly pro víkendový magazín New York Times.[37] V březnu 2011 byl tváří magazínu GQ Style Italia na fotografiích Satoshi Saikusy.[38]

Byl také modelem obchodních značek jako Salvatore Ferragamo,[39][40] Gap[32][41] nebo Longines.[42]

Dobročinnost[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle se věnuje také dobročinnosti. Od roku 1999 je „ambasadorem dobré vůle“ Dětského fondu OSN UNICEF.[3] Na turínské zimní Olympiádě 2006 spustil kampaň, jejímž prostřednictvím bylo vybráno přes půl milionu euro na pomoc Súdánu. Téhož roku tam osobně přivezl šek s penězi.[4]

Na jaře 2012 vystoupil v klipu kampaně Světového fondu na ochranu přírodyHodina Země“, zaměřené na podporu informovanosti o klimatických změnách, propagaci energetických úspor a trvalé udržitelnosti. Klip byl natočen pro divadlo La Scala, které se ke kampani rovněž přidalo.[43]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Mezi svými oblíbenými koníčky uvedl potápění, které si oblíbil na Filipínách v roce 1998.[23]

Na stránkách časopisu Vanity Fair se svěřil, že je spíše plachý a rezervovaný.

Bulvární média spekulovala o jeho sexuální orientaci. Italský týdeník Chi v létě 2008 informoval o blízkém vztahu s bývalým modelem a majitelem dvou japonských restaurací v Neapoli Massimilianem Nerim. Bolle hovořil o „velkém porozumění“ mezi nimi, ale bez zmínky o homosexuáním vztahu.[44][45] Vydání podzim/zima 2008 francouzského magazínu „Numéro Homme“ přineslo rozhovor, v němž na otázku po přijetí své homosexuality odpověděl: „V Itálii je stále silný vliv katolicismu. To není něco, co bych zrovna rozhlašoval po okolí.“ Dále uvedl, že plánuje adoptovat děti. Manželství mu prý evokuje veskrze heterosexuální instituci, existují však i jiné modely stejnopohlavních svazků. „Jisté je, že jsem pro rovná práva,“ uvedl.[46][47] Když text počátkem roku 2009 citovala některá italská média, včetně vyjadřované podpory ze strany italské gay organizace Arcigay,[44] Bolle svůj výrok oficiálně dementoval a vysvětlil jej svojí špatnou francouzštinou.[46][48] Na jaře 2011 v rozhovoru pro italský magazín Gioia uvedl k fascinaci svou orientací, že skutečně velký umělec si může dovolit být nad věcí. „Nehodlám této zvědavosti vyhovět a na drby nereaguji.“ Vyjádřil nesouhlas s postojem gay hnutí, že by veřejné osobnosti měly svou odlišnost odhalit: „Narušování soukromí je prostě hrubostí. Toť vše.“[49]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Bolle na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Principals: Roberto Bolle [online]. Ballet Theatre Foundation, Inc. [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Redakce. Dvakrát Adamova Giselle, ta druhá i v hledáčku bulváru. Opera PLUS [online]. 2. 5. 2010 [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. 
  3. a b c d BOLLE, Roberto. Official Site: Biography [online]. [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. (en/it) 
  4. a b c d GUREWITSCH, Matthew. Leaping Beyond His Comfort Zone. The New York Times [online]. 10. 6. 2010 [cit. 2013-2-9]. [www.nytimes.com/2007/06/10/arts/dance/10gure.html Dostupné online]. (anglicky) 
  5. a b c DINI, Luca. Roberto Bolle: «La fatica di dire "Ti voglio bene"». Vanity Fair [online]. 18. 12. 2012 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (italsky)  Článek ke stažení v PDF.
  6. a b c d e f g The People / Roberto Bolle, World Ballet Star: Biography [online]. The State Academic Bolshoi Theatre of Russia [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Redakce. Bezkonkurenční Verdiho Aida z La Scaly v kinech. Opera PLUS [online]. 12. 5. 2010 [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. 
  8. LA ROCCO, Claudia. Dreams of a Dying Courtesan. The New York Times [online]. 5. 6. 2011 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c SULCAS, Roslyn. Returning to a Favorite Role for an Almost-Final Goodbye. The New York Times [online]. 13. 6. 2007 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Redakce. Prokofjevův Romeo v Met, hlavním magnetem je Roberto Bolle. Opera PLUS [online]. 16. 6. 2012 [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. 
  11. a b BLOOM, Julie. Roberto Bolle Withdraws From ABT Performances. The New York Times [online]. 8. 6. 2010 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. BOLLE, Roberto. Official Site: Roberto Bolle & Friends [online]. [cit. 2013-02-11]. Dostupné online. (en/it) 
  13. SPICER, Graham. Tonight Roberto Bolle and Friends alight at the 15,000-seater Roman Arena in Verona. GraMilano [online]. 23. 7. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. PELUSO, Marianna. Intervista a Roberto Bolle: io e la danza, la mia vita. Il Sole 24 Ore [online]. 20. 7. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  15. DISTEFANO, Giuseppe. Roberto Bolle, principe nudo nella "Giselle" contemporanea di Mats Ek. Il Sole 24 Ore [online]. 30. 4. 2010 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  16. GRAZIOLA, Alberto. Le foto e il video di Roberto Bolle nudo nel Giselle al Teatro San Carlo. queerblog.it [online]. 30. 4. 2010 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  17. Giselle di Adolphe-Charles Adam [online]. Teatro Municipale Giuseppe Verdi di Salerno, 2010 [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (italsky) 
