Federico Fellini: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m infobox, drobné úpravy
Malé úpravy. "Sladký život" vyžaduje více místa.
Řádek 31: Řádek 31:
}}
}}


'''Federico Fellini''' [''federiko felíny''] ([[20. leden|20. ledna]] [[1920]] [[Rimini]] – [[31. říjen|31. října]] [[1993]] [[Řím]]) byl [[Itálie|italský]] filmový režisér a scenárista.
'''Federico Fellini''' [''federiko felíny''] ([[20. leden|20. ledna]] [[1920]] [[Rimini]] – [[31. říjen|31. října]] [[1993]] [[Řím]]) byl významný [[Itálie|italský]] filmový [[režisér]] a [[scenárista]].


== Život ==
== Život ==
Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku [[1938]] (kterou musel opakovat) odešel do [[Florencie]], kde se živil kreslením vtipů a karikatur. Zde také psal ''Příběhy Gordona Flashe'' pro časopis ''420''. Roku [[1939]] odešel do [[Řím]]a, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis ''Marc´Aurelio'', kde se seznámil s řadou pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal svoji pozdější ženu [[Giulietta Masina|Giuliettu Masinovou]], kterou si v r. [[1943]] vzal. Po osvobození Říma americkou armádou ([[4. červen|4. června]] [[1944]]) si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury.
Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku [[1938]] (kterou musel opakovat) odešel do [[Florencie]], kde se živil kreslením vtipů a [[Karikatura|karikatur]]. Zde také psal ''Příběhy Gordona Flashe'' pro časopis ''420''. Roku [[1939]] odešel do [[Řím]]a, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis ''Marc´Aurelio'', kde se seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženu [[Giulietta Masina|Giuliettu Masinu]], kterou si v roce [[1943]] vzal. Po osvobození Říma americkou armádou ([[4. červen|4. června]] [[1944]]) si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury.


Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem [[Roberto Rossellini|Rossellinim]], s nímž psal scénář pro film „Řím – otevřené město“ (1946), za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil svůj první film, „Světla variété“.(s A. Lattuadou), ale úspěch měl až o čtyři roky později film „Silnice“. Přes odpor [[Luchino Visconti|L. Viscontiho]] a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí. Po neúspěchu filmu ''Il bidone'', natočil s pomocí [[Pier Paolo Pasolini]]ho „Cabiriiny noci“, která vzbudily ostrou kritiku, ale měly velký úspěch, podobně jako ''[[Sladký život]]'' a další.
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem [[Roberto Rossellini|Robertem Rossellinim]], s nímž psal scénář pro film ''[[Řím – otevřené město]]'' (1946), za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil svůj první film, ''[[Světla variété]]'' (s A. Lattuadou), ale úspěch měl až o čtyři roky později jeho film ''[[Silnice]]'' (''La Strada''), ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli. Přes odpor [[Luchino Visconti|Luchina Viscontiho]] a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí. Po neúspěchu filmu ''[[Il bidone]]'' natočil s pomocí [[Pier Paolo Pasolini|Piera Paola Pasoliniho]] snímek [[Cabiriiny noci]], který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch.

Felliniho nejslavnější film je ''[[Sladký život]]'' (''La dolce vita'') z roku 1960, ve kterém vytvořili hlavní role [[Marcello Mastroianni]], [[Anouk Aimée]] a [[Anita Eckberg]].


== Dílo ==
== Dílo ==
Řádek 66: Řádek 68:
Fellini získal pětkrát cenu [[Oscar]] za nejlepší zahraniční film (poprvé 1957 za film „Silnice“) a jedenáctkrát byl na ni nominován. Roku 1960 získal „[[Zlatá palma|Zlatou palmu]]“ na [[Filmový festival v Cannes|festivalu v Cannes]] a roku [[1990]] japonskou cenu [[Praemium Imperiale]] za celoživotní dílo. Šestnáctkrát získal „[[Nastro d'Argento|Stříbrnou stuhu]]“ italských filmových novinářů a pětkrát cenu „David di Donatello“ italské filmové akademie.
Fellini získal pětkrát cenu [[Oscar]] za nejlepší zahraniční film (poprvé 1957 za film „Silnice“) a jedenáctkrát byl na ni nominován. Roku 1960 získal „[[Zlatá palma|Zlatou palmu]]“ na [[Filmový festival v Cannes|festivalu v Cannes]] a roku [[1990]] japonskou cenu [[Praemium Imperiale]] za celoživotní dílo. Šestnáctkrát získal „[[Nastro d'Argento|Stříbrnou stuhu]]“ italských filmových novinářů a pětkrát cenu „David di Donatello“ italské filmové akademie.


