Stefan Löfven

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stefan Löfven
Stefan Löfven
Stefan Löfven
33. předseda vlády Švédska
Úřadující
Ve funkci od:
3. října 2014
PanovníkKarel XVI. Gustav
PředchůdceFredrik Reinfeldt
Vůdce opozice
Ve funkci:
27. ledna 2012 – 3. října 2014
Předseda vládyFredrik Reinfeldt
PředchůdceHåkan Juholt
NástupceFredrik Reinfeldt
10. předseda Sociální demokracie
Úřadující
Ve funkci od:
27. ledna 2012
PředchůdceHåkan Juholt
1. předseda odborového svazu
IF Metall
Ve funkci:
1. ledna 2006 – 27. ledna 2012
NástupceAnders Ferbe
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociální demokracie
Narození21. července 1957 (64 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Národnostšvédská
ChoťUlla Löfvénová (od 2003)
RodičeKarl Hedberg
SídloPalác Sager
Alma materUmeå universitet (nedokončil)
Zaměstnánípolitik
PodpisStefan Löfven, podpis
CommonsStefan Löfven
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kjell Stefan Löfven (* 21. července 1957 Stockholm) je švédský politik a od října 2014 předseda vlády Švédského království. V roce 2012 se stal předsedou Sociálně demokratické strany dělnické a z titulu lídra nejsilnějšího opozičního subjektu byl do roku 2014 vůdcem opozice.

Původně pracoval jako svářeč. V zaměstnání se stal aktivním členem odborové organizace a postupně se vypracoval na předsedu velkého odborového svazu IF Metall, v jehož čele stál mezi lety 2006–2012.[1][2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1957 ve Stockholmu. Deset měsíců po narození došlo k jeho umístění do sirotčince. Později byl v pěstounské péči rodiny žijící ve středošvédské obci Sunnersta, která je součástí komuny Sollefteå. Podle dohody jej měli pěstouni předat zpět do péče biologické matce, až k tomu bude způsobilá. Nikdy k tomu však nedošlo. Po setkání s bratrem zjistil, že se jeho příjmení píše Löfven, ačkoli do té doby upřednostňoval tvar Löfvén. Proto se tato forma objevila ve švédské evidenci obyvatel.[3] Pěstounský otec Ture Melander (1926–2003) pracoval jako dřevorubec a posléze tovární dělník. Pěstounská matka Iris Melanderová byla zaměstnána v roli pečovatelky.[4]

Po ukončení střední školy v Solleftee pokračoval 48týdenním kurzem svařování na AMU v Kramforsu. Na univerzitě v Umee (Umeå universitet) studoval obor sociální péče. Po třech semestrech docházky školu opustil.[3]

V listopadu 2003 se oženil s Ullou Margaretou Arvidssonovou (nar. 1951), členkou odborové organizace ve firmě Hägglunds & Söner, kde Löfven pracoval jako svářeč. Z předchozího svazku měla manželka dvě děti.[5]

Odborářská činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1979 pracoval jako svářeč ve společnosti Hägglunds v Örnsköldsviku. O dva roky později byl zvolen odborovým předákem skupiny, v níž působil a postupně stoupal v odborové hierarchii. V roce 1995 se stal ombudsmanem ve Švédském kovodělném svazu, kde vyjednával smluvní zaměstnanecké podmínky a podílel se na udržování zahraničních styků.

V roce 2001 byl zvolen místopředsedou kovodělného svazu a v listopadu 2005 pak prvním předsedou nově konstituované odborové organizace IF Metall.[1] Na této pozici setrval do ledna 2012, kdy došlo k jeho ustavení předsedou švédské sociální demokracie.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2006 působil ve výkonné radě švédské sociální demokracie, kam usedl krátce po volbě za předsedu IF Metall. Po rezignaci stranického šéfa Håkana Juholta byl zmiňován jako jeho nástupce v čele tohoto levicového subjektu.[6][7][8] Dne 27. ledna 2012 se stal předsedou sociálních demokratů a současně také vůdcem opozice.[9][10]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Poté, co sociální demokracie zvítězila v parlamentních volbách, konaných 14. září 2014, se její lídr Löfven stal hlavním pretendentem na premiérský post.[11] Předseda švédského parlamentu, Riksdagu, jej navrhl do úřadu předsedy vlády a 2. října 2014 jednokomorový zákonodárný sbor návrh schválil.[12] O den později jmenoval král Karel XVI. Gustav dvoukoaliční Löfvenovu vládu, tvořenou sociálními demokraty a zelenými.

