Šmalkaldská válka: Porovnání verzí

Šmalkaldská válka
	Jezdecký portrét Karla V. od italského renesančního umělce Tiziana oslavuje císařovo vítězství v bitvě u Mühlbergu.
Trvání	1546–1547
Místo	Svatá říše římská: Sasko, Hesensko a okolí
Výsledek	vítězství katolíků, nezadržitelný postup reformace
Strany
říše Karla V. Svatá říše římská Saské vévodství; Královské Uhersko; Koruna česká; ; Španělská říše; podpora:; Papežský stát	Šmalkaldský spolek Saské kurfiřtství; Hesenské lankrabství; Falcké kurfiřtství; Brémy; Lübeck; Brunšvicko-lüneburské vévodství; další německá území; podpora:; Anglické království; Francouzské království
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 9. 10. 2017, 22:44

Jako šmalkaldská válka (německy Schmalkaldischer Krieg) se dnes obvykle označuje období nepokojů mezi lety 1546 a 1547 na území Svaté říše římské. Tyto nepokoje probíhaly mezi císařem Karlem V. a protestantskými říšskými knížaty. V této válce sice vyhrál císař Karel, ale toto vítězství nedokázalo zvrátit postup reformace a vydání augšpurského míru v roce 1555, který považoval Karel za tak velkou prohru, že odstoupil z politického života.

Válka samotná měla i jistý dopad na země Koruny české, protože český král Ferdinand I. požádal české stavy, aby svolaly zemskou hotovost na pomoc císaři Karlu, jeho bratrovi, ti však odmítli a následně po katolickém vítězství byli za toto rozhodnutí nuceni k určitým mocenským ústupkům, což se dotklo především městského stavu.

Šmalkaldský spolek

V prosinci 1530 utvořilo v Šmalkaldech devět protestantských knížat a jedenáct říšských měst takzvaný Šmalkaldský spolek na obranu proti každému útoku na protestantskou víru a politickou samostatnost ze strany císaře Karla V. a katolických stavů. Za náčelníky byli zvoleni Jan Fridrich, kurfiřt saský, a Filip, lankrabě hesenský. Členové spolku navázali hned styky s Francií a Anglií, odepřeli Karlu V. pomoc proti Turkům a neuznali jeho bratra Ferdinanda I. za římského krále, takže Karel V. byl nucen 23. července 1532 povolit náboženský norimberský mír.

Moc spolku pak neustále vzrůstala, neboť se vzrůstem protestantismu mu přibývalo i nových členů. Členové spolku postupovali společně v otázkách náboženských a pořádali roku 1537 ve Šmalkaldech schůzi, na niž byly podepsány šmalkaldské články a bylo usneseno neobeslat žádný koncil mimo svatou říši. Tím se přiostřil poměr obou náboženských stran, zejména když katoličtí stavové pod vedením Bavorska utvořili 10. června 1538 „norimberský spolek“. Když pak císař ukončil války s Francii a Turky, chystal se definitivně ukončiti náboženské spory pomocí tridentského koncilu. Protože členové Šmalkaldského spolku svoji účast odepřeli, chystal se císař zlomit jejich odpor válkou. Tajnými smlouvami zajistil si podporu katolických stavů i protestanského vévody Mořice Saského, jehož ustanovil vykonavatelem říšské klatby, která byla vyhlášena roku 1546 v Řezně. Tím začala šmalkaldská válka.

Válka

Nesvornost v táboře protestantském dovolovala Karlovi, aby se dobře připravil, nicméně spojenci měli na počátku války značnou přesilu. Polní velitel Sebastian Schertlin von Burtenbach (též Schärtlin) manévroval s vojskem hornoněmeckých měst podél Dunaje, aby zavřel cestu císařskému vojsku táhnoucímu z Itálie, ale nesvornost vrchních velitelů zmařila plány tohoto výborného vojevůdce, takže Karlovi byla zbytečně poskytnuta příležitost, aby nejen italské vojsko na Dunaji soustředil, nýbrž i pomoc z Nizozemska přivolal. Když pak přišla na jih zvěst, že Mořic Saský vpadl na území kurfiřta Jana Fridricha, tak se saský kurfiřt vrátil na sever a za ním odebrali se do svých zemí i ostatní spojenci, takže celé šmalkaldské vojsko se rozešlo.

Spojenci v jižním Německu i jiná knížata a města prosili císaře za mír. Zatím Jan Fridrich nejen vypudil Mořice ze svých zemí, nýbrž opanoval i jeho vlastní země. Severoněmečtí spojenci stáli věrně při něm, v Čechách se protestantští stavové pokoušeli mu přispět na pomoc, ano i Francie a Anglie navázaly spojení s kurfiřtem, avšak Karel V. přitáhl s veškerou brannou moci a porazil spolkové vojsko u Mühlberka (24. dubna 1547).

Jan Fridrich byl zajat, lankrabí Filip se rovněž vzdal po neobratném Mořicově prostředkování a byl pak držen v zajetí. Také severoněmečtí členové spolku, kromě Magdeburgu a Brém, vzdali se císaři, takže spolek úplně zanikl.

Odkazy

Reference

↑ History of Hungary 1526-1686, Akadémia Publisher, Budapest 1985. ISBN 963 05 0929 6

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Šmalkaldská válka.
WARD, A. W; PROTHERO, G. W; LEATHES, Stanley. The Cambridge Modern History Vol. 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1903. Dostupné online. Kapitola Religious War In Germany. (anglicky)
PACH, Pál Zsigmond. History of Hungary book-series (10 tome): History of Hungary 1526–1686, First book. Příprava vydání Ágnes Várkonyi R.. Budapest: Akadémia Kiadó, 1985. ISBN 963-05-0929-6. (anglicky)

Související články

Stavovský odboj roku 1547

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Šmalkaldská válka na Wikimedia Commons
(německy) Schmalkaldischer Krieg – na historicum.net

[1] History of Hungary 1526-1686, Akadémia Publisher, Budapest 1985. ISBN 963 05 0929 6

[1]

@@ Řádek 47: / Řádek 47: @@
 Jako '''šmalkaldská válka''' ({{vjazyce2|de|''Schmalkaldischer Krieg''}}) se dnes obvykle označuje období nepokojů mezi lety [[1546]] a [[1547]] na území [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Tyto nepokoje probíhaly mezi císařem [[Karel V.|Karlem V.]] a protestantskými říšskými knížaty. V této válce sice vyhrál císař Karel, ale toto vítězství nedokázalo zvrátit postup [[reformace]] a vydání [[Augšpurský mír|augšpurského míru]] v roce [[1555]], který považoval Karel za tak velkou prohru, že odstoupil z politického života.
-Válka samotná měla i jistý dopad na [[země Koruny české]], protože český král [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] požádal české stavy aby svolali zemskou hotovost na pomoc císaři Karlu, jeho bratrovi, ti však odmítli a následně po katolickém vítězství byli za toto rozhodnutí nuceni k určitým mocenským ústupkům, což se dotklo především městského stavu.
+Válka samotná měla i jistý dopad na [[země Koruny české]], protože český král [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] požádal české stavy, aby svolaly zemskou hotovost na pomoc císaři Karlu, jeho bratrovi, ti však odmítli a následně po katolickém vítězství byli za toto rozhodnutí nuceni k určitým mocenským ústupkům, což se dotklo především městského stavu.
 == Šmalkaldský spolek ==