Levicová strana (Švédsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Levicová strana
Vänsterpartiet
ZkratkaV
Datum založení1917
Předseda
Nooshi Dadgostarová
SídloKungsgatan 84,
Stockholm
Ideologiekomunismus (historický)
Socialismus, Feminismus
Politická poziceLevicová politika
Mezinárodní org.žádná
Evropská stranaSeverská zelená levice
Politická skupina EPEUL-NGL
Počet členů8 706 (2009)
BarvyČervená
Volební výsledek8,0 % (Riksdag 2018)
Oficiální webwww.vansterpartiet.se
Zisk mandátů ve volbách
Švédský parlament:
24/349
Evropský parlament:
1/20
Hrabská rada:
107/1656
Městská rada:
773/13078
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Levicová strana (V) (švédsky: Vänsterpartiet) je švédská radikálně levicová politická strana. Strana je proti privatizaci a nesouhlasí se členstvím Švédska v Evropské unii, profiluje se jako socialistická a od roku 1996 také jako feministická. Předsedkyní strany je od roku 2020 Nooshi Dadgostarová, kdy nahradila Jonase Sjöstedta.

Historie strany[editovat | editovat zdroj]

Vznikla v roce 1917 odštěpením od Švédské sociálně demokratické strany pod původním názvem Švédská sociálně demokratická levicová strana (Sveriges socialdemokratiska vänsterparti) od roku 1921 nesla název Komunistická strana Švédska a dlouhou dobu zastávala silně prosovětské postoje. Ještě v roce 1956 se po potlačení povstání v Maďarsku strana rozhodla podporovat sovětskou linii.

Za jejího předsedy C.H. Hermannsona zahájila strana v 60. letech 20. století odklon od prosovětských postojů směrem k eurokomunismu. V roce 1968 pak strana odsoudila sovětskou invazi do Československa. V letech 1967–1990 nesla název Levicová strana - Komunisté. V 70. letech minulého století pak strana jasně deklarovala svoji příslušnost k eurokomunismu a do svého programu začlenili i prvky environmentalismu, feminismu a pacifismu.[1]

Vedení strany[editovat | editovat zdroj]

  • Zeth Höglund: 1921–1924
  • Karl Kilbom: 1921–1923
  • Nils Flyg: 1924–1929
  • Sven Linderot: 1929–1951
  • Hilding Hagberg 1951–1964
  • Carl-Henrik Hermansson: 1964–1975
  • Lars Werner: 1975–1993
  • Gudrun Schyman: 1993–2003
  • Ulla Hoffman: 2003–2004
  • Lars Ohly: 2004–2012
  • Jonas Sjöstedt: od 2012–2020
  • Nooshi Dadgostarová: od 2020

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Parlamentní volby[editovat | editovat zdroj]

Rok voleb Počet hlasů Hlasy v % + / - Počet mandátů + / -
1991 246 905 4,51% −1,33% 16 −5
1994 342 988 6,16% +1,65 22 +6
1998 631 011 12,0% +5,84 43 +21
2002 444 854 8,39% -3,60 30 -13
2006 324 722 5,85% -2,54 22 -8
2010 334 053 5,60% -0,24 19 -3
2014 356 331 5,7 % +0,1 21 +2
2018 495 997 7,9% +2,2 28 +7
2022 434 410 6,74% -1,16 24 -4

Evropské volby[editovat | editovat zdroj]

Rok voleb Počet hlasů Hlasy v % + / - Počet mandátů + / -
1995 346 764 12,9% - 3 -
1999 400 073 15,8% +2,9 3 ± 0
2004 321 344 12,7% −3,4 2 −1
2009 179 222 5,6% −7,14 1 −1
2014 234 272 6,3% +0,7 1 ± 0
2019 282 300 6,8% +0,5 1 ± 0

Historie volebních výsledků[editovat | editovat zdroj]

Parlamentní volby 1973 - 1976[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STRMISKA, Strmiska; KOPEČEK, Lubomír; HLOUŠEK, Vít. Politické strany moderní Evropy.. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-038-0. S. 200. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]