Tage Erlander

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tage Erlander
Tage Erlander 1949.jpg
Narození 13. června 1901
Ransäter
Úmrtí 21. června 1985 (ve věku 84 let)
S:t Görans församling
Místo pohřbení Ransäter Church
Alma mater Lundská univerzita
Ocenění honorary doctor of the University of Gothenburg
Politická strana Sociální demokraté
Manžel(ka) Aina Erlander
Funkce Minister for Education and Science (1945–1946)
Prime Minister of Sweden (1946–1969)
stranický vůdce (Sociální demokraté; 1946–1969)
member of the Swedish Riksdag
Podpis Tage Erlander – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tage Fritiof Erlander (13. června 190121. června 1985) byl švédský sociálnědemokratický politik, dlouholetý předseda Švédské sociálně demokratické strany dělnické (Sveriges socialdemokratiska arbetareparti), klíčová postava švédské politiky ve 20. století. Třiadvacet let byl nepřetržitě předsedou švédské vlády (1946-1969), což je švédský rekord a jeden z nejdelších premiérských mandátů v historii moderních demokracií. Ve stejné době vedl sociálnědemokratickou stranu.

Erlander byl otec švédského modelu sociálního státu a švédského hospodářského zázraku po druhé světové válce. Odmítl znárodňování, ovšem trval na budování silného veřejného sektoru, zejména veřejného zdravotnictví a důchodového zabezpečení. Navzdory mohutným veřejným investicím, švédské hospodářství zažívalo v jeho epoše rekordní růst. Éra rekordních poválečných hospodářských přírůstků (končící ropnou krizí roku 1973) je ve Švédsku někdy nazývána Rekordåren (Éra rekordů), přivedla Švédsko do čela žebříčků kvality života OECD i mezi skupinu ekonomicky nejsilnějších států světa (G 10).

V zahraniční politice se pokoušel o co největší sblížení s ostatními severskými státy, což se ale zcela nezdařilo. Typickým rysem Erlanderovy politiky byl rovněž důraz na švédskou suverenitu - Erlander odmítl vstoupit do NATO, avšak silně investoval do švédské armády, pod jeho vedením Švédsko investovalo do obrany nejvíce po USA, Sovětském svazu a Izraeli. Vybudoval třetí nejsilnější vojenské letectvo na světě. Odmítl ovšem budovat nukleární arzenál, roku 1968 podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní.

Začínal jako editor švédské encyklopedie Svensk Uppslabok (1928-1938). Roku 1933 byl prvně zvolen do švédského parlamentu (Riksdagu). Končil na vrcholu, když jeho strana získala ve volbách roku 1968 50,1 procenta hlasů. On pak předal premiérský post svému dlouholetému blízkému spolupracovníkovi Olofu Palmemu, který zemi vedl dalších 7 let. Stejně tak Palmemu předal vedení švédské sociální demokracie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]