Památník padlým partyzánům výsadku Jana Koziny: Porovnání verzí
fixlink |
formulace, typo, delink |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Louny pomník výsadkáři.JPG|náhled|vpravo|Památník padlým partyzánům na Mělcích]] |
[[Soubor:Louny pomník výsadkáři.JPG|náhled|vpravo|Památník padlým partyzánům na Mělcích]] |
||
'''Památník padlým partyzánům''' slavnostně odhalený [[15. září]] [[1946]] se nachází na návrší [[Mělce]] poblíž města [[Louny]] v místech, kde v boji s [[Wehrmacht|Němci]] [[17. říjen|17. října]] [[1944]] padli tři výsadkáři ze [[Operace Jan Kozina|skupiny Jana Koziny]].{{#tag:ref|Památník v místech, kde parašutisté padli, se nachází na souřadnicích {{Souřadnice|50.3619583|13.7659356|typ=city|region=CZ|měřítko=50000|zobrazení=infobox}}.<ref name="mapy" />|group="p"}} |
'''Památník padlým partyzánům''', slavnostně odhalený [[15. září]] [[1946]], se nachází na návrší [[Mělce]] poblíž města [[Louny]] v místech, kde v boji s [[Wehrmacht|Němci]] [[17. říjen|17. října]] [[1944]] padli tři výsadkáři ze [[Operace Jan Kozina|skupiny Jana Koziny]].{{#tag:ref|Památník v místech, kde parašutisté padli, se nachází na souřadnicích {{Souřadnice|50.3619583|13.7659356|typ=city|region=CZ|měřítko=50000|zobrazení=infobox}}.<ref name="mapy" />|group="p"}} Zabitými vojáky byli Věra Morhunovová, Arkadyj Jastremskyj a Nikita Kosinkov bojující v rámci akce za osvobození Československa. Od 3. května 1958 je chráněn jako [[kulturní památka České republiky]].<ref name="monumnet">{{MonumNet|název=Pomník padlým partyzánům|ID=155441|datum=2014-10-15}}</ref> Druhý pomníček z roku 1976 se nachází na západním okraji Loun na místě, kde byla prvně uložena jejich těla.{{#tag:ref|Památník v místě, kde byli parašutisté prvně pohřbeni, se nachází na souřadnicích {{Souřadnice|50.3565139|13.7820628|typ=city|region=CZ|měřítko=50000}}.<ref name="mapy2">{{Citace elektronické monografie |
||
|url = http://www.mapy.cz/letecka?vlastni-body&x=13.7820619&y=50.3565453&z=18&ut=Pam%C3%A1tn%C3%ADk%20para%C5%A1utist%C5%AFm%20padl%C3%BDm%20na%20M%C4%9Blc%C3%ADch%20a%20zde%20prvn%C4%9B%20poh%C5%99ben%C3%BDm&uc=9fJxixZZMq&ud=ulice%20Slovensk%C3%A9ho%20n%C3%A1rodn%C3%ADho%20povst%C3%A1n%C3%AD%2C%20Louny%2C%20okres%20Louny |
|url = http://www.mapy.cz/letecka?vlastni-body&x=13.7820619&y=50.3565453&z=18&ut=Pam%C3%A1tn%C3%ADk%20para%C5%A1utist%C5%AFm%20padl%C3%BDm%20na%20M%C4%9Blc%C3%ADch%20a%20zde%20prvn%C4%9B%20poh%C5%99ben%C3%BDm&uc=9fJxixZZMq&ud=ulice%20Slovensk%C3%A9ho%20n%C3%A1rodn%C3%ADho%20povst%C3%A1n%C3%AD%2C%20Louny%2C%20okres%20Louny |
||
|titul = Mapy.cz: Památník padlým parašutistům na západním okraji Loun |
|titul = Mapy.cz: Památník padlým parašutistům na západním okraji Loun |
||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
{{Podrobně|Operace Jan Kozina}} |
{{Podrobně|Operace Jan Kozina}} |
||
=== Operace Jan Kozina === |
=== Operace Jan Kozina === |
||
Večer |
