Rostislav Haličský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rostislav Haličský
Narození 1227
Úmrtí 1262 (ve věku 34–35 let)
Bělehrad
Manžel(ka) Anna Uherská
Děti Kunhuta Uherská, Griffina Haličská, Béla Mačevský, Michal Bosenský a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12073288
Rodiče Michal Černigovský
Příbuzní bratr Marie Michajlovna Černigovská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Příbuzenstvo
otec Michal Černigovský
matka Marie Haličská
manželka Anna Uherská
syn Béla Mačevský
syn Michal Bosenský
dcera Alžběta
dcera Kunhuta Uherská
pravnuk Václav II.
prapravnučka Eliška Přemyslovna
praprapravnuk Karel IV.
dcera Griffina Haličská
dcera Markéta

Rostislav Haličský (12251263)[1] byl bánem mačevským a slavonským, uchazečem o bulharský trůn a syn sv. Michala Černigovského z rodu Rurikovců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Na dvůr uherského krále Bély IV. ze své vlasti uprchl před Tatary[2] a roku 1243 se oženil s Annou, oblíbenou dcerou svého hostitele.[3]

Rostislav byl pronásledován Tatary do Borku, utekl do Uher a uherský král za něj provdal svou dceru.
— Haličsko-volyňský letopis[4]

Tchána podporoval ve střetu s bojovným rakouským vévodou Fridrichem. V červnu 1246 Fridrich napadl Uhersko a v následné bitvě se dostal mezi Rostislavovy oddíly a tam byl bez povšimnutí svého doprovodu zabit.[5] Během roku 1249 se Rostislav za podpory uherských a polských vojáků pokoušel marně dobýt Halič.[6] Po porážce uprchl společně s manželkou zpět na uherský dvůr.[7]

... za jeho nadutost Bůh nedopustil, co on zamýšlel...
— Haličsko-volyňský letopis[7]

Díky tchánově výpadu do Bosny po roce 1250 se Rostislav stal mačevským vévodou se sídlem v Bělehradě.[8] Roku 1256 byl zprostředkovatelem mírového jednání mezi nikajským císařem Theodorem II. a Bulharskem,[1] které se později pokoušel získat pro sebe. Pomáhal svému tchánovi při válce s Přemyslem Otakarem II.,[1] zúčastnil se bitvy u Kressenbrunnu a po uzavření míru se stal tchánem českého krále. Poté společně se švagrem Štěpánem napadl Bulharsko a o dva roky později zemřel. Synové si sice rozdělili otcovo území, ale neustále museli odolávat výpadům svého strýce Štěpána, mladšího uherského krále.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c www.fmg.ac
  2. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 92.  
  3. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha : Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 9 78-80-7021-841-9. S. 26, 96.  
  4. Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha : Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 77. Dále jen Haličsko-volyňský letopis. 
  5. Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha : Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 164.  
  6. Haličsko-volyňský letopis, str. 80
  7. a b Haličsko-volyňský letopis, str. 82
  8. Vaníček, str. 33

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]