Sukarno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Sukarno
Presiden Sukarno.jpg
Stranická příslušnost
Členství Partai Nasional Indonesia

Narození 6. června 1901
Surabaja
Úmrtí 21. června 1970 (ve věku 69 let)
Jakarta
Choť Fatmawati
Haryati
Siti Oetari
Dewi Sukarno
Inggit Garnasih
Yurike Sanger
Rodiče Ida Ayu Nyoman Rai
Děti Megawati Sukarnoputri
Rachmawati Soekarnoputri
Sukmawati Soekarnoputri
Guruh Sukarnoputra
Guntur Soekarnoputra
Kartika Sari Dewi Soekarno
Alma mater Institut Teknologi Bandung
Profese politik
Ocenění Indonéský národní hrdina (2012)
Leninův řád
Leninova mírová cena
Podpis Sukarno, podpis
Commons Soekarno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sukarno, starým pravopisem Soekarno, rodným jménem Kusno Sosrodihardjo (6. června 1901, Surabaya, Jáva21. června 1970, Jakarta) byl zakladatelem a prvním prezidentem Indonésie. Úřad hlavy státu zastával v letech 1945-1966. Sehrál důležitou roli v osvobození indonéského národa z nizozemské koloniální nadvlády. Indonésané ho často nazývají Bung Karno (bratr či soudruh Karno). Od moci byl násilně odstaven roku 1966 generálem Suhartem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval elektrotechniku na vysoké technické škole v Bandungu, absolvoval roku 1927.[1] Již na škole se stal indonéským nacionalistou a odpůrcem nizozemské nadvlády v Nizozemské východní Indii. Nizozemci ho za agitaci odsoudili k dvouletému vězení, později k devítiletému vyhnanství. Pět let pak žil ve městě Ende na ostrově Flores, a čtyři v Bengkulu na Sumatře. Když Indonésii obsadili za druhé světové války Japonci, mohl se Sukarno vrátit do země.

15. srpna 1945 Japonsko podepsalo kapitulaci a dva dny poté Sukarno spolu s Mohammadem Hattou vyhlásil nezávislost Indonésie. Nový stát získal republikánské zřízení a Sukarno byl vzápětí zvolen prvním prezidentem (Hatta prvním viceprezidentem). Nezávislost státu musel Sukarno ovšem obhájit v následné válce s Nizozemci, která vypukla roku 1947, poté, co Holanďané započali tzv. "policejní razii". Byť byl Sukarno v tomto boji Nizozemci zajat, mezinárodní tlak donutil Nizozemce ho propustit a roku 1949 se na haagské konferenci nároků na indonéské území vzdát.

Sukarno v 50. letech formuloval státní ideologii, kterou nazýval pancasila. Politologové jeho ideologii většinou označovali za směs nacionalismu, marxismu a politického islámu. Zpočátku Sukarno umožňoval soutěž politických stran, avšak roku 1957 vyhlásil přechod k modelu tzv. „řízené demokracie“. V praxi to znamenalo, že šedesát politických stran direktivně sloučil v jedenáct. Na základě tzv. principu gotong royong musely tyto strany povinně harmonicky spolupracovat. Byla zavedena cenzura, protestující byli uvězněni.

Brzy se ovšem Indonésie ocitla ve velikých problémech ekonomických (inflace dosáhla 650 procent) i mezinárodněpolitických - Sukarno vystoupil z OSN a zpřetrhal vazby se západem poté, co západ umožnil vzniknout Malajsii. Těmito kroky si Sukarno získal mnoho nepřátel na západě i ve vlastní armádě. 1. října 1965 vypukl záhadný komunistický puč. S ním je spjata řada spekulací (oblíbenou je, že ho inscenovala CIA), každopádně umožnil armádě vedené generálem Suhartem převzít moc. V březnu 1966 byl Sukarno donucen podepsat rezignaci (tzv. supersemar, tj. surat perintah sebelas maret – rozkaz z 11. března) a odevzdat Suhartovi moc faktickou, rok poté mu předal i post prezidenta. Sukarno dožil v domácím vězení.

Éra Sukarnovy vlády je v Indonésii někdy nazývána Orde Lama (starý režim), Suhartova pak Orde Baru (nový režim).[2]

Sukarnova dcera Megawati Sukarnoputri je dnes prezidentkou Indonésie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sukarno | president of Indonesia. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-13]. (anglicky) 
  2. PETRŮ, Tomáš. Sukarno - legendární zakladatel moderní Indonésie. www.tenggara.net [online]. [cit. 2018-06-13]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]