Večer 16. února 1944 ve 22:00 vzlétlo z [[Polsko|polského]] vojenského letiště [[Řešov]] v rámci [[Operace Jan Kozina]] letadlo typu [[Douglas DC-3|Dakota]] č. 841 velitele por. Filonova se 17 sovětskými a československými výsadkáři prvního smíšeného výsadku,{{#tag:ref|První smíšený výsadek sovětských a československých občanů.<ref name="odhalen" />|group="p"}} které mířilo přes frontu na [[Šumava|Šumavu]] na Plzeňsko. Skupině, která se jmenovala podle ochránce [[Chodové|Chodů]] a Šumavy [[Jan Kozina|Jana Koziny]], velel por. ''Vasil Kiš''. Během celého letu bylo letadlo neustále ostřelováno a navigátor kvůli tomu ztratil směr. Výsadek tak asi ve 23:10 seskočil 150 km severně mimo plánovaný cíl. První část výsadkářů dopadla v blízkosti [[Lipno (okres Louny)|Lipna]] a [[Tuchořice|Tuchořic]] okolo 23:20, druhá část devíti členů skupiny a tři vaky k tomu okolo 23:38 o 6 až 12 km dále v blízkosti [[Louny|Loun]]. Skupina dopadla velmi roztroušeně.<ref name="bursa" /> |
||
=== Po seskoku === |
=== Po seskoku === |
||
První skupině, která seskočila u Lipna a Tuchořic, se podařilo proniknout po přestřelce z obklíčení s jedním vážně zraněným s průstřelem levé nohy (náčelník štábu skupiny mjr. |
První skupině, která seskočila u Lipna a Tuchořic, se podařilo proniknout po přestřelce z obklíčení s jedním vážně zraněným s průstřelem levé nohy (náčelník štábu skupiny mjr. Melnik) a s jednou zajatou členkou (radistka ''Pančevová''), další člen byl zajat následně při pronásledování Němci a zbytku se podařilo uniknout. Skupina byla ostřelována už během seskoku. Lounská německá posádka začala pročesávat okolí Loun a hledat také druhou skupinu parašutistů. Po jejich obklíčení bylo několik členů skupiny zajato a Ukrajinci Věra Morhunovová a Arkadyj Jastremskyj a Bělorus Nikita Kosinkov se nestačili ani zorientovat a hned se dostali do přestřelky. Dva si vzali život poslední kulkou a Jastremskyj zemřel v boji zblízka v místech, kde dopadli – na kótě 233. Na německé straně byly ztráty po přestřelce s oběma skupinami výsadku menší, jeden mrtvý a jeden zraněný příslušník [[Schutzstaffel|SS]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení = Knollová |
| příjmení = Knollová |
||
| jméno = Petra |
| jméno = Petra |
||
| Řádek 41: | Řádek 41: | ||
=== Ostatky parašutistů === |
=== Ostatky parašutistů === |
||
Němci nechali odvézt těla z Mělců vozem taženým párem koní po státní cestě ke křižovatce silnic [[Silnice II/225|na Žatec]] a [[Silnice I/7|na Chomutov]] na západním okraji Loun, kde se říkalo ''U |
Němci nechali odvézt těla z Mělců vozem taženým párem koní po státní cestě ke křižovatce silnic [[Silnice II/225|na Žatec]] a [[Silnice I/7|na Chomutov]] na západním okraji Loun, kde se říkalo ''U Parýzka'', a tam je okolo půl dvanácté uložili pod sloupem. Kdosi vykopal padesáticentimetrovou jámu a nejspíše se je snažil i přes přítomnost hlídky lounských strážníků pochovat. U padlých se začaly objevovat květiny od Čechů, vládní komisař Loun Dr. Heinz Rochlitzer proto nařídil metařům, aby je převezli na hřbitov, což se stalo ještě před setměním. Údajně zde byli pochováni, ale i sem nosili lidé květiny a tak je nechali Němci převézt do [[Koncentrační tábor Terezín|koncentračního tábora Terezín]] a spálit. Popel potom nechali vysypat do [[Ohře]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení = Vraný |
| příjmení = Vraný |
||
| jméno = Jan |
| jméno = Jan |
||
| Řádek 84: | Řádek 84: | ||
=== Věra Morhunovová === |
=== Věra Morhunovová === |
||
Věra Stěpanovna Morhunovová (někde uváděna také jako Morgunovová) byla [[Ukrajinci|Ukrajinka]], narodila se v [[Rostov na Donu|Rostově na Donu]] 21. září 1924. Její otec byl Stěpan narozen 1890, matka Anna narozena 1894. V době narození bydleli na adrese ''Černyševskij spunkt 17''. Podle Vasila Kiše byla pracovnicí [[Ukrajinský štáb partyzánského hnutí|Ukrajinského štábu partyzánského hnutí]] (UŠPH) a ke skupině se dostala prostřednictvím náčelníka UŠPH gen. por. [[Timofej Amvrosijevič Strokač|Strokače]]. Na žádost náčelníka jejich skupiny ji Kiš přijal jako náčelníkovu pomocnici. Morhunovová se skupinou neabsolvovala ani školení ani výcvik, přesto výslovně zažádala těsně před odletem z Řešova na akci o její přidělení ke skupině a Kiš žádosti vyhověl. Padla ve věku dvaceti let.<ref name="bursa">{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení = Bursa |
| příjmení = Bursa |
||
| jméno = Stano |
| jméno = Stano |
||
| Řádek 121: | Řádek 121: | ||
=== Arkadyj Jastremskyj === |
=== Arkadyj Jastremskyj === |
||
Arkadyj Ivanovyč Jastremskyj byl také Ukrajinec, narodil se roku 1922 v obci [[Morohivka]]{{#tag:ref|Obec Morohivka se nachází na souřadnicích {{Souřadnice|50.6492535|29.1021449|typ=city|region=UK|měřítko=50000}}.<ref name="Morohivka">{{Citace elektronické monografie |
|||
|url = https://www.google.com.ua/maps/place/Morohivka,+Zhytomyrs%27ka+oblast/@50.6492535,29.1021449,16z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x472b99234f560c01:0xe654442ae488ffea |
|url = https://www.google.com.ua/maps/place/Morohivka,+Zhytomyrs%27ka+oblast/@50.6492535,29.1021449,16z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x472b99234f560c01:0xe654442ae488ffea |
||
|titul = Maps.google.com: Morohivka |
|titul = Maps.google.com: Morohivka |
||
| Řádek 131: | Řádek 131: | ||
|vydavatel = obd-memorial.ru |
|vydavatel = obd-memorial.ru |
||
|datum přístupu = 2014-10-15 |
|datum přístupu = 2014-10-15 |
||
}}</ref> v |
}}</ref> v Potijivském rajónu{{#tag:ref|Potijivskyj rajón ({{Cizojazyčně|uk|''Потіївський район''}}) byl 21. ledna 1959 začleněn do současného [[Radomyšlský rajón|Radomyšlského rajónu]] ({{Cizojazyčně|uk|''Радомишльський район''}}).<ref name="Potijivskyj rajón">{{Citace elektronické monografie |
||
|autor = Р.Ю. Кондратюк / Д.Я. Самолюк / Б.Ш. Табачник |
|autor = Р.Ю. Кондратюк / Д.Я. Самолюк / Б.Ш. Табачник |
||
|url = http://archive.zt.ua/files/docs/admin-podil.pdf |
|url = http://archive.zt.ua/files/docs/admin-podil.pdf |
||
| Řádek 145: | Řádek 145: | ||
}}</ref>|group="p"}} v [[Žytomyrská oblast|Žitomirské oblasti]]. |
}}</ref>|group="p"}} v [[Žytomyrská oblast|Žitomirské oblasti]]. |
||
Spolupracovníci ho hodnotili jako tichého skromného kamaráda, který měl v oblibě čtení a studium, debaty a rád přednášel. Podle svědectví jeho bratra |
