Přeskočit na obsah

Stanislav Novotný

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O řediteli Povodí Moravy a držiteli ceny Ropák roku 1997 pojednává článek Stanislav Novotný (ředitel Povodí Moravy).
plk. Mgr. Stanislav Novotný
Stanislav Novotný (2015)
Stanislav Novotný (2015)
2. policejní prezident Policie ČR
Ve funkci:
12. května 1993 – 26. října 1994
PředchůdceIvan Vyleta
NástupceOldřich Tomášek
Narození18. července 1960 (64 let)
Pelhřimov
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolicista
CommonsStanislav Novotný
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S. Novotný na Hradčanském náměstí v Praze, 12. 11. 1989
S. Novotný, policejní prezident, v roce 1994 u poříční policie Slapy

Stanislav Novotný (* 18. července 1960[1]) je český právník, občanský aktivista, spoluzakladatel Křesťanskodemokratické strany, zakladatel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB, ředitel Úřadu vyšetřování ČR, v letech 1993–1994 policejní prezident Policie ČR, v letech 1994–2013 ředitel České křesťanské akademie. Působí jako podnikatel a publicista, od roku 2015 je předsedou Asociace nezávislých médií, která uděluje kontroverzní ocenění Krameriova cena a která sdružuje také weby považované Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra za dezinformační.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení základní školy absolvoval v letech 1975–1979 gymnázium a pokračoval studiemi na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, která ukončil v roce 1983. Ale až do roku 1990 záměrně nevykonával právnickou profesi,[3] aby nemusel spolupracovat s komunistickým režimem, s nímž nesouhlasil. Pracoval nejprve jako topič. Poté se stal knihovníkem ve Státní knihovně ČSR dnes Národní knihovna České republiky, kde popisoval[ujasnit] články z právnických periodik. Od roku 1987 se staral o sociálně vyloučené osoby bez přístřeší jako sanitář. Byl aktivním disidentem, autorem a spoluautorem řady provolání, petic a protestů. V Hnutí za občanskou svobodu se mimo jiné podílel na tvorbě nové Křesťanskodemokratické strany jako ustavující člen.[4]

Profesní život

[editovat | editovat zdroj]

Po Sametové revoluci 1989 vedl sekretariát Křesťanskodemokratické strany, odtud přešel na Úřad pro ochranu ústavy a demokracie, kde pracoval do konce roku 1990. V roce 1991 působil až do září na Inspekci federálního ministra vnitra jako poradce tehdejšího ministra vnitra Jána Langoše, kdy se stal náměstkem ředitele Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů StB dnes Ústav pro studium totalitních režimů, který založil. Ve stejné době byl tajemníkem Nezávislé lustrační komise, kterou vedl Jaroslav Bašta.

Od září 1992 do května 1993 vedl Úřad vyšetřování pro ČR, kde pracoval zejména na rekodifikaci trestního řádu. 12. května 1993 byl jmenován prezidentem Policie ČR. Chtěl policii očistit od lidí spjatých s mocenskými strukturami předešlého režimu, pročež se dostal do sporu s řadou vysoce postavených policejních funkcionářů. Odvolal např. ředitele pražské správy Pavla Hoffmanna, severočeského policejního ředitele Josefa Trejbala, či vyškovského ředitele Jiřího Antoše. Média také informovala o neúspěšném atentátu na Novotného.[5] Když tehdejší ministr vnitra Jan Ruml Novotného 26. října 1994 odvolal, uváděl jako důvod právě přílišný zájem o personální změny.[6] Přitom jeho základním úkolem v pozici bylo zastavení růstu kriminality. Ta podle statistických údajů nejen že byla za jeho působení zastavena, ale i začala klesat.[7][8] Uváděna byla též údajná špatná komunikaci s náměstky ministra Rumla.[9][10] Sám Novotný mluvil i o politických zájmech,[11][12] neboť čelil kritice za vyšetřování členů a příznivců ODS.[13] Ruml i jeho náměstek Fendrych byli za toto rozhodnutí kritizováni.[14][15][16]

Byl iniciátorem vzniku Křesťanské policejní asociace (2011). První kurzy křesťanské etiky pořádal pro policisty již v roce 1993 s mezinárodním týmem policejních důstojníků. Jejich vedení, zejména Roberta Vernona, přesvědčoval o nutnosti založit mezinárodní organizaci pro výuku etiky v policii. Pointman Leadership Institute dnes působí v 55 zemích světa.

