Spolana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
SPOLANA a.s.
Neratovice Spolana 965.JPG
Právní forma akciová společnost
Založeno 1992, transformací státního podniku
Sídlo Neratovice, Česká republika
Oblast činnosti chemická výroba
Produkty Anorganika, granuláty PVC, kaprolaktam aj.
Obrat 3,7 mld Kč (2016)
Výsledek hospodaření -473 mil Kč (2016)
Celková aktiva 1,238 mld Kč (2016)
Zaměstnanci 675 (2016)
Mateřská společnost Unipetrol RPA
Oficiální web www.spolana.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Spolana z leteckého pohledu, v pozadí Neratovice a Libiš

SPOLANA a.s. je chemická továrna ležící v Neratovicích na břehu řeky Labe. Orientuje se především na export svých výrobků, vyváží více než 80 % produkce. V současné době se soustředí na výrobu PVC, hnojiv, technických plynů a ostatních anorganických a chemických výrobků. Od roku 2016 je Spolana součástí skupiny Unipetrol.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1946[editovat | editovat zdroj]

V roce 1898 založil v Neratovicích továrnu na výrobu mýdla, svíček a olejů V. B. Goldberg - a v roce 1905 tu vznikl závod Františka Šebora na výrobu rozmanitých chemikálií. Rozhodující podíl na rozvoji města mělo postupné rozšiřování chemické výroby v sousedství Labe, zásobárny vody. V roce 1908-1915 zde byla menší výrobna čpavku a hnojiv, později (v období mezi světovými válkami) se areál změnil na výrobnu a sklady potravin (bonbony, čokoláda, zavináče, rybí saláty, hořčice a polévkové koření, marmeláda, cikorka). Po záboru pohraničí továrnu v roce 1939 odkoupil Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Ten továrnu začal zvětšovat. Základem byla výroba čistých chemikálií, přípravků na hubení zemědělských škůdců a autokosmetiky. Poté spolek zahájil výstavbu chemického komplexu zahrnujícího elektrolýzu pro výrobu chlóru a hydroxidu sodného a výrobnu viskózové střiže. K tomu byla postavena tepelná elektrárna na uhlí, vodárna a hydroelektrárna na Labi. To vše se událo do konce roku 1946.[2]

Poválečný rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Schéma zařízení pro elektrolytickou výrobu chloru

V roce 1945 byl spolek i se svým závodem v Neratovicích znárodněn. [3]

V roce 1950 se podnik osamostatnil s názvem Spolana. V dalších letech byly přičleněny chemické závody v Křinci, Kralupech n.Vlt (Reagencie). V polovině šedesátých let se odloučila výroba laboratorních chemikálií (Lachema Neratovice). Všechny stávající provozy se modernizovaly a rozšiřovaly, přistavěla se výrobna kyseliny sírové z pyritu, klihárna na zpracování kostního klihu, postavila se čistírna odpadních vod. Obrat v roce 1965 vzrostl na 889 milionů korun.

V šedesátých letech Spolana zahájila výrobu chlorovaných pesticidů, včetně složky pro Agent Orange. Při výrobě vážně onemocněla řada zaměstnanců a došlo k rozsáhlému zamoření dioxiny a dalším perzistentními organickým látkami.[4]

Později byl vybudován provoz výroby kaprolaktamu, ve Velvarech byl rozšiřován pobočný závod. Vyvrcholení rozvoje bylo v letech 19701976, kdy byly vybudovány nové provozy výroby chloru elektrolýzou (z dovážené soli), nová výrobna kyseliny sírové a polyvinylchloridu (PVC). Po roce 1970 byly starší provozy uzavřeny, např.výrobna klihu, stará elektrolýza chloru. Byl postaven dominantní komín vysoký 200 metrů a 100 metrů vysoké chladicí věže. Byly přestavěny elektrárenské bloky, zmodernizována výrobna střiže, postavena výrobna Oestrophanu.[5]

Vývoj po roce 1990[editovat | editovat zdroj]

Pytle na kaprolaktam

V roce 1992 Spolana zahájila výrobu lineárních alfa olefinů (LAO), kterou z ekonomických důvodů zrušila po roce 2003.

V roce 2001 zahájila organizace Greenpeace kampaň s cílem zajistit a dekontaminovat výrobní budovy odstavených provozů zamořené dioxiny a rtutí.[6] V srpnu 2002, při katastrofálních povodních postihujících povodí Vltavy a dolní tok Labe byl areál Spolany zaplaven rozvodněným Labem. Z areálu unikly desítky tun chemikálií. Také na jaře 2006 došlo kvůli zvyšující se hladině řek k utlumení výroby.[7][8]

Se ztrátou odbytišť v zemích RVHP po roce 1990 měl podnik problémy v případě produkce LAO[zdroj?]. S narůstajícím tlakem ekologických organizací a zpřísňováním ekologické legislativy je provozována výroba PVC a kaprolaktamu. Větší část areálu továrny se využívá pro provoz dalších firem, např. K-Protos, CaymanPharma, ZSD Servis, NeraAgro, ZapaBeton, Tiu Plast, Plastic technologies.[zdroj?]