V Riksdagu Löfven ztratil při hlasování o důvěře podporu Levicové strany a 21. června 2021 mu byla vyslovena nedůvěra.[13]

Dne 28. června oznámil rezignaci na post předsedy vlády.[14] O devět dní později byl parlamentem znovu zvolen premiérem, když šéf opoziční Umírněné strany Ulf Kristersson pokus o sestavení vlády vzdal.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefan Löfven na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Ordförandens sida [online]. IF Metall [cit. 2012-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-06. (Swedish) 
  2. ↑ Trade Union leader new chairman of the Social Democrats - Stockholm News [online]. stockholmnews.com [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-14. (anglicky) 
  3. ↑ a b HOLMBERG, Elin. Stefan Löfven: "Sörvåge är hemma". allehanda.se. 26 January 2012. Dostupné online [cit. 27 January 2012]. (Swedish) 
  4. ↑ Sveriges dödbok 1901-2009. Version 5.0. vyd. Solna: Sveriges släktforskarförbund, 2010. ISBN 978-91-87676-59-8. (Swedish) 
  5. ↑ Stefan Löfven about his love to Ulla.
  6. ↑ STENBERG, Ewa. Jag kommer att vara jätteglad att fortsätta bygga. Dagens Nyheter. 26 January 2012. Dostupné online [cit. 26 January 2012]. (Swedish) 
  7. ↑ Källor till SvD: Löfven ny S-ledare. Svenska Dagbladet. 26 January 2012. Dostupné online [cit. 26 January 2012]. (Swedish) 
  8. ↑ Election hopeful Stefan Löfven aims to return Sweden to the left [online]. [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Positiva reaktioner på Löfven. Dagens Nyheter. 27 January 2012. Dostupné online [cit. 27 January 2012]. (Swedish) 
  10. ↑ Richard Orange. Tough on finance, tough on migrants: how Stefan Löfven brought Sweden's left in from the cold [online]. The Guardian [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Sweden Social Democrats will end tax cuts if they win election - Reuters [online]. [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Sverige har fått en ny statsminister [online]. [cit. 2014-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Švédský parlament vyslovil nedůvěru vládě premiéra Stefana Löfvena. České noviny [online]. 2021-06-21 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ ČTK; ern. Švédský premiér rezignoval, předčasné volby ale nepodpořil. Očekává se, že bude jednat o nové vládě. iROZHLAS [online]. 2021-06-28 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ Stefan Löfven byl opět zvolen švédským premiérem. České noviny [online]. ČTK, 2021-07-07 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Premiéři Švédska Švédsko
Louis De Geer sen. (1876–1880) • Arvid Posse (1880–1883) • Carl Johan Thyselius (1883–1884) • Robert Themptander (1884–1888) • Gillis Bildt (1888–1889) • Gustaf Åkerhielm (1889–1891) • Erik Gustaf Boström (1891–1900) • Fredrik von Otter (1900–1902) • Erik Gustaf Boström (1902–1905) • Johan Ramstedt (1905) • Christian Lundeberg (1905) • Karl Staaff (1905–1906) • Arvid Lindman (1906–1911) • Karl Staaff (1911–1914) • Hjalmar Hammarskjöld (1914–1917) • Carl Swartz (1917) • Nils Edén (1917–1920) • Hjalmar Branting (1920) • Louis de Geer (1920–1921) • Oscar von Sydow (1921) • Hjalmar Branting (1921–1923) • Ernst Trygger (1923–1924) • Hjalmar Branting (1924–1925) • Rickard Sandler (1925–1926) • Carl Gustaf Ekman (1926–1928) • Arvid Lindman (1928–1930) • Carl Gustaf Ekman (1930–1932) • Felix Hamrin (1932) • Per Albin Hansson (1932–1936) • Axel Pehrsson-Bramstorp (1936) • Per Albin Hansson (1936–1946) • Tage Erlander (1946–1969) • Olof Palme (1969–1976) • Thorbjörn Fälldin (1976–1978) • Ola Ullsten (1978–1979) • Thorbjörn Fälldin (1979–1982) • Olof Palme (1982–1986) • Ingvar Carlsson (1986–1991) • Carl Bildt (1991–1994) • Ingvar Carlsson (1994–1996) • Göran Persson (1996–2006) • Fredrik Reinfeldt (2006–2014) • Stefan Löfven (od 2014)
 Coat of arms of Sweden.svg
Evropská rada
Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)

Alexander De Croo (Belgie) • Stefan Janev (Bulharsko) • Andrej Babiš (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kaja Kallasová (Estonsko) • Sanna Marinová (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Micheál Martin (Irsko) • Mario Draghi (Itálie) • Nikos Anastasiadis (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Arturs Krišjānis Kariņš (Lotyšsko) • Xavier Bettel (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Angela Merkelová (Německo) • Mark Rutte (Nizozemsko) • Mateusz Morawiecki (Polsko) • António Costa (Portugalsko) • Sebastian Kurz (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Eduard Heger (Slovensko) • Janez Janša (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Stefan Löfven (Švédsko)

Znak Evropské rady
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stefan_Löfven&oldid=20134352“