Od února 1994 do roku 2013 působil Stanislav Novotný jako ředitel České křesťanské akademie,[17] jež se za jeho působení rozrostla z původních 13 regionálních skupin na 77. Vytvořil organizační strukturu, programový profil a zajistil finanční nezávislost této organizace.

V letech 1996–2010 byl poradcem kardinála Vlka. Působil také v řadě komisí řešící problémy vztahu státu a církve, mezináboženský dialog a také se angažoval v řadě občanských sdruženích podporujících rozvoj občanské společnosti. Byl například členem správní rady Nadačního fondu Obnova pro opravu církevních památek. Patří mezi zakladatele Informačního institutu.[18]

Nyní[kdy?] se věnuje poradenské činnosti se zaměřením na podporu exportu a mezináboženský dialog.

Přibližně po roce 2010 vstoupil Stanislav Novotný ve známost svými vyhraněnými politickými názory.[19]. Pozornost české veřejnosti vyvolalo zejména vystoupení 3. prosince 2019 v ruské státní televizi Rossija 1, v pořadu „60 minut“ Olgy Skabejevové a jejího manžela Jevgenije Popova. Novinář Pavel Šafr následně napsal: Stanislav Novotný se v ruské televizi zostudil, poplival své krajany a dokázal během tří minut říci zhruba deset lží. A zatímco označil spoustu Čechů za zahraniční agenty, tak já už nyní vím, jaký to má vlastně v Rusku „dobrý byznys“, o kterém mi říkal už před lety.[20]

V prosinci 2023 mu Komunistická strana Československa udělila mezinárodní cenu Julia Fučíka Za věrnost tradicím pokrokové žurnalistiky.[21] Ocenění „v duchu statečného a neúnavného boje za pravdu proti fašismu a represím“ je udělované těm, „kteří svou prací brání objektivitu a pravdu, informují o událostech, které jsou v současnosti záměrně ignorovány nebo dokonce potlačovány“.[22]

Mezinárodní přednášky

[editovat | editovat zdroj]
  • International Prison Fellowship, Washington DC (1996)
  • Chrysalis Ministries, Inc., San Clement, CA (1997)
  • The University of Tennessee at Chattanooga (2000)
  • Konference Law 2000: Ethics and Morality in Government, 7.-10. září 2000, World of Life Fellowship, Schroon Lake, NY (2000)

Publicistické dílo

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1994 publikoval přes stovku článků a rozhovorů v Lidových novinách, Zemědělských novinách, Svobodném slovu, Katolickém týdeníku, Parlamentních listech nebo České pozici. Komentoval zde stav politiky, demokracie, křesťansko-sociálních postojů, úpadek české společnosti, práce policie, ukrajinskou krizi a východní politiku, ubývající svobodu slova a svobodu médií, kritizoval cenzuru, neřízenou migraci, přinášel paralely z historie Evropy a Čech. O tématech diskutoval živě v českém rozhlase a televizi i nezávislých médiích.

Od května 2020 vyrábí Stanislav Novotný video rozhovory pod vlastní značkou „O čem se mlčí“ a publikuje je na webu ocemsemlci.cz a sociálních sítích. Tyto stránky byly zařazeny na seznam dezinformačních serverů[23].