Spolana byla v roce 2007 spolu s firmou Deza z Valašského Meziříčí největším znečišťovatelem rakovinotvornými látkami.[9],[10] Vyplývá to z žebříčků největších znečišťovatelů, které na základě údajů integrovaného registru znečištování zveřejnilo ekologické sdružení Arnika.[11]

Čísla uvedená Arnikou v přehledech Spolana nezpochybňuje a do budoucna počítá s dalším snižováním emisí. Z přehledu emisí chemických látek, které jsou uvedeny v tabulkách Arniky, je zřejmé, že dochází k jejich snižování (freony, trichlorethylen, rtuť). Jako každá jiná chemická firma, která denně pracuje s chemikáliemi různého složení, však Spolana nemůže emise zcela omezit. Snižování emisí nežádoucích látek v životním prostředí vyplývá ze závazků podniku vůči české a evropské legislativě.[zdroj?]

Od konce roku 2001 do listopadu 2006 byla Spolana součástí holdingové skupiny Unipetrol, která se stala od května 2005 součástí polského koncernu PKN Orlen. V listopadu 2006 UNIPETROL prodal svůj podíl ve Spolaně polské společnosti Zakłady Azotowe ANWIL SA, která je rovněž součástí koncernu PKN Orlen.[12]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 uzavřela společnost UNIPETROL RPA kupní smlouvu se společností ANWIL, na základě které získala 100% podíl ve společnosti SPOLANA.[13]

Ředitelé Spolany[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 - 1946 - Dr. Ing. Hynek Majtl
  • 1946 - 1949 - Ing. Bedřich Makarius
  • 1949 - 1952 - Dr. Vladimír Šváb
  • 1952 - 1955 - Ing. Dr. Jan Kmuníček
  • 1955 - 1958 - Jan Boháček
  • 1958 - 1966 - Antonín Podzimek
  • 1966 - 1986 - Dr. Karel Ježek, CSc.
  • 1986 - 1987 - Ing. Milan Eichler
  • 1988 - 1989 - Ing. Alexander Pálffy, CSc.
  • 1990 - 1990 - Ing. Jiří Brynda
  • 1990 - 1994 - Ing. Zdeněk Votava
  • 1994 - 1996 - Ing. Přemek Hlavnička
  • 1996 - 2002 - Ing. Jaroslav Štrop
  • 2002 - 2002 - Ing. Radomír Věk
  • 2002 - 2007 - Ing. Miroslav Kuliha
  • 2007 - 2011 - Ing. Petr Lipták
  • 2012 - 2013 - Dr. Ing. Ivan Oliva
  • 2013 - ...........Karel Pavlíček[14]

Staré ekologické zátěže[editovat | editovat zdroj]

Kontaminace rtutí[editovat | editovat zdroj]

V areálu chemičky je více než 250 tunami kovové rtuti a jejích organických sloučenin kontaminovalo několik výrobních objektů a desítky tisíc metrů kubických zeminy na břehu Labe. Na zamoření upozornila v květnu 2002 akce organizace Greenpeace, která ve vzorcích povrchové vrstvy půdy u Labe nalezla až 37 gramů rtuti na kilogram. Zamoření je důsledkem výroby chlóru za pomoci zastaralé technologie tzv. amalgámové elektrolýzy.[15]

Kontaminace dioxiny[editovat | editovat zdroj]

Strukturní vzorec dioxinů

Koncem 60. let 20. století byla Spolana jedním ze tří výrobců chemických prostředků pro zemědělství a lesnictví v ČSSR. Vyráběla rovněž Arboricid - herbicid obsahující jako účinnou látku sodnou sůl kyseliny 2,4,5-trichlorfenoxyoctové (2,4,5-T). Účinná látka byla prodávána i do zahraničí a míchána s 2,4-dichlorfenoxyoctovou kyselinou (2,4-D) do směsi známé jako Agent Orange a používané armádou USA během války ve Vietnamu.[4]. Během výroby vznikaly jako vedlejší nežádoucí produkty dioxiny, které zamořily výrobní objekt a 2 sklady a vedly k vážným nemocem části zaměstnanců výrobního provozu koncem 60. a začátkem 70. let 20. století.[16]

