Antiproton: Porovnání verzí
odkaz na náboj v úvodu |
+infoboxy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{ |
{{ Infobox částice |
||
| název = Antiproton |
|||
| symbol = <span style="text-decoration:overline">p</span> |
|||
| klasifikace = [[Hadron]]y<br/>[[Baryon]]y<br/>[[Fermion]]y |
|||
| složení = 2 [[antikvark u|antikvarky u]], 1 [[antikvark d]] |
|||
| antičástice = [[proton]] |
|||
| hmotnost eV = 938,272 013 |
|||
| jednotka = MeV |
|||
| hmotnost kg = 1,672 621 637 × 10<sup>–27</sup> |
|||
| náboj e = –1 |
|||
| náboj C = –1,602 176 487 × 10<sup>–19</sup> |
|||
| spin = {{zlomek|1|2}} |
|||
| izospin = {{zlomek|1|2}} |
|||
| interakce = [[Elektromagnetismus|elektromagnetická síla]], [[slabá interakce]], [[silná interakce]] |
|||
}} |
|||
'''Antiproton''' (<math>\bar{p}</math>) je [[antičástice]] [[proton]]u. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k [[anihilace|anihilaci]] obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný [[elementární náboj|náboj]], a proto odpuzuje [[elektron]] a přitahuje [[pozitron]] s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 [[nanosekunda|nanosekund]]. |
'''Antiproton''' (<math>\bar{p}</math>) je [[antičástice]] [[proton]]u. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k [[anihilace|anihilaci]] obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný [[elementární náboj|náboj]], a proto odpuzuje [[elektron]] a přitahuje [[pozitron]] s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 [[nanosekunda|nanosekund]]. |
||
| Řádek 20: | Řádek 34: | ||
*Karel Řezáč: [http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_08_ant.html Antiprotonový zpomalovač] 8/2003, [[Aldebaran]], (o antiprotonovém zpomalovači v [[CERN]]u) |
*Karel Řezáč: [http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_08_ant.html Antiprotonový zpomalovač] 8/2003, [[Aldebaran]], (o antiprotonovém zpomalovači v [[CERN]]u) |
||
*Vojtěch Kulvait: [http://utf.mff.cuni.cz/librtfy/bc/utf-bc0003-kulvait.pdf Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami]- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , [[Univerzita Karlova v Praze]], Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce) |
*Vojtěch Kulvait: [http://utf.mff.cuni.cz/librtfy/bc/utf-bc0003-kulvait.pdf Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami]- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , [[Univerzita Karlova v Praze]], Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce) |
||
{{Částice}} |
|||
[[Kategorie:Jaderná fyzika]] |
[[Kategorie:Jaderná fyzika]] |
||
Verze z 23. 5. 2010, 14:59
Šablona:Infobox částice Antiproton () je antičástice protonu. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k anihilaci obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný náboj, a proto odpuzuje elektron a přitahuje pozitron s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 nanosekund.
V dokonalém vakuu teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako proton, tj. minimálně 1032 let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v CERN udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v elektromagnetických pastích.[1]
Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v kosmickém záření dopadající na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.[2]
Objev
Existence antiprotonů byla experimentálně potvrzena až dvě desetiletí po objevu pozitronu. Protože antiproton je výrazně hmotnější částice, byl potřeba dostatečně silný urychlovač částic. V roce 1954 byl na University of California v Berkeley zahájen provoz urychlovače Bevatron, který dodával protonům kinetickou energii až 1 GeV. Hned v následujícím roce 1955 vytvořili a detekovali antiprotony fyzikové Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain. Tento úspěch byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku v roce 1959.[3] Měděný terčík bombardovali protony o velké rychlosti. Vzniklé částice analyzovali pomocí Čerenkovova detektoru na rychlost, pomocí hmotnostního spektrografu se silným magnetickým polem na hmotnost a pomocí anihilace s klidovými protony.[4]
Reference
- ↑ Ivan Boháček :LEAR (Low Energy Antiproton Ring) Vesmír 73, 54, 1994/1
- ↑ Jana Štrajblová: Honba za antihmotou 12.9.2006, 12.9.2006
- ↑ Nadace Alfreda Nobela: Nobelova cena za fyziku 1959 (anglicky)
- ↑ Nobelovská přednáška Owena Chamberlaina (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Karel Řezáč: Antiprotonový zpomalovač 8/2003, Aldebaran, (o antiprotonovém zpomalovači v CERNu)
- Vojtěch Kulvait: Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , Univerzita Karlova v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce)