Bohuslav Slánský: Porovnání verzí
→Literatura: Doplněna křestní jména autorů - namám rád, když se zkracují a tvrdím, že je to chyba. |
Úpravy, -Wikify |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. leden|26. ledna]] [[1900]] [[Praha]] – [[30. červenec|30. července]] [[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[Restaurování|restaurátor]]. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]], kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. |
|||
{{wikifikovat}} |
|||
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. leden|26. ledna]] [[1900]] [[Praha]] – [[30. červenec|30. července]] [[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[restaurátor]]. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí. |
|||
==Život== |
==Život== |
||
Bohuslav Slánský se narodil do rodiny magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na |
Bohuslav Slánský se narodil do rodiny magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby [[Maxmilián Pirner|Maxmiliána Pirnera]] a [[Max Švabinský|Maxe Švabinského]]. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie (1. cena soutěže ateliéru Maxe Švabinského), v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hopperovou, dcerou generála Hoppera. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. |
||
Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vynikajícího vědce a pedagoga Prof. [[Max Doener|Maxe Doernera]], vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v [[Mnichov]]ě. Pokračoval u prof. [[Serafin Mauer|Serafina Mauera]] na Akademii ve [[Vídeň|Vídni]], dále pak u prof. Klause v [[Drážďany|Drážďanech]], kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Důležitou praxi získal v [[Muzeum Franse Halse|Muzeu Franse Halse]] v [[Haarlem]]u, kde se poprvé setkal s moderními metodami průzkumu (použití rentgenové a ultrafialové fotografie). |
|||
V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie (tehdy Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. [[Vincenc Kramář|Vincentem Kramářem]], předním znalcem českého středověku i avantgardního umění. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během činnosti na Akademii prof. Slánský rozšířil svůj zájem v oblasti restaurování na polychromované gotické [[Plastika (výtvarné umění)|plastiky]] a [[nástěnné malby]]. Svůj pedagogický názor shrnul v dokumentu „O koncepci speciální školy restaurátorských a malířských technik“, kde specifikoval rozsah znalostí a dovedností absolventa - restaurátora. Své rozsáhlé vědomosti z restaurátorské praxe publikoval v obsáhlém díle "Techniky malby", které stále patří k základní literatuře v restaurátorském oboru a svědčí o jeho vědeckém a technologickém vzdělání. |
|||
==Restaurátorská praxe== |
==Restaurátorská praxe== |
||
⚫ | Restaurátorské praxi věnoval velkou část svého života a konzervoval a restauroval velké množství uměleckých děl. Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které pak byly odstraněny a obraz byl prezentován ve své původní, gotické podobě. Tato práce byla publikována ve Štencově "Umění" společně s významnou statí „Zkoumání obrazů přírodovědnými metodami“. Slánský se v této stati důsledně zasazoval za přísnou konzervaci a zachování originálu v maximální možné míře. To mělo vliv i na zvyšující se nároky na použité materiály v restaurátorské praxi. Důraz kladl především na odstranitelnost doplňků, retuší i použitých laků na restaurovaném díle, ale zároveň zastával názor, že jedním z hlavních cílů restaurátora musí být obnovení výtvarně-estetického účinku díla. |
||
Prof. Bohuslav Slánský se věnoval restaurátorské praxi velkou část svého života. Rozsah uměleckých děl, která konzervoval, restauroval nebo se podílel na jejich obnově, je pozoruhodný. |
|||
⚫ | Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které |
||
Středověké malbě se Slánský věnoval nejen jako restaurátor a technolog, ale přispíval také k hledání linie vývoje |
