Přeskočit na obsah

Strakonice (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Strakonice
Hradní areál ve středu Strakonic
Hradní areál ve středu Strakonic
Základní informace
Slohgotický
Výstavba1. polovina 13. století
StavebníkBavorové ze Strakonic
Další majiteléJohanité
Poloha
AdresaHradební 50, Strakonice, ČeskoČesko Česko
UliceZámek a Hradební
Souřadnice
Strakonice
Strakonice
Další informace
Rejstříkové číslo památky35221/3-3945 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plán hradu

Hrad Strakonice je gotický hrad a barokní zámek s původně románským kostelem svatého Prokopa ve městě Strakonice na soutoku zlatonosné řeky Otavy a Volyňky. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

Hrad byl založen mezi léty 12201235 a v roce 1243 daroval Bavor I. († 1260), účastník křížové výpravy, a jeho manželka Bohuslava/Dobroslava (její jméno je neznámé) východní polovinu hradu řádu maltézských rytířů, který zde zřídil komendu. V první fázi stavby (1220-1235) vzniklo hlavní opevnění, včetně hlubokého příkopu na jižní a západní straně, západní část kostela s věží, budova ambitu a palác s kapitulní síní. V letech 12601280 za Bavora II. vznikl nový palác s věží a byly zaklenuty ambity. Počátkem 14. století přestavěl zvíkovský purkrabí Bavor III. západní opevnění a původně hranolovou věž na dnešní Rumpál (gotická věž s břitem).

Roku 1402 Johanité získali celý hrad, který byl od roku 1421 (po zničení pražského sídla řádu) sídlem velkopřevorů. Václav z Michalovic zde proti husitům ustavil Jednotu Strakonickou, která však roku 1451 skončila porážkou a Michalovicovou smrtí[2]. Za jeho nástupce Oldřicha z Rožmberka byl roku 1454 zveleben špitál s kostelem sv. Markéty, aby poskytl pobyt alespoň 10 osobám.

Po roce 1500 vybudoval komtur řádu Jan III. z Rožmberka věž Jelenku a severní kamennou hradbu a přestavěl obytný palác. Stavební úpravy hradu byly ukončeny v letech 17141721 barokní zámeckou přístavbou.[3]

Maltézský řád zde působil i po první pozemkové reformě, která po roce 1918 silně hospodářsky postihla velkostatek Strakonice záborem hradu, 3 dvorů, pivovaru a cihelny o celkové ploše 1983 hektarů. V letech 1921-1939 řád vedl marná jednání o uznání suverénního statutu v Československu. Přesto maltézští dokázali v letech 1932-1933 provést první restaurátorské práce christologického cyklu fresek v ambitu. Další stavební změny proběhly v letech 1939-1940, kdy byly zčásti zbourány budovy pivovaru v severním křídle a zřízeny nové byty pro členy NSDAP[4]

Dalším majetkovou újmu představovaly Benešovy dekrety, realizované v roce 1946, a komunistické zásahy proti církevním představitelům počínaje akcí "K" z roku 1949. Komunisté soustředili represe na dva poslední aktivní členy kněžského konventu, Vladimíra Píchu (1913-1980) a roku 1954 uvězněnili posledního (tajně zvoleného) převora, profesora zdejšího gymnázia a od roku 1939 strakonického děkana Antonína Voráčka (1889-1978), který se do Strakonic vrátil až po propuštění na amnestii roku 1960.[5]

Hrad kombinuje prvky několika architektonických slohů a má tři nádvoří. Hlavní vstup je barokní zámeckou budovou od jihovýchodu na první nádvoří, kde je i kostel. Druhé nádvoří obklopuje starý i renesanční palác, západní hradba s věží Rumpál a bývalé purkrabství. Na třetím nádvoří u řeky jsou hospodářské budovy a západní brána. Během své historie byl hrad dvakrát dobyt a zpustošen – poprvé roku 1620 stavovskými vojsky a podruhé Švédy za třicetileté války (údajně nikoliv vojensky, ale zradou).

Palác s kvadraturou

[editovat | editovat zdroj]

Původně románský palác má v přízemí kapitulní síň s románským kruhovým oknem nad vchodem. Síň je sklenuta čtyřmi poli křížové klenby a vyzdobena freskami. Románským kamenným portálem se vstupuje do přiléhajícího ambitu s křížovými klenbami s cihelnými žebry, na stěnách se zachovaly velmi cenné fresky z let 1310-1340. Kamenným portálem na východní straně se vstupuje do kostela.[6]

Kostel svatého Prokopa

[editovat | editovat zdroj]

Dnešní hlavní loď s kruchtou a úzkou jižní lodí pochází patrně z let 1220-1235. Koncem 13. století byl připojen nový presbytář a velká hranolová věž. Také na kruchtu vede v prvním patře kamenný románský portál, celá západní stěna kruchty je vyzdobena freskami. Zařízení kostela je barokní, na severní stěně je dřevěná socha tzv. Madony ze Strakonic z let 1320-1330 (originál v Národní galerii v Praze) a oltář svaté Anny s pozdně gotickými řezbami. Nad vchodem do sakristie visí dřevěný krucifix (kolem 1370, originál v NG v Praze).[7]

Nástěné malby v křížové chodbě pocházejí z první třetiny 14. století a jsou nejstarším cyklem nástěnných maleb, který se nachází severně od Alp.[8]

Druhé nádvoří

[editovat | editovat zdroj]

Jižní stranu druhého nádvoří tvoří obytný palác komturů z 15.-16. století, západní hradba s věží Rumpál a v severozápadním rohu románská budova bývalého purkrabství s hrázděným štítem.

Současné využití

[editovat | editovat zdroj]

Dnes v areálu sídlí Muzeum středního Pootaví, římskokatolická farnost sv. Prokopa, Šmidingerova knihovna a Základní umělecká škola.

Od roku 1995 je areál strakonického hradu prohlášen za národní kulturní památku.

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 146986 : Hrad. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Augustin Česlav Ludikar: O řádu maltánském, se zvláštním zřetelem na Čechy, zvl.otisk z časopisu Šumavan, Klatovy 1878, s.273-274
  3. Emanuel Poche, Umělecké památky Čech III., s. 431.
  4. BUBEN, 2022, s. 176-184
  5. BUBEN, 2022, s. 203-204
  6. E. Poche, Umělecké památky Čech III., str. 433.
  7. E. Poche, Umělecké památky Čech III., str. 434.
  8. cirkevni-pamatky/kostel-sv-prokopa-ve-strakonicich [online]. [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]