Vybrané statě

[editovat | editovat zdroj]
  • NOVOTNÝ, Stanislav. Policie má být objektivní a nepolitická. Lidové noviny, 1994, 7(258), s. 4. ISSN 0862-5921.
  • NOVOTNÝ, Stanislav. Organizovaný zločin již začíná být největším nebezpečím demokracie. Svobodné slovo, 1995, 87(214), s. 5. ISSN 0231-732X.
  • NOVOTNÝ, Stanislav. Důvěryhodnost pravice. Lidové noviny, 1997, 10(304), s. 9. ISSN 0862-5921.
  • NOVOTNÝ, Stanislav. Bez odvahy demokracie zanikne. In: ŽANTOVSKÝ, Petr. Hovory o médiích. Praha: Votobia, 2006. S. 186–200.
  • NOVOTNÝ, Stanislav a PANENKA, Radim. Bývalý policejní prezident: Bezpečnostní složky invazi uprchlíků nezvládnou, pokud nedostanou jasné pokyny. Parlamentní listy. 30. 10. 2015.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://www.prijmeni.cz/osobnost/185643/stanislav_novotny
  2. ↑ ZELENKA, Jakub; PRCHAL, Lukáš. Myšlenky odporující zájmům státu šíří až sto vlivných lidí, tvrdí vnitro. V hledáčku má na 40 webů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-22 [cit. 2022-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. ↑ FRANTA, Vladimír. Se Stanislavem Novotným o životě nejen policejním… Literární noviny. 6. června 2018. S. 1.
  4. ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Z křesťanského politika policejním prezidentem. Respekt, 1993, 37, s. 4. ISSN 0862-6545
  5. ↑ KOSTLÁN, František. Atentát na poctivost. Český deník, 2. 6. 1994.; JKa. Policejní prezident se nezajímá o své možné vrahy. Špígl, 6. 6. 1994, s. 1–2.; ŠŤASTNÝ, Jiří. Chystal se atentát na policejního prezidenta? LN, 1994.
  6. ↑ Důvody odvolání Novotného zašle Ruml poštou. ZN noviny, 1994, 4(253), s. 1. ISSN 1210-7492
  7. ↑ BENDA, Václav. V. Benda: Pod Novotným dosáhla policie velmi slušných výsledků. Český deník, 1994, 4(253), s. 2. ISSN 1210-0854.
  8. ↑ MAŇÁK, Martin. Poslanec Karas uvádí, že pravým důvodem odvolání Novotného byly právě dobré výsledky práce policie. Český deník, 1994, 4(253), s. 2. ISSN 1210-0854.
  9. ↑ KOSTLÁN, František. Důvodová zpráva bez důvodů. Český deník, 1994, 4(261), s. 3. ISSN 1210-0854.
  10. ↑ Zvrat v kauze Lessy nastal po výpovědi jeho podřízené Archivováno 31. 8. 2012 na Wayback Machine., Novinky.cz, 30. 8. 2012
  11. ↑ BENDA, Václav. Odvolání Novotného pokládám za součást rozsáhlejšího scénáře. Český deník, 1994, 4(255), s. 1. ISSN 1210-0854.
  12. ↑ PÁVOVÁ, Martina a MĚŘIČKA, Daniel. Schválí vláda odvolání policejního prezidenta?: Za odvoláním Novotného z funkce může být to, že se policie dotýká vyšších vrstev. Český deník, 1994, 4(252), s. 1, 2. ISSN 1210-0854.
  13. ↑ iHNed.cz: Husák je blíž křeslu prezidenta policie
  14. ↑ PLACÁK, Petr. Smutný konec Jana Rumla. Český deník, 1994, 4(253), s. 3. ISSN 1210-0854.
  15. ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Pád policejního prezidenta Novotného. Respekt, 1994, 5(44), s. 4. ISSN 0862-6545
  16. ↑ PEČINKA, Bohumil. Mýtus Jana Rumla. Lidové noviny, 1994, 7(253), s. 5. ISSN 0862-5921.
  17. ↑ TÝDEN.cz: Jaká je budoucnost Oldřicha Martinů? Co dělají jeho předchůdci?
  18. ↑ Informační institut: Lidé
  19. ↑ JANDA, Jakub. Ředitel Českého rozhlasu se stal spoluhráčem konspirátorů. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. 
  20. ↑ ŠAFR, Pavel. Můj přítel Stanislav se zostudil v ruské televizi. Poplival Čechy a posloužil nenávistné propagandě. Forum 24 [online]. Forum 24, a.s., 2019-12-04 [cit. 2022-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-16. 
  21. ↑ VANÍČKOVÁ, Kateřina. Byl disidentem, sčítal hříchy StB. Teď převzal z rukou komunistů Fučíkovu cenu [online]. Idnes.cz, 2023-12-21 [cit. 2023-12-21]. Dostupné online. 
  22. ↑ zmk. Publicista Stanislav Novotný získal mezinárodní cenu [online]. Iportal.cz, 2023-12-20 [cit. 2023-12-21]. Dostupné online. 
  23. ↑ DRÁBIK, Jakub. konspiratori.sk. www.konspiratori.sk [online]. o.z. Konšpirátori.sk [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Policejní prezidenti Policie České republiky
Policejní ředitelé
František Zelenický (1991–1992) • Ivan Vyleta (1992)
Policejní prezidenti
Ivan Vyleta (1993) • Stanislav Novotný (1993–1994) • Oldřich Tomášek (1995–1998) • Jiří Kolář (1998–2005) • Vladislav Husák (2005–2007) • Oldřich Martinů (2007–2010) • Petr Lessy (2011–2012) • Martin Červíček (2012–2014) • Petr Lessy (2013–2014) • Tomáš Tuhý (2014–2018) • Jan Švejdar (2018–2022) • Martin Vondrášek (od 2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stanislav_Novotný&oldid=23917959“