Středověké malbě se Slánský věnoval nejen jako restaurátor a technolog, ale přispíval také k hledání linie vývoje [[česká gotická malba|české gotické malby]]. Významná byla jeho spolupráce s historiky umění prof. [[Antonín Matějček|Antonínem Matějíčkem]] a [[Jaroslav Pešina|Jaroslavem Pešinou]]. Jednou z jeho nejdůležitějších prací bylo restaurování deskových obrazů [[Mistr Theodorik|Mistra Theodorika]] v [[Kaple svatého Kříže (Karlštejn)|kapli sv. Kříže]] na [[Karlštejn]]ě. Hájil jejich autentičnost a Mistra Theodorika považoval za jednoho z největších gotických mistrů v Evropě. Na restaurování deskových a nástěnných maleb na Karlštejně se od roku 1932 podílela i jeho manželka Ludmila Slánská, jež byla jeho nejbližší spolupracovnicí. Mezi Slánským restaurovaná středověká umělecká díla patří například Madona z Veveří, Madona z Rudolfova, Madona Strahovská, Zbraslavská a Roudnická madona, nebo Krucifix z Českého Krumlova, Obraz [[Jan Očko z Vlašimi|Jana Očka z Vlašimi]], tzv. Kapucínský cyklus, Litoměřický oltář apod. Také se zabýval záchranou nástěnných maleb Josefa Navrátila v Jirnech, Ploskovicích a Nových Mlýnech. Poznatky o Navrátilových malbách publikoval ve stati o [[Josef Matěj Navrátil|Josefu Navrátilovi]] jako obnoviteli české nástěnné malby (1956) a jako spoluautor s [[Václav Vilém Štech|V. V. Štechem]] v publikaci o Jirnech z roku 1958. |
||
Prof. Slánský byl nejen vynikajícím restaurátorem ale i tvůrčím malířem; zastával názor, že dobrý restaurátor by se měl věnovat také vlastní volné tvorbě. Z jeho prací se zachovaly krajinomalby, zátiší i portréty. Jako malíři mu byly po jeho smrti uspořádány výstavy v [[Praha|Praze]] a [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]], kde byl vystaven výběr 71 obrazů. |
|||
==Výstavy== |
==Výstavy== |
||
Řádek 17: | Řádek 22: | ||
*1989 výstava malířského a restaurátorského díla v Mariánských Lázních |
*1989 výstava malířského a restaurátorského díla v Mariánských Lázních |
||
==Publikační činnost== |
== Publikační činnost == |
||
*Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál, Praha 1953 |
*Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál, Praha 1953 |
||
*Technika malby. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956 |
*Technika malby. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956 |
||
Řádek 27: | Řádek 32: | ||
==Ocenění== |
==Ocenění== |
||
*1954 Státní cena Klementa Gottwalda |
*1954 Státní cena Klementa Gottwalda |
||
*1970 |
*1970 zasloužilý umělec |
||
*1980 |
*1980 Řád práce |
||
*2002 |
*2002 Státní cena za památkovou péči in memoriam |
||
==Literatura== |
==Literatura== |
||
{{NK ČR|jk01111794}} |
{{NK ČR|jk01111794}} |
||
*Pechová, Oliva: Za profesorem Slánským, Památky a příroda, 9/1980 str. 540–541. |
*Pechová, Oliva: Za profesorem Slánským, ''Památky a příroda'', 9/1980 str. 540–541. |
||
*Mašín, J.: In memoriam Bohuslava Slánského, Umění 1981, str. 266–269. |
*Mašín, J.: In memoriam Bohuslava Slánského, ''Umění'' 1981, str. 266–269. |
||
*Slánský, Bohuslav: Technika malby: Malířský a konzervační materiál, Díl 1., Praha Paseka, 2003, ISBN 80-7185-610-X, str. 6-10. |
*Slánský, Bohuslav: ''Technika malby: Malířský a konzervační materiál, Díl 1.'', Praha Paseka, 2003, ISBN 80-7185-610-X, str. 6-10. |
||
*Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1947-1950 (Ostrava 1993), str. 192-193. |
*Toman, Prokop: ''Nový slovník československých výtvarných umělců'', Praha 1947-1950 (Ostrava 1993), str. 192-193. |
||
*Hlobil, Ivo: Na základech konzervativní teorie české památkové péče, Výbor z textů Praha 2008, str. 30-39. |
*Hlobil, Ivo: ''Na základech konzervativní teorie české památkové péče'', Výbor z textů Praha 2008, str. 30-39. |
||
{{Portály|Umění}} |
{{Portály|Umění}} |
||
{{DEFAULTSORT:Slánský, |
{{DEFAULTSORT:Slánský, Bohumil}} |
||
[[Kategorie:Narození 1900]] |
[[Kategorie:Narození 1900]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1980]] |
[[Kategorie:Úmrtí 1980]] |
Verze z 12. 7. 2013, 19:47
Bohuslav Slánský (26. ledna 1900 Praha – 30. července 1980 Česká Kamenice) byl český malíř a restaurátor. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně.
Život
Bohuslav Slánský se narodil do rodiny magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Maxmiliána Pirnera a Maxe Švabinského. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie (1. cena soutěže ateliéru Maxe Švabinského), v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hopperovou, dcerou generála Hoppera. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie.
Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vynikajícího vědce a pedagoga Prof. Maxe Doernera, vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově. Pokračoval u prof. Serafina Mauera na Akademii ve Vídni, dále pak u prof. Klause v Drážďanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Důležitou praxi získal v Muzeu Franse Halse v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními metodami průzkumu (použití rentgenové a ultrafialové fotografie).
