Amarcord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amarcord

Režisér a představitel hlavní role
Základní informace
Země Francie
Itálie
Jazyk italština
Délka 124 minut
Žánr tragikomedie
Námět Federico Fellini
Scénář Federico Fellini
Tonino Guerra
Režie Federico Fellini
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Bruno Zanin
Magali Noël
Ciccio Ingrassia
Produkce Franco Cristaldi
Hudba Nino Rota
Kamera Giuseppe Rotunno
Kostýmy Danilo Donati
Střih Ruggero Mastroianni
Výroba a distribuce
Premiéra 18. prosince 1973
Distribuce Warner Bros.
Ocenění Cena Davida di Donatello za nejlepší film
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
Amarcord na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amarcord je italsko-francouzský hraný film, který natočil v roce 1973 režisér Federico Fellini. Vycházel z vlastní autobiografické prózy Moje Rimini, spoluautorem scénáře byl Tonino Guerra. Název filmu je romaňskou nářeční podobou italského výrazu io mi ricordo – „vzpomínám si“. Film získal ceny Nastro d'Argento, David di Donatello, New York Film Critics Circle Award a Oscara za nejlepší cizojazyčný film, byl také nominován na Oscara v kategoriích nejlepší režie a nejlepšího scénáře.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Film se odehrává v přímořském italském maloměstě v době před druhou světovou válkou. Chybí mu lineární děj, je mozaikou příhod, které zažívá v průběhu jednoho roku výrostek Titta. Jak se Fellini v jednom rozhovoru vyjádřil: „Rád bych jednou natočil film o lidech mého kraje, se všemi jejich pověrami, chybami i zdravým rozumem.“ Objevují se zde lyrické výjevy (bloudění v mlze, páv na zasněženém náměstí, příjezd obrovského zaoceánského parníku) i satira namířená na postavy učitelů nebo fašistických funkcionářů. Městečko obývají četné rázovité postavy, jako je Tittův bláznivý strýc Teo, nadšený průkopník motorismu Prďoch, výstřední šlechtická rodina či svérázný lidový filosof Giudizio; vytržení z rytmu všedních dnů přinášejí různé oslavy nebo příjezd bohatých turistů do místního hotelu.

Amarcord je ironickým obrazem italské národní povahy, v níž se radost ze života a smysl pro pospolitost spojuje s přehnanou úctou k autoritám, jako je církev, vláda nebo škola. Film je vyprávěn dětskýma očima, protože podle režiséra zobrazuje „určitý druh psychického bloku, ustrnutí v období dospívání“. Důležitou roli v něm hraje probouzející se sexualita, předměty touhy se pro dospívající chlapce stávají místní femme fatale Gradisca, bláznivá nymfomanka Volpina nebo trafikantka s přebujelým poprsím.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zdenek Zaoral: Federico Fellini. Československý filmový ústav, Praha 1989
  • Federico Fellini: Dělat film. Panorama, Praha 1986

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]