Křemičitan zirkoničitý
| Křemičitan zirkoničitý | |
|---|---|
 Minerál zirkon, přírodní forma křemičitanu zirkoničitého | |
| Obecné | |
| Systematický název | Křemičitan zirkoničitý |
| Ostatní názvy | Orthokřemičitan zirkoničitý</>zirkon |
| Anglický název | Zirconium(IV) silicate (systematický název) Zirconium(4+) silicate Zircon Zirconium(4+) orthosilicate Zirconium(IV) orthosilicate |
| Sumární vzorec | Zr(SiO3)2 |
| Vzhled | Bezbarvá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10101-52-7 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-252-7 |
| PubChem | 61775 |
| SMILES | [Zr+4].[O-][Si]([O-])([O-])[O-] |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 183,31 g/mol |
| Teplota tání | 2 550 °C (2 823 K) (rozklad) |
| Teplota varu | Rozklad (na SiO2 a ZrO2) |
| Hustota | 4,56 g/cm3 |
| Tvrdost | 7,5 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | nerozpustný v kyselinách, zásadách a lučavce královské |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | čtverečná (zirkon) |
| Bezpečnost | |
| NFPA 704 |  0
1
1
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křemičitan zirkoničitý Zr(SiO3)2 je anorganická sloučenina, křemičitan zirkonia a důležitý zdroj tohoto kovu. V přírodě se vyskytuje jako minerál zirkon, který je nejstarším známým minerálem na Zemi, stáří vzorku nalezeného v Jack Hills v Austrálii bylo stanoveno na 4,4 miliard roků.[1]
Jiné studie ovšem toto tvrzení zpochybňují a přisuzují minerálu stáří o plné 4 miliardy let menší. [2]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Čistý křemičitan zirkoničitý je bezbarvý, ale příměsi jej často zbarvují do různých barevných odstínů. Je nerozpustný ve vodě, kyselinách, zásadách a lučavce královské. Jeho tvrdost podle Mohsovy stupnice tvrdosti je 7,5.[3]
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Křemičitan zirkoničitý se v přírodě vyskytuje jako minerál zirkon. Těží se z přírodních zdrojů a koncentruje se různými metodami. Z písku se odděluje elektrostatickými a elektromagnetickými metodami.
Lze jej také vyrobit slučováním SiO2 a ZrO2 nebo reakcí zirkoničitých solí s křemičitanem sodným ve vodném roztoku.
Použití[editovat | editovat zdroj]
Zr(SiO3)2 se používá k výrobě žáruvzdorných materiálů u kterých je potřebná odolnost proti korozi způsobené zásaditými látkami. Také se používá na výrobu některých druhů keramiky a také smaltů a keramických glazur, ve kterých slouží jako kalidlo. Též se může nacházet v některých cementech.[4]
Toxicita[editovat | editovat zdroj]
Toxicita Zr(SiO3)2 je poměrně nízká. Je dráždivý pro oči a kůži.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zirconium(IV) silicate na anglické Wikipedii.
- ↑ http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/rudni_suroviny.html#ZIRKONIUM%20+%20HAFNIUM
- ↑ http://technet.idnes.cz/nejstarsi-diamanty-na-svete-chyba-dlu-/veda.aspx?c=A140103_132803_veda_mla
- ↑ P. Patnaik. Handbook of inorganic chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill Professional, 2002. Dostupné online. ISBN 0-07-049439-8. S. 1002.
- ↑ LIDE, David R. Handbook of Chemistry and Physics. 87. vyd. [s.l.]: CRC Press, 1998. ISBN 0-8493-0594-2. S. 4–96.