Novela (literatura): Porovnání verzí
m Editace uživatele 91.221.148.118 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JAnDbot značka: rychlé vrácení zpět |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
''' |
'''Luky''' ([[italština|italsky]] ''novinka'') je [[próza|prozaický]] [[žánr]] kratšího nebo středního rozsahu podobně jako [[povídka]], s níž se někdy zaměňuje. Od [[povídka|povídky]] a od [[román]]u se liší tím, že se soustředí na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho až do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu), který je základem kompozice novely, a do závěrečné [[pointa|pointy]]. |
||
Přes kořeny ve starší (antické i mimoevropské) tradici je za zakladatele žánru i označení pokládán [[Itálie|italský]] [[renesance|renesanční]] spisovatel [[Giovanni Boccacio]], autor sbírky sta novel (z dnešního pohledu ve sbírce převažují spíše povídky), nazvané [[Dekameron]]. Toto dílo bylo mimořádně vlivné a významné a termín i forma se proto brzy rozšířily (dalším významným renesančním dílem je sbírka [[Příkladné novely|Příkladných novel]] [[Miguel Cervantes|Miguela Cervantese]] či [[Canterburské povídky]] [[Geoffrey Chaucer|Geoffreyho Chaucera]]). Po skončení renesance nastal v žánru výrazný útlum. Novela se do centra dění znovu dostává v [[preromantismus|preromantismu]] ([[François René de Chateaubriand|Chateaubriand]] – ''Atala''), a [[romantismus|romantismu]] ([[Puškin]] – ''Kapitánská dcerka''), [[Realismus (literatura)|realismu]] ([[Guy de Maupassant]] – ''Miláček''), i v literatuře dvacátého století ([[Stefan Zweig]], [[Ernest Hemingway]], [[Solženicyn]]). |
Přes kořeny ve starší (antické i mimoevropské) tradici je za zakladatele žánru i označení pokládán [[Itálie|italský]] [[renesance|renesanční]] spisovatel [[Giovanni Boccacio]], autor sbírky sta novel (z dnešního pohledu ve sbírce převažují spíše povídky), nazvané [[Dekameron]]. Toto dílo bylo mimořádně vlivné a významné a termín i forma se proto brzy rozšířily (dalším významným renesančním dílem je sbírka [[Příkladné novely|Příkladných novel]] [[Miguel Cervantes|Miguela Cervantese]] či [[Canterburské povídky]] [[Geoffrey Chaucer|Geoffreyho Chaucera]]). Po skončení renesance nastal v žánru výrazný útlum. Novela se do centra dění znovu dostává v [[preromantismus|preromantismu]] ([[François René de Chateaubriand|Chateaubriand]] – ''Atala''), a [[romantismus|romantismu]] ([[Puškin]] – ''Kapitánská dcerka''), [[Realismus (literatura)|realismu]] ([[Guy de Maupassant]] – ''Miláček''), i v literatuře dvacátého století ([[Stefan Zweig]], [[Ernest Hemingway]], [[Solženicyn]]). |
||
Verze z 29. 5. 2019, 12:14
Luky (italsky novinka) je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustředí na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho až do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu), který je základem kompozice novely, a do závěrečné pointy.
Přes kořeny ve starší (antické i mimoevropské) tradici je za zakladatele žánru i označení pokládán italský renesanční spisovatel Giovanni Boccacio, autor sbírky sta novel (z dnešního pohledu ve sbírce převažují spíše povídky), nazvané Dekameron. Toto dílo bylo mimořádně vlivné a významné a termín i forma se proto brzy rozšířily (dalším významným renesančním dílem je sbírka Příkladných novel Miguela Cervantese či Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera). Po skončení renesance nastal v žánru výrazný útlum. Novela se do centra dění znovu dostává v preromantismu (Chateaubriand – Atala), a romantismu (Puškin – Kapitánská dcerka), realismu (Guy de Maupassant – Miláček), i v literatuře dvacátého století (Stefan Zweig, Ernest Hemingway, Solženicyn).
K vrcholným psaným novelám patří novoklasicistní Krysař Viktora Dyka či prózy Arnošta Lustiga.