Spolupracovníci ho hodnotili jako tichého skromného kamaráda, který měl v oblibě čtení a studium, debaty a rád přednášel. Podle svědectví jeho bratra Grigorije Ivanoviče (narozen okolo 10. dubna 1928) a bratrova vnuka Alexeje měl rád sport. Kromě svého bratra a ještě jednoho bratra Leonida, který zemřel 23. ledna 2002 v Sevastopolu, kam se později odstěhovala celá jejich rodina, měl ještě 4 sourozence, kteří se dospělosti nedožili. Matka Olga Jastremská zemřela tamtéž 19. února 1990, otec byl v rámci [[Velká čistka|stalinských represí]] zatčen, vězněn a následně roku 1937 zastřelen.<ref name="bursa2" /> |
||
Základní devítiletou školu ukončil Jastremskyj podle svědectví příbuzných v roce 1940 a zapsal se do 1. kurzu [[Žitomirská pedagogická univerzita|Žitomirské pedagogické univerzity]], oddělení cizích jazyků. Od léta 1941, kdy bylo obsazeno okolní území Němci, do jara 1944 byl partyzánem v oddílu „Smrt fašismu“. Po osvobození byl 14. března 1944 dobrovolně odveden a vstoupil do ČA<!-- ? co je ČA ? -->. 30. března se stal členem 2. školní roty 1. školního praporu v./č. 13409 a už v hodnosti staršiny šel sloužit do UŠPH v Kyjevě, kde působil pravděpodobně ve [[Svjatošino|Svjatošině]] jako velitel. Číslo, na které mu rodina naposledy psala, bylo p/p 33493. Od podzimu 1944 o něm přestali příbuzní dostávat zprávy a nevěděli ani kde a jak se stal nezvěstným. Bratr a jeho vnuk se podrobnosti dozvěděli až v novém století po více než 65 letech, kdy je kontaktoval český badatel ''Stano Bursa'' zjišťující detaily o padlých hrdinech.<ref name="bursa2" /> |
Základní devítiletou školu ukončil Jastremskyj podle svědectví příbuzných v roce 1940 a zapsal se do 1. kurzu [[Žitomirská pedagogická univerzita|Žitomirské pedagogické univerzity]], oddělení cizích jazyků. Od léta 1941, kdy bylo obsazeno okolní území Němci, do jara 1944 byl partyzánem v oddílu „Smrt fašismu“. Po osvobození byl 14. března 1944 dobrovolně odveden a vstoupil do ČA<!-- ? co je ČA ? -->. 30. března se stal členem 2. školní roty 1. školního praporu v./č. 13409 a už v hodnosti staršiny šel sloužit do UŠPH v Kyjevě, kde působil pravděpodobně ve [[Svjatošino|Svjatošině]] jako velitel. Číslo, na které mu rodina naposledy psala, bylo p/p 33493. Od podzimu 1944 o něm přestali příbuzní dostávat zprávy a nevěděli ani kde a jak se stal nezvěstným. Bratr a jeho vnuk se podrobnosti dozvěděli až v novém století po více než 65 letech, kdy je kontaktoval český badatel ''Stano Bursa'' zjišťující detaily o padlých hrdinech.<ref name="bursa2" /> |
||
Podle kyjevských materiálů byl ve službách [[Ukrajinský štáb partyzánského hnutí|UŠPH]] od |
Podle kyjevských materiálů byl ve službách [[Ukrajinský štáb partyzánského hnutí|UŠPH]] od 3. září 1944 ve funkci velitele čety. On i ostatní válku nepřeživší členové tohoto oddílu, jsou zde vedeni od vysazení 16. října 1944 jako nezvěstní.<ref name="bursa2" /> Padl ve věku 22 let.<ref name="bursa" /> |
||
=== Nikita Kosinkov === |
=== Nikita Kosinkov === |
||
Verze z 24. 11. 2016, 14:20
Památník padlým partyzánům, slavnostně odhalený 15. září 1946, se nachází na návrší Mělce poblíž města Louny v místech, kde v boji s Němci 17. října 1944 padli tři výsadkáři ze skupiny Jana Koziny.[p 1] Zabitými vojáky byli Věra Morhunovová, Arkadyj Jastremskyj a Nikita Kosinkov bojující v rámci akce za osvobození Československa. Od 3. května 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2] Druhý pomníček z roku 1976 se nachází na západním okraji Loun na místě, kde byla prvně uložena jejich těla.[p 2] Oba pomníky prošly v roce 2014 před 70. výročím události rekonstrukcí.[4]