V srpnu 2002 se přes Neratovice i Spolanu přehnala povodeň. Přestože výjimečnost její síly a rizika s tím spojená byla známa hodiny až dny dopředu, nebylo podle Greenpeace učiněno maximum z toho, co mohlo být uděláno, na ochranu životního prostředí. 14.–15. srpna se voda dostala až do areálu továrny, kterou téměř celou zatopila. Mimo jiné odnesla několik kontejnerů s chemikáliemi a došlo k výbuchu jednoho z hořáku vypouštějící přebytečný plyn a úniku chlóru, který se podařilo asi po hodině a půl zastavit a v souvislosti s čímž byl vyhlášen 3. stupeň chemického poplachu.[17] Vyšetřování havárie trvalo 8 měsíců a nakonec za něj nebyl nikdo potrestán.[18]

V září 2002 ekologické sdružení Arnika vydala konečnou zprávu, která konstatovala, že dioxiny ze Spolany se dostaly do Labe a podle jejich měření 100× překročily limity.[19] V listopadu 2002 zveřejnila organizace Greenpeace výsledky analýz vzorků půdy a zemědělských produktů z obce Libiš, které prokázaly vysoké koncentrace dioxinů mnohonásobně překračující limity Evropské unie i limit hlavního hygienika. V kachním masu a ve slepičích vejcích bylo až 15krát více než limit EU. Spolana nález zpochybňovala tvrzením, že dioxiny vznikají např. též jízdou v automobilu a že zamoření pozemků si lidé mohou způsobit sami třeba pálením suchého listí, plastů, starých pneumatik nebo nábytku zaplaveného povodněmi.[20]

V roce 2004 zveřejnil Státní zdravotní ústav výsledky rozborů krve šedesáti obyvatel 3 obcí kolem chemičky (Neratovice, Libiš a Tišice) a zjistil zhruba dvakrát vyšší hladinu dioxinů než u lidí žijících na Benešovsku.[21]

Od července 2005 do ledna 2008 byly zlikvidovány zbývající dva dioxiny kontaminované objekty v areálu Spolany. Několikamiliardová veřejná zakázka na sanace byla přidělena bez výběrového řízení firmě SITA Bohemia na základě výjimky ze zákona o veřejných zakázkách, která byla odůvodněna údajnou unikátností sanační technologie. Organizace Greenpeace ale upozornila na existenci dalších vyzkoušených technologií.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spolana. www.spolana.cz [online].  [cit. 2017-10-24]. Dostupné online.  (cs-cz) 
  2. Spolana. www.spolana.cz [online].  [cit. 2017-10-24]. Dostupné online.  (cs-cz) 
  3. Spolana - oficiální stránka
  4. a b Miroslav Šuta: Agent Orange a Spolana, Literární noviny, 24/2008
  5. Neratovice, město zeleně, chemie a mládí. Praha : Merkur, 1985, 2.vydání. S. 14.  
  6. Greenpeace: Greenpeace požaduje zlikvidovat dioxinový "Černobyl" ve Spolaně Neratovice, 4. května 2001
  7. Rozvodněné Labe utlumilo výrobu ve Spolaně, iDNES.cz, 29.3.2006
  8. V zaplavené Spolaně je rizikem také únik dioxinů a rtuti, Arnika.cz, 15.8.2002
  9. Nejhorší znečišťovatelé: Deza a Spolana, denik.cz, 1.10.2008
  10. V Česku se hůř dýchá, emisí minulý rok přibylo, idnes.cz, 1. října 2008
  11. Arnika: Životní prostředí neohrožují jen chemičky, ale i zpracovatelé dřeva nebo výrobci izolačních hmot, 30.9.2008
  12. Spolana. www.spolana.cz [online].  [cit. 2017-10-24]. Dostupné online.  (cs-cz) 
  13. Spolana se vrací pod křídla Unipetrolu, má posílit stabilitu výroby. iDNES.cz [online]. 2016-06-10 [cit. 2017-10-24]. Dostupné online.  
  14. Neratovice, město zeleně, chemie a mládí, s. 22
  15. Miroslav Šuta: Spolana — časovaná bomba na břehu Labe, Sedmá generace, 10/2002
  16. Greenpeace o případu zamoření Spolany
  17. http://www.povodne02.wz.cz/zpravy15.htm
  18. http://blisty.cz/art/14207.html
  19. Obavy se potvrdily: Dioxiny ze Spolany jsou v Labi
  20. Miroslav Šuta: Dioxinové kachny „made in Spolana“, Sedmá generace, 3/2003
  21. Miroslav Šuta: New York, urputné chemikálie a nemocné srdce, respekt.cz, 31.3.2008
  22. Miroslav Šuta: Spolana: Truchlivá bilance, Sedmá generace, 2/2003

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SLACH, Miloslav. Katalog krajské výstavy Neratovice 1974. Neratovice : FK-01-66 , MěstNV, Spolana Neratovice, 1974.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]