Stanislav Novotný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O řediteli Povodí Moravy a držiteli ceny Ropák roku 1997 pojednává článek Stanislav Novotný (ředitel Povodí Moravy).
Stanislav Novotný
Stanislav Novotný.JPG
Narození 1960 (57–58 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S. Novotný na Hradčanském náměstí v Praze, 12. 11. 1989
S. Novotný, policejní prezident, v roce 1994 u poříční policie Slapy

Stanislav Novotný (* 18. července 1960[1]) je český právník, občanský aktivista, spoluzakladatel Křesťanskodemokratické strany, zakladatel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů StB, (nyní Ústav pro studium totalitních režimů), ředitel Úřadu vyšetřování ČR, v letech 1993–1994 prezident Policie ČR v hodnosti plk., v letech 1994-2013 ředitel České křesťanské akademie. Podnikatel a publicista. Od roku 2015 předseda Asociace nezávislých médií.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení základní školy absolvoval v letech 19751979 gymnázium a pokračoval studiemi na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, která ukončil v roce 1983. Ale až do roku 1990 záměrně nevykonával právnickou profesi,[2] aby nemusel spolupracovat s komunistickým režimem, s nímž nesouhlasil. Pracoval nejprve jako topič. Poté se stal knihovníkem ve Státní knihovně ČSR dnes Národní knihovna České republiky, kde popisoval články z právnických periodik. Od roku 1987 se staral o sociálně vyloučené osoby bez přístřeší jako sanitář. Byl aktivním disidentem, autorem a spoluautorem řady provolání, petic a protestů. V Hnutí za občanskou svobodu se mimo jiné podílel na tvorbě nové Křesťanskodemokratické strany jako ustavující člen.[3]

Profesní život[editovat | editovat zdroj]

Po Sametové revoluci 1989 vedl sekretariát Křesťanskodemokratické strany, odtud přešel na Úřad pro ochranu ústavy a demokracie, kde pracoval do konce roku 1990. V roce 1991 působil až do září na Inspekci federálního ministra vnitra jako poradce tehdejšího ministra vnitra Jána Langoše, kdy se stal náměstkem ředitele Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů StB dnes Ústav pro studium totalitních režimů, který založil. Ve stejné době byl tajemníkem Nezávislé lustrační komise, kterou vedl Jaroslav Bašta.

Od září 1992 do května 1993 vedl Úřad vyšetřování pro ČR, kde pracoval zejména na rekodifikaci trestního řádu. 12. května 1993 byl jmenován prezidentem Policie ČR. Chtěl policii očistit od lidí spjatých s mocenskými strukturami předešlého režimu, pročež se dostal do sporu s řadou vysoce postavených policejních funkcionářů. Odvolal např. ředitele pražské správy Pavla Hoffmanna, severočeského policejního ředitele Josefa Trejbala, či vyškovského ředitele Jiřího Antoše. Média také informovala o neúspěšném atentátu na Novotného.[4] Když tehdejší ministr vnitra Jan Ruml Novotného 26. října 1994 odvolal, uváděl jako důvod právě přílišný zájem o personální změny.[5] Přitom jeho základním úkolem v pozici bylo zastavení růstu kriminality. Ta podle statistických údajů nejen že byla za jeho působení zastavena, ale i začala klesat.[6][7] Uváděna byla též údajná špatná komunikaci s náměstky ministra Rumla.[8][9] Sám Novotný mluvil i o politických zájmech. [10][11], neboť čelil kritice za vyšetřování členů a příznivců ODS.[12] Ruml i jeho náměstek Fendrych byli za toto rozhodnutí kritizováni.[13][14][15]

Byl iniciátorem vzniku Křesťanské policejní asociace (2011). První kurzy křesťanské etiky pořádal pro policisty již v roce 1993 s mezinárodním týmem policejních důstojníků. Jejich vedení, zejména Roberta Vernona, přesvědčoval o nutnosti založit mezinárodní organizaci pro výuku etiky v policii. Pointman Leadership Institute dnes působí v 55 zemích světa.

Od února 1994 do roku 2013 působil Stanislav Novotný jako ředitel České křesťanské akademie,[16] jež se za jeho působení rozrostla z původních 13 regionálních skupin na 77. Vytvořil organizační strukturu, programový profil a zajistil finanční nezávislost této organizace.

V letech 1996-2010 byl poradcem kardinála Vlka. Působil také v řadě komisí řešící problémy vztahu státu a církve, mezináboženský dialog a také se angažoval v řadě občanských sdruženích podporujících rozvoj občanské společnosti. Byl například členem správní rady Nadačního fondu Obnova pro opravu církevních památek. Patří mezi zakladatele Informačního institutu [17].

Nyní se věnuje poradenské činnosti se zaměřením na podporu exportu a mezináboženský dialog.