Průběh události
Operace Jan Kozina
Večer 16. února 1944 ve 22:00 vzlétlo z polského vojenského letiště Řešov v rámci Operace Jan Kozina letadlo typu Dakota č. 841 velitele por. Filonova se 17 sovětskými a československými výsadkáři prvního smíšeného výsadku,[p 3] které mířilo přes frontu na Šumavu na Plzeňsko. Skupině, která se jmenovala podle ochránce Chodů a Šumavy Jana Koziny, velel por. Vasil Kiš. Během celého letu bylo letadlo neustále ostřelováno a navigátor kvůli tomu ztratil směr. Výsadek tak asi ve 23:10 seskočil 150 km severně mimo plánovaný cíl. První část výsadkářů dopadla v blízkosti Lipna a Tuchořic okolo 23:20, druhá část devíti členů skupiny a tři vaky k tomu okolo 23:38 o 6 až 12 km dále v blízkosti Loun. Skupina dopadla velmi roztroušeně.[6]
Po seskoku
První skupině, která seskočila u Lipna a Tuchořic, se podařilo proniknout po přestřelce z obklíčení s jedním vážně zraněným s průstřelem levé nohy (náčelník štábu skupiny mjr. Melnik) a s jednou zajatou členkou (radistka Pančevová), další člen byl zajat následně při pronásledování Němci a zbytku se podařilo uniknout. Skupina byla ostřelována už během seskoku. Lounská německá posádka začala pročesávat okolí Loun a hledat také druhou skupinu parašutistů. Po jejich obklíčení bylo několik členů skupiny zajato a Ukrajinci Věra Morhunovová a Arkadyj Jastremskyj a Bělorus Nikita Kosinkov se nestačili ani zorientovat a hned se dostali do přestřelky. Dva si vzali život poslední kulkou a Jastremskyj zemřel v boji zblízka v místech, kde dopadli – na kótě 233. Na německé straně byly ztráty po přestřelce s oběma skupinami výsadku menší, jeden mrtvý a jeden zraněný příslušník SS.[7][6]
Boj
Jako první potkala po rozednění mezi 8 a 9 hodinou ranní německé pátrací oddíly Morhunovová. Neměla kam utéct a možná se unáhlila se střelbou. Podle svědectví zranila několik k ní se po cestě blížících Němců, než vyprázdnila samopal, přiložila si osobní zbraň zespodu na krk a vystřelila. Po ní se dostal do boje i Kosinkov, i ten vystřílel munici a zastřelil se vlastní zbraní. Poslední bojoval Jastremskij, kterého Němci našli v lebedě až po tom, co se do akce zapojili psi. Tělo prý v boji z bezprostřední blízkosti Němci prostříleli až 27 střelami.[6]
Ostatky parašutistů
Němci nechali odvézt těla z Mělců vozem taženým párem koní po státní cestě ke křižovatce silnic na Žatec a na Chomutov na západním okraji Loun, kde se říkalo U Parýzka, a tam je okolo půl dvanácté uložili pod sloupem. Kdosi vykopal padesáticentimetrovou jámu a nejspíše se je snažil i přes přítomnost hlídky lounských strážníků pochovat. U padlých se začaly objevovat květiny od Čechů, vládní komisař Loun Dr. Heinz Rochlitzer proto nařídil metařům, aby je převezli na hřbitov, což se stalo ještě před setměním. Údajně zde byli pochováni, ale i sem nosili lidé květiny a tak je nechali Němci převézt do koncentračního tábora Terezín a spálit. Popel potom nechali vysypat do Ohře.[8][9][10][6]
Vzpomínaní padlí parašutisté
Při seskoku padli tři sovětští parašutisté, z toho jedna žena.