V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie (tehdy Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. Vincentem Kramářem, předním znalcem českého středověku i avantgardního umění. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během činnosti na Akademii prof. Slánský rozšířil svůj zájem v oblasti restaurování na polychromované gotické plastiky a nástěnné malby. Svůj pedagogický názor shrnul v dokumentu „O koncepci speciální školy restaurátorských a malířských technik“, kde specifikoval rozsah znalostí a dovedností absolventa - restaurátora. Své rozsáhlé vědomosti z restaurátorské praxe publikoval v obsáhlém díle "Techniky malby", které stále patří k základní literatuře v restaurátorském oboru a svědčí o jeho vědeckém a technologickém vzdělání.
Restaurátorská praxe
Restaurátorské praxi věnoval velkou část svého života a konzervoval a restauroval velké množství uměleckých děl. Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které pak byly odstraněny a obraz byl prezentován ve své původní, gotické podobě. Tato práce byla publikována ve Štencově "Umění" společně s významnou statí „Zkoumání obrazů přírodovědnými metodami“. Slánský se v této stati důsledně zasazoval za přísnou konzervaci a zachování originálu v maximální možné míře. To mělo vliv i na zvyšující se nároky na použité materiály v restaurátorské praxi. Důraz kladl především na odstranitelnost doplňků, retuší i použitých laků na restaurovaném díle, ale zároveň zastával názor, že jedním z hlavních cílů restaurátora musí být obnovení výtvarně-estetického účinku díla.
Středověké malbě se Slánský věnoval nejen jako restaurátor a technolog, ale přispíval také k hledání linie vývoje české gotické malby. Významná byla jeho spolupráce s historiky umění prof. Antonínem Matějíčkem a Jaroslavem Pešinou. Jednou z jeho nejdůležitějších prací bylo restaurování deskových obrazů Mistra Theodorika v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Hájil jejich autentičnost a Mistra Theodorika považoval za jednoho z největších gotických mistrů v Evropě. Na restaurování deskových a nástěnných maleb na Karlštejně se od roku 1932 podílela i jeho manželka Ludmila Slánská, jež byla jeho nejbližší spolupracovnicí. Mezi Slánským restaurovaná středověká umělecká díla patří například Madona z Veveří, Madona z Rudolfova, Madona Strahovská, Zbraslavská a Roudnická madona, nebo Krucifix z Českého Krumlova, Obraz Jana Očka z Vlašimi, tzv. Kapucínský cyklus, Litoměřický oltář apod. Také se zabýval záchranou nástěnných maleb Josefa Navrátila v Jirnech, Ploskovicích a Nových Mlýnech. Poznatky o Navrátilových malbách publikoval ve stati o Josefu Navrátilovi jako obnoviteli české nástěnné malby (1956) a jako spoluautor s V. V. Štechem v publikaci o Jirnech z roku 1958.
Prof. Slánský byl nejen vynikajícím restaurátorem ale i tvůrčím malířem; zastával názor, že dobrý restaurátor by se měl věnovat také vlastní volné tvorbě. Z jeho prací se zachovaly krajinomalby, zátiší i portréty. Jako malíři mu byly po jeho smrti uspořádány výstavy v Praze a Mariánských Lázních, kde byl vystaven výběr 71 obrazů.
Výstavy
- 1946 výstava Tři obrazy v Národní galerii v Praze (restaurování)
- 1965 vystavuje s restaurátorskou skupinou R64 v Galerii V. Kramáře v Praze
- 1971 výstava restaurátorských prací z let 1930-1970 v Národní galerii v Praze
- 1988/1989 výstava v Galerii D v Praze, Bohuslav Slánský - malířské dílo
- 1989 výstava malířského a restaurátorského díla v Mariánských Lázních
Publikační činnost
- Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál, Praha 1953
- Technika malby. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956
- Technika malby. III díl – Historické techniky (nedokončen)
- Jirny/Josef Navrátil, (spoluautor V.V. Štech), Praha 1958
- Technika v malířské tvorbě, Praha 1973 a 1976
- Výsledky svých prací publikoval na stránkách Štenclova umění, Volných směrů i Zpráv památkové péče
Ocenění
- 1954 Státní cena Klementa Gottwalda
- 1970 zasloužilý umělec
- 1980 Řád práce
- 2002 Státní cena za památkovou péči in memoriam
Literatura
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuslav Slánský
- Pechová, Oliva: Za profesorem Slánským, Památky a příroda, 9/1980 str. 540–541.
- Mašín, J.: In memoriam Bohuslava Slánského, Umění 1981, str. 266–269.
- Slánský, Bohuslav: Technika malby: Malířský a konzervační materiál, Díl 1., Praha Paseka, 2003, ISBN 80-7185-610-X, str. 6-10.
- Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1947-1950 (Ostrava 1993), str. 192-193.
- Hlobil, Ivo: Na základech konzervativní teorie české památkové péče, Výbor z textů Praha 2008, str. 30-39.