Závišův kříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Barokní rytina Závišova kříže

Závišův kříž (německy Zawisch Kreuz) je dvouramenný raně středověký relikviářový kříž ze zlata, vysoký 70 centimetrů, zdobený filigránem, posázený cennými drahokamy a perlami, zhotovený mezi léty 12201230. Původní dřevěný korpus kříže byl roku 1775 nahrazen jádrem ze stříbra.

Popis památky[editovat | editovat zdroj]

Do středu kříže byla vsazena relikvie pravého Kříže, na kterém zemřel Ježíš Kristus. Podle průzkumů je tento kus cedrového dřeva, měřící na výšku dvacet centimetrů, starý dva tisíce let. Dále je v Závišově kříži více než 25 ostatků. Na čelní straně památky ze zlata je 51 drahokamů (jedenáct safírů, čtyři rubíny, tři spinely, sedm smaragdů, sedm ametystů, pět chalcedonů, křemená dubleta) a sedm skel. Na zadní straně je do kříže zasazeno deset safírů a devět smaltovaných medailonků světců byzantské provenience z 10. století; kříž dále zdobí 230 perel.[1] Ke stříbrnému jádru z roku 1775 je připojeno šestnáct zlatých plechů. Původní podstavec ze zlata musel klášter odevzdat roku 1811 po bankrotu Rakouského císařství. Nová noha, doplněná v letech 18391840, je zdobena sklem, karneoly, perlami a českými granáty.

Bez podstavce je kříž vysoký 459 mm, horní břevno má délku 229 mm, celková výška je 80 cm.

Historie[editovat | editovat zdroj]

O jeho původu jsou různé hypotézy. Podle jedné verze, kterou zastával historik umění Emanuel Poche, jde o první korunovační kříž českých králů. Podle Karla Chytila mohl být zhotoven v mosánských (v údolí Mázy) dílnách 13. století,[2] podle jiných autorů (Herrmann Fillitz, Dana Stehlíková) vznikl na Sicílii v dvorských dílnách císařů z dynastie Štaufů, či v Benátkách. Podle verze maďarských historiků T. Gerevicha, J. Déera, E. Kovácse kříž, vyrobený jako korunovační kříž Bély IV. z arpádovské dynastie, pochází z uherského královského pokladu Arpádovců, který přivezla do Čech roku 1270 Bélova dcera Anna Uherská, matka královny Kunhuty, při svém útěku z Uher kvůli domácím válkám.[3] Vznik kříže ve 20. nebo 30. letech 13. století v Ostřihomi v Uherském království jako korunovačního klenotu Bély IV. považuje za nejpravděpodobnější rovněž kurátor vyšebrodské části Hornorakouské zemské výstavy 2013 Jiří Franc.[1]

Kříž je nazýván Závišovým, neboť jej měl v držení Kunhutin druhý manžel Záviš z Falkenštejna. Ten jej pravděpodobně daroval, či spíše po jeho smrti přešel do rodové fundace Vítkovců, cisterciáckého vyšebrodského kláštera. Tam se připomíná jako zázračný a po třicetileté válce se stal cílem mnoha poutí. V nebezpečí zabavení při obsazení Sudet roku 1939 byl kříž odvezen do Prahy a uložen ve Svatovítském pokladu na Pražském hradě. Do Vyššího Brodu se vrátil v roce 1994, od té doby byl v trezoru.[1]

V roce 2010 byl vyhlášen národní kulturní památkou. Uvádí se, že jde o třetí nejcennější středověkou zlatnickou památku v České republice (po korunovačních klenotech a relikviáři svatého Maura).[4] Kříž je také motivem známky České pošty.[5] V polovině dubna 2013 přemístili mniši Závišův kříž za přísných bezpečnostních opatření do nové pancéřované klenotnice v Rožmberské oratoři, kde byl vystaven po dobu Hornorakouské zemské výstavy 2013. Výstup do klimatizované místnosti v kostele Nanebevzetí Panny Marie vedl po úzkém točitém schodišti.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Mniši ukázali Závišův kříž, hlídali ho těžkooděnci se samopaly. iDnes.cz [online]. Dostupné online. 
  2. CHYTIL, Karel; FRIEDL, Antonín; KONDAKOV, Nikolaj Pavlovič. Kříž zvaný Závišův v pokladu kláštera ve Vyšším Brodu. Praha: [s.n.], 1930. 
  3. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 96. 
  4. Vyšší Brod
  5. Závišův kříž bude vyobrazen na známce České pošty. ceskatelevize.cz [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]