Závišův kříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Barokní rytina Závišova kříže

Závišův kříž (německy Zawisch Kreuz) je dvouramenný raně středověký relikviářový kříž ze zlata, vysoký 70 centimetrů, zdobený filigránem, posázený cennými drahokamy a perlami, zhotovený mezi léty 12201230. Původní dřevěný korpus kříže byl roku 1775 nahrazen jádrem ze stříbra.

Popis památky[editovat | editovat zdroj]

Do středu kříže byla vsazena relikvie pravého Kříže, na kterém zemřel Ježíš Kristus. Podle průzkumů je tento kus cedrového dřeva, měřící na výšku dvacet centimetrů, starý dva tisíce let. Dále je v Závišově kříži více než 25 ostatků. Na čelní straně památky ze zlata je 51 drahokamů (jedenáct safírů, čtyři rubíny, tři spinely, sedm smaragdů, sedm ametystů, pět chalcedonů, křemená dubleta) a sedm skel. Na zadní straně je do kříže zasazeno deset safírů a devět smaltovaných medailonků světců byzantské provenience z 10. století; kříž dále zdobí 230 perel.[1] Ke stříbrnému jádru z roku 1775 je připojeno šestnáct zlatých plechů. Původní podstavec ze zlata musel klášter odevzdat roku 1811 po bankrotu Rakouského císařství. Nová noha, doplněná v letech 18391840, je zdobena sklem, karneoly, perlami a českými granáty.

Bez podstavce je kříž vysoký 459 mm, horní břevno má délku 229 mm, celková výška je 80 cm.

Historie[editovat | editovat zdroj]

O jeho původu jsou různé hypotézy. Podle jedné verze, kterou zastával historik umění Emanuel Poche, jde o první korunovační kříž českých králů. Podle Karla Chytila mohl být zhotoven v mosánských (v údolí Mázy) dílnách 13. století,[2] podle jiných autorů (Herrmann Fillitz, Dana Stehlíková) vznikl na Sicílii v dvorských dílnách císařů z dynastie Štaufů, či v Benátkách. Podle verze maďarských historiků T. Gerevicha, J. Déera, E. Kovácse kříž, vyrobený jako korunovační kříž Bély IV. z arpádovské dynastie, pochází z uherského královského pokladu Arpádovců, který přivezla do Čech roku 1270 Bélova dcera Anna Uherská, matka královny Kunhuty, při svém útěku z Uher kvůli domácím válkám.[3] Vznik kříže ve 20. nebo 30. letech 13. století v Ostřihomi v Uherském království jako korunovačního klenotu Bély IV. považuje za nejpravděpodobnější rovněž kurátor vyšebrodské části Hornorakouské zemské výstavy 2013 Jiří Franc.[1]

Kříž je nazýván Závišovým, neboť jej měl v držení Kunhutin druhý manžel Záviš z Falkenštejna. Ten jej pravděpodobně daroval, či spíše po jeho smrti přešel do rodové fundace Vítkovců, cisterciáckého vyšebrodského kláštera. Tam se připomíná jako zázračný a po třicetileté válce se stal cílem mnoha poutí. V nebezpečí zabavení při obsazení Sudet roku 1939 byl kříž odvezen do Prahy a uložen ve Svatovítském pokladu na Pražském hradě. Do Vyššího Brodu se vrátil v roce 1994, od té doby byl v trezoru.[1]

V roce 2010 byl vyhlášen národní kulturní památkou. Uvádí se, že jde o třetí nejcennější středověkou zlatnickou památku v České republice (po korunovačních klenotech a relikviáři svatého Maura).[4] Kříž je také motivem známky České pošty.[5] V polovině dubna 2013 přemístili mniši Závišův kříž za přísných bezpečnostních opatření do nové pancéřované klenotnice v Rožmberské oratoři, kde byl vystaven po dobu Hornorakouské zemské výstavy 2013. Výstup do klimatizované místnosti v kostele Nanebevzetí Panny Marie vedl po úzkém točitém schodišti.[1] Od tohoto roku je takto vystavován každé léto.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

MIKEŠOVÁ, Kristýna. Závišův kříž. Brno, 2018 [cit. 2018-07-18]. 61 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ivan Foletti. Dostupné online.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Mniši ukázali Závišův kříž, hlídali ho těžkooděnci se samopaly. iDnes.cz [online]. Dostupné online. 
  2. CHYTIL, Karel; FRIEDL, Antonín; KONDAKOV, Nikolaj Pavlovič. Kříž zvaný Závišův v pokladu kláštera ve Vyšším Brodu. Praha: [s.n.], 1930. 
  3. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 96. 
  4. Vyšší Brod
  5. Závišův kříž bude vyobrazen na známce České pošty. ceskatelevize.cz [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]