Svobodná a nezávislá média[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2015 působí jako předseda Asociace nezávislých médií. Prosazuje svobodu médií, slova a projevu a bojuje proti cenzuře Internetu a emailových zpráv. Asociace uděluje od roku 2016 Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku.

Mezinárodní přednášky[editovat | editovat zdroj]

  • Konference Law 2000: Ethics and Morality in Government, 7.-10. září 2000, World of Life Fellowship, Schroon Lake, NY (2000)
  • The University of Tennessee at Chattanooga (2000)
  • Chrysalis Ministries, Inc., San Clement, CA (1997)
  • International Prison Fellowship, Washington DC (1996)

Publicistické dílo[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1994 publikoval přes stovku článků a rozhovorů v Lidových novinách, Zemědělských novinách, Svobodném slovu, Katolickém týdeníku, Parlamentních listech nebo České pozici. Komentoval zde stav politiky, demokracie, křesťansko-sociálních postojů, úpadek české společnosti, práce policie, ukrajinskou krizi a východní politiku, ubývající svobodu slova a svobodu médií, kritizoval cenzuru, neřízenou migraci, přinášel paralely z historie Evropy a Čech. O tématech diskutoval živě v českém rozhlase a televizi i nezávislých médiích.

Vybrané statě[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Stanislav. Policie má být objektivní a nepolitická. Lidové noviny, 1994, 7(258), s. 4. ISSN 0862-5921.
  • NOVOTNÝ, Stanislav. Organizovaný zločin již začíná být největším nebezpečím demokracie. Svobodné slovo, 1995, 87(214), s. 5. ISSN 0231-732X.
  • NOVOTNÝ, Stanislav. Důvěryhodnost pravice. Lidové noviny, 1997, 10(304), s. 9. ISSN 0862-5921.
  • NOVOTNÝ, Stanislav. Bez odvahy demokracie zanikne. In: ŽANTOVSKÝ, Petr. Hovory o médiích. Praha: Votobia, 2006. S. 186-200.
  • NOVOTNÝ, Stanislav a Radim PANENKA. Bývalý policejní prezident: Bezpečnostní složky invazi uprchlíků nezvládnou, pokud nedostanou jasné pokyny. Parlamentní listy. 30. 10. 2015.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.prijmeni.cz/osobnost/185643/stanislav_novotny
  2. FRANTA, Vladimír. Se Stanislavem Novotným o životě nejen policejním… Literární noviny. 6. června 2018. S. 1.
  3. SPURNÝ, Jaroslav. Z křesťanského politika policejním prezidentem. Respekt, 1993, 37, s. 4. ISSN 0862-6545
  4. KOSTLÁN, František. Atentát na poctivost. Český deník, 2. 6. 1994.; JKa. Policejní prezident se nezajímá o své možné vrahy. Špígl, 6.6. 1994, s.1-2.; ŠŤASTNÝ, Jiří. Chystal se atentát na policejního prezidenta? LN, 1994.
  5. Důvody odvolání Novotného zašle Ruml poštou. ZN noviny, 1994, 4(253), s. 1. ISSN 1210-7492
  6. BENDA, Václav. V. Benda: Pod Novotným dosáhla policie velmi slušných výsledků. Český deník, 1994, 4(253), s. 2. ISSN 1210-0854.
  7. MAŇÁK, Martin. Poslanec Karas uvádí, že pravým důvodem odvolání Novotného byly právě dobré výsledky práce policie. Český deník, 1994, 4(253), s. 2. ISSN 1210-0854.
  8. KOSTLÁN, František. Důvodová zpráva bez důvodů. Český deník, 1994, 4(261), s. 3. ISSN 1210-0854.
  9. Zvrat v kauze Lessy nastal po výpovědi jeho podřízené, Novinky.cz, 30. 8. 2012
  10. BENDA, Václav. Odvolání Novotného pokládám za součást rozsáhlejšího scénáře. Český deník, 1994, 4(255), s. 1. ISSN 1210-0854.
  11. PÁVOVÁ, Martina a MĚŘIČKA, Daniel. Schválí vláda odvolání policejního prezidenta?: Za odvoláním Novotného z funkce může být to, že se policie dotýká vyšších vrstev. Český deník, 1994, 4(252), s. 1, 2. ISSN 1210-0854.
  12. iHNed.cz: Husák je blíž křeslu prezidenta policie
  13. PLACÁK, Petr. Smutný konec Jana Rumla. Český deník, 1994, 4(253), s. 3. ISSN 1210-0854.
  14. SPURNÝ, Jaroslav. Pád policejního prezidenta Novotného. Respekt, 1994, 5(44), s. 4. ISSN 0862-6545
  15. PEČINKA, Bohumil. Mýtus Jana Rumla. Lidové noviny, 1994, 7(253), s. 5. ISSN 0862-5921.
  16. TÝDEN.cz: Jaká je budoucnost Oldřicha Martinů? Co dělají jeho předchůdci?
  17. Informační institut: Lidé

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]