Šindel

Dřevěný kostelík v Dobříkově se šindelovou střechou.

Šindel je jednou z tradičních střešních krytin lidových staveb. Jedná se o dřevěnou destičku břitovitého tvaru, širokou 8 až 15 a dlouhou 50 až 60 cm. Tloušťka je asi 1,5 až 2,5 cm. Jedna strana je opatřena drážkou a na druhé straně je břit.

• 
  Šindel
• 
  Schéma spojování

• šindel štípaný má trojnásobnou životnost než
• šindel řezaný, vyrobený z prkna, protože při řezání prken se poruší vlákna dřeva

Díky nepřerušeným dřevním vláknům u štípaného šindele je zamezeno vzlínání vody do šindele, dochází k rychlejšímu odtoku vody ze střechy a také je proti řezanému šindeli pevnější.

Řezaný šindel je vyráběn z prken, řezaných po délce kmene. Nelze vyrábět řezaný šindel s vlastnostmi štípaného, vždy se jedná o pouhou atrapu.

Detail střechy s šindelovou krytinou

Pro dlouhou životnost šindele je nezbytná impregnace šindele a jeho povrchová údržba, kdy je nutné opakovat nátěry v periodě cca 8 let. O trvanlivosti a odolnosti materiálu jasně vypovídá skutečnost, že jsou s ním obkládány dodnes stavby v drsných horských podmínkách, kde beton selhává.

Strýcova stolica - nepostradatelný pomocník při výrobě šindele v Muzeu dřevěného porculánu

Jeden čtvereční metr šindelové krytiny váží podle způsobu pokládání 15 až 25 kg. Používá se jednoduché nebo dvojité krytí. U dvojitého krytí se šindele pokládají tak, že následující překrývá polovinu předchozího, čímž ve všech místech je alespoň dvojitá vrstva, která lépe odolává průniku vody (zejména první déšť po delším suchu, kdy se dřevo stáhne a mezi břitem a drážkou vzniknou drobné spáry). Vzdálenost mezi jednotlivými krokvemi bývá až dva metry (u pálené krytiny bývá do jednoho metru). Životnost může být při kvalitním položení a vhodné údržbě až 60 let.

Až do 19. století měla šindelovou střechu převážná většina budov, zámky, hrady a kostely nevyjímaje. V souvislosti s požárními předpisy se však starý šindel překrýval břidlicí a později eternitem. Ještě dnes mnoho domů ve městech má původní šindelovou krytinu pod novějším krytím.

Výrobou a údržbou šindelových střech se zabývá dnes již téměř zaniklé truhlářské a tesařské řemeslo šindelářství. V současnosti se jedná spíše o luxusní a památkovou záležitost, protože většina umělých krytin nedosahuje kvality a tedy i ceny šindelové krytiny, kterou lze vykrýt všechny tvary, které si na střeše můžete vymyslet bez kousku oplechování.

K dřívější ruční výrobě štípaných šindelů bylo potřeba jen několik málo nástrojů. Ke štípání materiálu byla potřeba sekera s palicí, k obřezání poříz, na zhotovení drážky pak fugovník. Většina výrobního procesu probíhala na dřevěné přichycovací stolici zvané na Valašsku strýc.

Šindel je též přezdívka Tomáše Hnaníčka, místního umělce ze Štítné.

Související články

• Došek

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu šindel na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo šindel ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Šindel v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Portály: Architektura a stavebnictví

Autoritní data	NKC: ph939785 GND: 4137594-4