Anna Uherská: Porovnání verzí
m pomlčkami nahrazeny spojovníky |
přidán infobox - osoba |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{infobox - osoba}} |
|||
[[Soubor:Zavis kriz.jpg|thumb|110px|Barokní rytina Závišova kříže]]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo= |
[[Soubor:Zavis kriz.jpg|thumb|110px|Barokní rytina Závišova kříže]]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo= |
||
{{Příbuzný|otec|[[Béla IV.]]}} |
{{Příbuzný|otec|[[Béla IV.]]}} |
||
Verze z 27. 3. 2016, 10:29
| Anna Uherská | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1226 Maďarsko |
| Úmrtí | 1285 (ve věku 58–59 let) nebo 1244 (ve věku 17–18 let) |
| Povolání | aristokratka |
| Choť | Rostislav Haličský (od 1244)[1] |
| Děti | Kunhuta Uherská Griffina Haličská Béla Mačevský Michal Bosenský Alžběta Mačevská[2] |
| Rodiče | Béla IV. Uherský[3] a Marie Laskarina[3] |
| Rod | Arpádovci |
| Příbuzní | Štěpán V. Uherský, Béla Uherský, Markéta Uherská, Kinga Polská, Alžběta Uherská, Konstancie Uherská a Jolanta Polská (sourozenci) Kunhuta Přemyslovna, Václav II. Český[4], Anežka Přemyslovna a Jan z Falkenštejna (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Béla IV. |
|---|---|
| matka | Marie Laskarina |
| manžel | Rostislav Haličský |
| syn | Béla Mačevský |
| syn | Michal Bosenský |
| dcera | Alžběta |
| dcera | Kunhuta Haličská |
| dcera | Griffina Haličská |
| dcera | Markéta |
Anna Uherská (1226/27 ? – po 1270) byla mačevskou vévodkyní, manželkou Rostislava Haličského.
Život
Anna byla oblíbenou[5] dcerou uherského krále Bély IV. a Marie z rodu Laskarisů. Roku 1243[6] se provdala za Rostislava Haličského, syna sv. Michala Černigovského z rodu Rurikovců, který na dvůr uherského krále uprchl před Tatary.[7]
| „ | Rostislav byl pronásledován Tatary do Borku, utekl do Uher a uherský král za něj provdal svou dceru. | “ |
| — Haličsko-volyňský letopis[8] | ||
Rostislav se stal díky tchánově výpadu do Bosny po roce 1250 mačevským vévodou se sídlem v Bělehradě.[9] Roku 1256 byl zprostředkovatelem mírového jednání mezi nikajským císařem Theodorem II. a Bulharskem,[10] které se později pokoušel získat pro sebe. Pomáhal svému Bélovi při válce s Přemyslem Otakarem II.,[10] zúčastnil se bitvy u Kressenbrunnu a po uzavření míru se stal tchánem českého krále. Poté společně se švagrem Štěpánem (V.) napadl Bulharsko a o dva roky později zemřel. Synové si sice rozdělili otcovo území, ale neustále museli odolávat výpadům svého strýce Štěpána, mladšího uherského krále.
Ovdovělá Anna se zdržovala na uherském území asi do roku 1270, kdy zemřel její otec Béla IV., poté část uherské šlechty včetně Anny raději odešla do českého exilu.[11] Anna s sebou tehdy na dvůr Přemysla Otakara II. a své dcery Kunhuty přinesla část královského pokladu a snad i korunu sv. Štěpána.[12] Závišův kříž pravděpodobně pochází právě z této kolekce.[6] Další osud vévodkyně není dostatečně znám.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Kindred Britain.
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 26.
- ↑ a b Charvátová, str. 96.
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 92.
- ↑ Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 77.
- ↑ Vaníček, str. 33
- ↑ a b www.fmg.ac
- ↑ Vaníček, str. 129
- ↑ Vaníček, str. 130