František Lýdie Gahura: Porovnání verzí

František Lydie Gahura
František Lydie Gahura
Narození	10. října 1891; Zlín, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. září 1958 (66 let); Brno, Československo
Místo pohřbení	Zlín
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze; Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	architekt, sochař, učitel a urbanista
Zaměstnavatel	Baťa
Ocenění	Řád práce (1957)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 3. 4. 2017, 09:38

František Lydie Gahura (10. října 1891 Zlín – 15. září 1958 Brno) byl český architekt a sochař. Patří mezi nejvýznamnější české architekty, sochaře tvořící v duchu funkcionalismu.

Studium

1902–1910 vystudoval měšťanskou školu a v Uherském Hradišti se vyučil štukatérem
1910–1914 Umělecko-průmyslová škola v Praze – modelování u J. Drahoňovského
1914–1917 studium architektury u J. Plečnika
1919–1923 pokračoval ve studiu architektury na Akademii výtvarných umění u Jana Kotěry

Život

Hned po ukončení studií byl zaměstnán ve stavebním oddělení firmy Baťa ve Zlíně, kde pracoval do roku 1946. Proslavil se jako sochař. K jeho raným dílům patří socha J. A. Komenského a v roce 1920 sochy Františka Bartoše a Boženy Němcové. Až s určitým zpožděním se začal uplatňovat jako architekt a urbanista. Na jeho schopnosti upozornil Tomáše Baťu právě jeho profesor Jan Kotěra, když projektoval zahradní obytnou čtvrť pro zaměstnance továrny.

V jeho tvorbě se spojoval cit umělce s racionalizmem architekta-inženýra, připraveného plnit výtvarné myšlenky v architektonické praxi, ale i teoreticky domýšlet a řešit aktuální estetické problémy. Když v roce 1923 profesor Kotěra zemřel, zadal Baťa Gahurovi projekt dokončit. Tak vznikl první dílčí stavební plán zlínské čtvrti Letná a Tomáš Baťa v něm našel ideálního partnera pro své záměry. Gahura postupně nakreslil zastavovací plány dalších zlínských zahradních čtvrtí. Vrcholem jeho urbanistické tvorby byl Regulační plán Velkého Zlína z roku 1934, který si udržel kontinuitu až do dnešní doby. Zaobíral se celým zlínským regionem a byl autorem celé řady účelových staveb.

V technickém rozvoji stavebnictví hledal nový estetický výraz architektury. Zavedl zlínský monolitický železobetonový skelet 6,15 × 6,15 metrů se sloupy kruhového průřezu a s výplní z režných cihel, který se stal typizovanou konstrukční formou Zlína.

Ve třicátých letech byl jmenován městským architektem města Zlína, kde uskutečnil řadu urbanistických projektů jako například projekt městského centra (1937–1941). Jeho teoretická práce byla završena knihou Estetika architektury (1943).

Příkladem Gahurova architektonického citu je budova Baťova památníku, dnešního Domu umění (1932).

V roce 1946 (po nuceném odchodu ze Zlína) odešel do Brna, kde pracoval jako zemský projektant a na sklonku života pracoval ve Výzkumném ústavu architektury jako vědecký pracovník. V průběhu života získal velké množství domácích i mezinárodních ocenění. Gahura spolu s Vladimírem Karfíkem byli zakladateli zlínské urbanistické a architektonické tradice.

Díla

Zlínská radnice, 1920–23
obytné čtvrti zaměstnanců závodu Baťa, Zlín, 1923
extrahárna a sklad třísel pro Baťovu továrnu, Zlín, 1924
situační plán Baťových závodů, Zlín, 1925
některé tovární budovy závodů Baťa, Zlín
školy ve Vracově (1923), Čejči (1924), Loučce u Lipníka n. Bečvou (1926)
kostel Miškovice, 1926
úprava interiérů Baťovy vily, 1926
rodinné domy ve čtvrtích Letná a Zálešná, Zlín, 1926–1929
kaple, Kudlov u Zlína, 1927
návrh Domu služeb firmy Baťa, Brno, 1927
Baťova nemocnice, Zlín, 1927–1936 (spoluautor)
prospekt internátu, Zlín, 1927–1937
Zlínská nemocnice, 1927–30
Obchodní dům Baťa, Zlín, 1929–32
Masarykovy školy ve Zlíně, 1928, budova odstraněna v roce 1989
Vila dr. Sázela, Piaristická 15, Trenčín, Slovensko, 1929–30
Regulační plán Otrokovice-Baťov, 1930
Velké kino, Zlín, 1931–32
Budova Čs. Červeného kříže, Nitra, Slovensko, 1931
Busta a náhrobek Tomáše Bati na Lesním hřbitově ve Zlíně, 1932
Památník Tomáše Bati, Zlín, 1933
Domovy mládeže a učňovské školy, Zlín, 1933–1938
územní plán Velkého Zlína, 1930–1934 a regionální plány zlínského okresu
návrhy řešení náměstí Práce, Zlín, 1935–1939
Studijní ústavy (I. a II.), Zlín,1936-1937
Studie ideálního průmyslového města, 1936–1938
zastavovací plány továren a obytných kolonií Baťa, Chelmek (Polsko), Ottmuth (Německo) a Vukovar (Jugoslávie)
Návrh závodního ústavu národního zdraví, Zlín, 1940
Návrh Divadla pracujících, Zlín, 1940
Pomník J. A. Komenského, Zlín
Základní škola, Bánov u Uherského Brodu, 1946–1951

Publikace

Estetika architektury, 1943, 1945
odborné články v časopisech Stavba, Stavitel, Volné směry…

Ocenění

GrandPrix
Diplom d'Or
Diplom Honoré (Paříž)
Řád práce za celoživotní dílo 1957

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Lydie Gahura na slovenské Wikipedii.

Literatura

Dulla M., Moravčíková H.: Architektúra Slovenska v 20. storočí, Slovart 2002
Novák P.: Zlínská architektura 1900–1950, agentúra ČAS 1993
Ševeček L.: Naše pravda, 1986
Staša E.: Kronika architektúry, 1984
Setnička, J.: Urbanismus – architektura závodů Baťa a.s. ve Zlíně, čas. Stavitel

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Lydie Gahura na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Lýdie Gahura
František Lydie Gahura – zlínský městský architekt

@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 V roce [[1946]] (po nuceném odchodu ze Zlína) odešel do Brna, kde pracoval jako zemský projektant a na sklonku života pracoval ve Výzkumném ústavu architektury jako vědecký pracovník. V průběhu života získal velké množství domácích i mezinárodních ocenění.
-Gahura se spolu s [[Vladimír Karfík|Vladimírem Karfíkem]] byli zakladateli zlínské urbanistické a architektonické tradice.
+Gahura  spolu s [[Vladimír Karfík|Vladimírem Karfíkem]] byli zakladateli zlínské urbanistické a architektonické tradice.
 == Díla ==