Vladimir Džanibekov: Porovnání verzí
m r2.7.1) (robot přidal: hu:Vlagyimir Alekszandrovics Dzsanyibekov, uk:Джанібеков Володимир Олександрович |
m literární zdroj upravuji na řádkovou referenci bez změny textu |
||
| Řádek 33: | Řádek 33: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Ve svých 11 letech začal navštěvovat Suvorovské učiliště. Díky výtečnému vysvědčení se dostal na státní universitu v [[Leningrad]]ě, dnešním [[Petrohrad]]ě. Zapsal se na fyzikální fakultu. Doufal, že bude moci skloubit studium s létáním. Časem se rozhodl universitu opustit, přešel na letecké učiliště a věnoval se naplno své hlavní zálibě, létání. Po čase se stal leteckým instruktorem. Poté jej získal kosmonaut [[German Titov]] pro absolvování náročné lékařské prohlídky a vstupu do [[Hvězdné městečko|Hvězdného městečka]]. Zde absolvoval výcvik budoucích kosmonautů. V roce 1970 vstoupil do [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany]]. Byl zařazen do záložní posádky [[Sojuz-Apollo|sovětsko-amerického letu]] a v době jejich letu sloužil jako spojař v řídícím středisku<ref name="Půlstoletí">{{Citace monografie |
Ve svých 11 letech začal navštěvovat Suvorovské učiliště. Díky výtečnému vysvědčení se dostal na státní universitu v [[Leningrad]]ě, dnešním [[Petrohrad]]ě. Zapsal se na fyzikální fakultu.<ref name="Sny">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Codr |
|||
| jméno = Milan |
|||
| titul = O kosmických dnech a nocích |
|||
| vydavatel = Práce |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 1987 |
|||
| kapitola = Generální zkouška |
|||
| strany = 76 |
|||
}}</ref> Doufal, že bude moci skloubit studium s létáním. Časem se rozhodl universitu opustit, přešel na letecké učiliště a věnoval se naplno své hlavní zálibě, létání. Po čase se stal leteckým instruktorem. Poté jej získal kosmonaut [[German Titov]] pro absolvování náročné lékařské prohlídky a vstupu do [[Hvězdné městečko|Hvězdného městečka]]. Zde absolvoval výcvik budoucích kosmonautů. V roce 1970 vstoupil do [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany]]. Byl zařazen do záložní posádky [[Sojuz-Apollo|sovětsko-amerického letu]] a v době jejich letu sloužil jako spojař v řídícím středisku<ref name="Půlstoletí">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Pacner |
| příjmení = Pacner |
||
| příjmení2 = Vítek |
| příjmení2 = Vítek |
||
| Řádek 83: | Řádek 92: | ||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references/> |
<references/> |
||
=== Literatura === |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Codr |
|||
| jméno = Milan |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| rok = 1987 |
|||
| titul = O kosmických dnech a nocích |
|||
| vydavatel = Práce |
|||
| místo = Praha |
|||
}} |
|||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
Verze z 25. 11. 2011, 07:04
Šablona:Infobox Kosmonaut Vladimir Alexandrovič Džanibekov, rusky Джанибеков, Владимир Александрович , vlastním jménem Vladimir Alexandrovič Krysin (* 13. května 1942 vesnice Iskandar[1] v Taškentské oblasti, Uzbecká SSR, nyní Uzbekistán) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut. Ve vesmíru byl pětkrát.
Život
Ve svých 11 letech začal navštěvovat Suvorovské učiliště. Díky výtečnému vysvědčení se dostal na státní universitu v Leningradě, dnešním Petrohradě. Zapsal se na fyzikální fakultu.[2] Doufal, že bude moci skloubit studium s létáním. Časem se rozhodl universitu opustit, přešel na letecké učiliště a věnoval se naplno své hlavní zálibě, létání. Po čase se stal leteckým instruktorem. Poté jej získal kosmonaut German Titov pro absolvování náročné lékařské prohlídky a vstupu do Hvězdného městečka. Zde absolvoval výcvik budoucích kosmonautů. V roce 1970 vstoupil do Komunistické strany. Byl zařazen do záložní posádky sovětsko-amerického letu a v době jejich letu sloužil jako spojař v řídícím středisku[3]. Pak byl zařazen do skupiny určené k programu Sojuz - Saljut. Získal hodnost kapitána. Do vesmíru se dostal z kosmodromu Bajkonur pětkrát.
Lety do vesmíru
V roce 1978 se Sojuzem 27 letěl jako velitel společně s Makarovem na orbitální stanici Saljut 6, spojili se s ní, později přestoupili na také připojenou loď Sojuz 26. Tehdy se poprvé na oběžné dráze napevno spojily postupně tři kosmické lodě. Po šesti dnech ve vesmíru v pořádku přistáli na území Kazašské SSR.
Podruhé letěl roku 1981 na palubě Sojuzu 39 společně s kosmonautem Džugderdemidinem Gurragčá z Mongolska, opět na Saljut 6 jako osmá mezinárodní posádka. I zde byl velitelem mise. Bylo to 8 dní ve vesmíru, i tentokrát proběhlo přistání v pořádku.[4]
Už rok poté letěl potřetí v lodi Sojuz T-6 na novou stanici Saljut 7. K této stanici to byla první pilotovaná posádka. I tento let byl téměř osmidenní. U stanice byla souběžně připojena loď Sojuz T-5.
Na stejnou orbitální stanici se dostal o další dva roky později s lodí Sojuz T-12 jako velitel letu. V posádce měl Světlanu Savickou a Igora Volka. Na orbitě byli 11 dní.
Naposledy vzlétl v roce 1985 ke svému pátému letu, cílem byla opět stanice Soljut 7 (byla bez energie), s kosmickou lodí Sojuz T-13, ovšem tentokrát to byl pobyt dlouhodobý na 113 dní. Jeho kolegou byl Ing. Viktor Savinych. Přijali nákladní loď Progress 24, i Sojuz T-14 s dalšími kosmonauty, pak jej na stanici vystřídal kosmonaut Vasjutin a Džanibekov se vrátil na Zemi v Sojuzu T-14 s Grečkem. Bylo mu 43 roků.
Ve vesmíru tento v pořadí 86. kosmonaut Země strávil 145 dní.
Stručný souhrn letů
- Sojuz 27,Sojuz 26 (10. ledna 1978 – 16. ledna 1978)
- Sojuz 39 (22. března 1981 – 30. března 1981)
- Sojuz T-6 (24. června 1982 – 2. července 1982)
- Sojuz T-12 (17. července 1984 – 29. července 1984)
- Sojuz T-13, Sojuz T-14 (6. června 1985 – 26. září 1985)
Po letech
Později dosáhl hodnosti generálmajora a v roce 1990 se stal velitelem Hvězdného městečka. Dne 6. listopadu 1993 byl členem posádky balonu, která se chtěla v USA zúčastnit pokusu o první oblet Země. Pokus se nezdařil. V roce 2005 se v Londýně zúčastnil prestižní autogramiády společně s řadou dalších kosmonautů a s filmovými hvězdami.
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Generální zkouška, s. 76.
- ↑ PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola První mezinárodní setkání, s. 230.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Alexandrovič Džanibekov, s. 63.