  18. ARON, Jacob. Creating a digital ballet dancer who twirls into life. New Scientist [online]. 16. 5. 2011 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Senseable City Lab. Dancing Atoms [online]. Massachusetts Institute of Technology [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b SPICER, Graham. Roberto Bolle: I conquered America… ABT, Black Swan and solitude. GraMilano [online]. 14. 6. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Redakce. Roberto Bolle zkouší v La Scale Oněgina. Opera PLUS [online]. 27. 8. 2012 [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. 
  22. a b c CAPPELLE, Laura. La Scala Ballet – Marguerite and Armand, Concerto DSCH – Milan. DanceTabs [online]. 9. 5. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b c COLMAN, David. The Merman of La Scala. The New York Times [online]. 17. 6. 2007 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b KOURLAS, Gia. A Final, Radiant Juliet, Then Farewell. The New York Times [online]. 25. 6. 2007 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. the NYT. Dance Listings: American Ballet Theater. The New York Times [online]. 25. 6. 2009 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Classical Music Home: Roberto Bolle Albums – NAXOS, navštíveno 8. 2. 2013
  27. DVD Search – Arthaus Musik, navštíveno 8. 2. 2013
  28. Tchaikovsky Gala – BelAir Classiques, navštíveno 8. 2. 2013
  29. Mosè e Faraone, o Il passaggio del Mar Rosso [online]. IMDb [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Aida [online]. IMDb [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Biography [online]. Roberto Bolle Fans and Friends [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. a b PANDA JU. Romeo and Juliet by Annie Leibovitz for Vogue. My Modern Met [online]. 28. 11. 2008 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. SUN, Feifei. Bruce Weber's Roberto Bolle Photo Book. Vanity Fair Daily [online]. 9. 11. 2009 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. WEBER, Bruce. Roberto Bolle: An Athlete in Tights. [s.l.]: teNeues Verlag, 2009. 192 s. ISBN 978-3832791964. 
  35. Coverboy Bolle on Hercules Hercules!. Opera Chic [online]. 21. 10. 2010 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Alek & Steph. Hercules / Roberto Bolle & Mariacarla Boscono by Paola Kudecki. OhlalaMag [online]. 10. 11. 2010 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Roberto Bolle by Paolo Pellegrin. Opera Chic [online]. 20. 10. 2010 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Roberto Bolle Does Spring GQ Style Italia. Opera Chic [online]. 28. 03. 2011 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. CHRISTENSEN, Anne. Milan Fashion Week: Salvatore Ferragamo. T: The New York Times Style Magazine [online]. 21. 2. 2008 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. DELTUFO, Anthony. Glamazons return! (It's beginning to look a lot like the '90s!). OUT [online]. 13. 8. 2008 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. GAP: Holiday 07 – Crazy Stripes [online]. Laird & Partners [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. TRYMLOVÁ, Martina. Luxusním značkám se o Vánocích daří. Marketing & Media [online]. 18. 10. 2004 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. 
  43. Last One Out, Turn off the Lights: Bolle for WWF's Earth Hour (for La Scala). Opera Chic [online]. 1. 4. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. a b Roberto Bolle: sono gay, ma in Italia la Chiesa costringe alla discrezione. Affaritaliani.it [online]. 31. 1. 2009 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  45. RUSSO, Roberto. Roberto Bolle e Massimiliano Neri: la storia continua. queerblog.it [online]. 13. 8. 2008 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  46. a b COLOMBO, Fausto Furio. Le danseur Roberto Bolle dément avoir fait son coming-out. Têtu [online]. 10. 2. 2010 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  47. CONDINA, Alessandro. Roberto Bolle e Massimiliano Neri: la storia continua. queerblog.it [online]. 28. 1. 2009 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  48. GAY.tv. Sì sono gay: Roberto Bolle fa coming out dalle pagine di una rivista francese. GAY.tv [online]. 27. 1. 2009, rev. 2013-2-8 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  49. SPICER, Graham. Roberto Bolle on why Natalie Portman should give back her Oscar… and more. GraMilano [online]. 24. 7. 2011 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SHAPIRO, Betty. Roberto Bolle: Ritratto. [s.l.]: Blues Brothers, 2008. 160 s. ISBN 978-8880740544. (italsky) 
  • BOLLE, Roberto. Roberto Bolle: La mia danza. [s.l.]: Mondadori, 2010. 93 s. Dostupné online. ISBN 9788804606000. (italsky) 
  • BOLLE, Roberto. Roberto Bolle alla Scala. 2. vyd. [s.l.]: Rizzoli, 2008. 240 s. Dostupné online. ISBN 9788817025508. (italsky) 
  • WEBER, Bruce. Roberto Bolle: An Athlete in Tights. [s.l.]: teNeues Verlag, 2009. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-3832791964. (anglicky) 
  • American Ballet Theatre Principal Dancers: Angel Corella, Alessandra Ferri, Ethan Stiefel, Viviana Durante, Nina Ananiashvili, Roberto Bolle. [s.l.]: Books LLC, 2010. 232 s. Dostupné online. ISBN 9781155762012. (anglicky) 
  • Italian Ballet Dancers: Alessandra Ferri, Viviana Durante, Filippo Taglioni, Roberto Bolle, Fabio Grossi, Carlotta Grisi, Marie Taglioni. [s.l.]: General Books LLC, 2010. 80 s. Dostupné online. ISBN 9781155708195. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]