⚫
== Odkazy ==
⚫
{{commonscat}}
⚫
{{Wikicitáty}}
⚫
{{NK ČR|jn19990002219}}
=== Literatura ===
=== Literatura ===
* C. Costantini, ''Rozhovory s Fellinim''. Praha: Blízká setkání 1996
* C. Costantini, ''Rozhovory s Fellinim''. Praha: Blízká setkání 1996
Řádek 75: Řádek 73:
* F. Fellini, ''5 scénářů''. Praha: Odeon 1966
* F. Fellini, ''5 scénářů''. Praha: Odeon 1966
* F. Fellini, ''Cabiriiny noci - literární scénář''. Praha: ČSF 1959
* F. Fellini, ''Cabiriiny noci - literární scénář''. Praha: ČSF 1959
* F. Fellini, ''Amarcord''. Praha: Odeon 1978
* F. Fellini, ''Amarcord''. Praha: Odeon 1978
=== Související články ===
=== Související články ===
* [[Giulietta Masina]]
* [[Giulietta Masina]]
* [[Neorealismus]]
* [[Neorealismus]]
* [[Existencialismus]]
* [[Existencialismus]]

⚫
== Odkazy ==
⚫
{{commonscat}}
⚫
{{Wikicitáty}}
⚫
{{NK ČR|jn19990002219}}


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===

Verze z 27. 11. 2013, 17:43

Federico Fellini
Narození20. ledna 1920
Rimini, Italské království
Úmrtí31. října 1993 (ve věku 73 let)
Řím, Itálie
Aktivní roky1945 - 1992
Manžel(ka)Giulietta Masina
(manželkou v l.1943–1993)
Oscar
Nejlepší cizojazyčný film
1957 Silnice
1958 Cabiriiny noci
1964 8 1/2
1975 Amarcord
Čestná cena
1993 Za celoživotní dílo

Federico Fellini [federiko felíny] (20. ledna 1920 Rimini – 31. října 1993 Řím) byl významný italský filmový režisér a scenárista.

Život

Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku 1938 (kterou musel opakovat) odešel do Florencie, kde se živil kreslením vtipů a karikatur. Zde také psal Příběhy Gordona Flashe pro časopis 420. Roku 1939 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis Marc´Aurelio, kde se seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženu Giuliettu Masinu, kterou si v roce 1943 vzal. Po osvobození Říma americkou armádou (4. června 1944) si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury.

Po druhé světové válce se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem Robertem Rossellinim, s nímž psal scénář pro film Řím – otevřené město (1946), za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil svůj první film, Světla variété (s A. Lattuadou), ale úspěch měl až o čtyři roky později jeho film Silnice (La Strada), ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli. Přes odpor Luchina Viscontiho a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí. Po neúspěchu filmu Il bidone natočil s pomocí Piera Paola Pasoliniho snímek Cabiriiny noci, který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch.

Felliniho nejslavnější film je Sladký život (La dolce vita) z roku 1960, ve kterém vytvořili hlavní role Marcello Mastroianni, Anouk Aimée a Anita Eckberg.

Dílo

Na jeho filmech je dobře patrná souvislost mezi neorealismem a existencialismem. Mezi Felliniho „dvorní herce“ patřili jeho manželka Giulietta Masina (s níž prožil 50 let) a Marcello Mastroianni. Častým spolupracovníkem je také hudební skladatel Nino Rota.

  • Bílý šejk - Lo sceicco bianco, 1952
  • Darmošlapové – I vitelloni, 1953
  • Silnice – La strada , 1954
  • Podvodník – Il bidone, 1955
  • Cabiriiny noci – Le notti di Cabiria, 1957
  • Sladký život – La dolce vita, 1960, tento film bývá označován jako Felliniho vrcholné dílo, jedná se o kritiku života římské společenské smetánky. Film byl po premiéře prostříhán, což napomohlo zájmu o tento film. Sladký život i přes kritiku církve a dalších významných skupin obyvatel byl roku 1960 na MFF v Cannes oceněn Zlatou palmou za film.
  • Boccaccio '70 – 1962, Fellini režíroval povídku Le tentazioni del dottor Antonio, další povídky režírovali:
  • 8 a půl – 8½, 1963
  • Giulietta a duchové - Giulietta degli spiriti, 1965
  • Satyricon – 1969, dle zbytků dochované knihy starořímského satirika Petronia
  • Roma - 1972
  • Amarcord – 1973, film inspirovaný vzpomínkami na dětství v Rimini
  • Casanova - Il Casanova di Federico Fellini, 1976
  • Zkouška orchestru - Prova d'orchestra, 1978
  • Město žen - La città delle donne, 1980
  • A loď pluje - E la nave va, 1983
  • Ginger a Fred - Ginger e Fred, 1986
  • Hlas Měsíce - La voce della luna, 1990

Ocenění

Fellini získal pětkrát cenu Oscar za nejlepší zahraniční film (poprvé 1957 za film „Silnice“) a jedenáctkrát byl na ni nominován. Roku 1960 získal „Zlatou palmu“ na festivalu v Cannes a roku 1990 japonskou cenu Praemium Imperiale za celoživotní dílo. Šestnáctkrát získal „Stříbrnou stuhu“ italských filmových novinářů a pětkrát cenu „David di Donatello“ italské filmové akademie.

Literatura

  • C. Costantini, Rozhovory s Fellinim. Praha: Blízká setkání 1996
  • F. Fellini, Dělat film. Praha: Panorama 1986
  • F. Fellini, 5 scénářů. Praha: Odeon 1966
  • F. Fellini, Cabiriiny noci - literární scénář. Praha: ČSF 1959
  • F. Fellini, Amarcord. Praha: Odeon 1978

Související články

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Federico Fellini na Wikimedia Commons CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Federico Fellini

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Federico_Fellini&oldid=10978690“