Věra Morhunovová
Věra Stěpanovna Morhunovová (někde uváděna také jako Morgunovová) byla Ukrajinka, narodila se v Rostově na Donu 21. září 1924. Její otec byl Stěpan narozen 1890, matka Anna narozena 1894. V době narození bydleli na adrese Černyševskij spunkt 17. Podle Vasila Kiše byla pracovnicí Ukrajinského štábu partyzánského hnutí (UŠPH) a ke skupině se dostala prostřednictvím náčelníka UŠPH gen. por. Strokače. Na žádost náčelníka jejich skupiny ji Kiš přijal jako náčelníkovu pomocnici. Morhunovová se skupinou neabsolvovala ani školení ani výcvik, přesto výslovně zažádala těsně před odletem z Řešova na akci o její přidělení ke skupině a Kiš žádosti vyhověl. Padla ve věku dvaceti let.[6][11]
Arkadyj Jastremskyj
Arkadyj Ivanovyč Jastremskyj byl také Ukrajinec, narodil se roku 1922 v obci Morohivka[p 4][13] v Potijivském rajónu[p 5] v Žitomirské oblasti.
Spolupracovníci ho hodnotili jako tichého skromného kamaráda, který měl v oblibě čtení a studium, debaty a rád přednášel. Podle svědectví jeho bratra Grigorije Ivanoviče (narozen okolo 10. dubna 1928) a bratrova vnuka Alexeje měl rád sport. Kromě svého bratra a ještě jednoho bratra Leonida, který zemřel 23. ledna 2002 v Sevastopolu, kam se později odstěhovala celá jejich rodina, měl ještě 4 sourozence, kteří se dospělosti nedožili. Matka Olga Jastremská zemřela tamtéž 19. února 1990, otec byl v rámci stalinských represí zatčen, vězněn a následně roku 1937 zastřelen.[11]
Základní devítiletou školu ukončil Jastremskyj podle svědectví příbuzných v roce 1940 a zapsal se do 1. kurzu Žitomirské pedagogické univerzity, oddělení cizích jazyků. Od léta 1941, kdy bylo obsazeno okolní území Němci, do jara 1944 byl partyzánem v oddílu „Smrt fašismu“. Po osvobození byl 14. března 1944 dobrovolně odveden a vstoupil do ČA. 30. března se stal členem 2. školní roty 1. školního praporu v./č. 13409 a už v hodnosti staršiny šel sloužit do UŠPH v Kyjevě, kde působil pravděpodobně ve Svjatošině jako velitel. Číslo, na které mu rodina naposledy psala, bylo p/p 33493. Od podzimu 1944 o něm přestali příbuzní dostávat zprávy a nevěděli ani kde a jak se stal nezvěstným. Bratr a jeho vnuk se podrobnosti dozvěděli až v novém století po více než 65 letech, kdy je kontaktoval český badatel Stano Bursa zjišťující detaily o padlých hrdinech.[11]
Podle kyjevských materiálů byl ve službách UŠPH od 3. září 1944 ve funkci velitele čety. On i ostatní válku nepřeživší členové tohoto oddílu, jsou zde vedeni od vysazení 16. října 1944 jako nezvěstní.[11] Padl ve věku 22 let.[6]
Nikita Kosinkov
Nikita Kuzmič Kosinkov byl Bělorus, narodil se roku 1915 v obci Zascenki[p 6] v Drybinském rajónu v Mohylevské oblasti, měl být absolventem lékařské fakulty v Moskvě a údajně v hodnosti kapitána sloužil ve skupině jako lékař. Operace Jana Koziny měla být jeho druhým vysazením do zad nepřítele. V UŠPH sloužil od 3. září 1944.[11] Padl ve věku 29 let.[6]
Vzpomínkové akce
U obou památníků, jak na místě smrti tak na místě prvního pohřbení, se každoročně konají pietní akty za účasti vrcholných představitelů Loun, historiků, válečných veteránů, vojáků a dalších hostů. V roce 2010 tu tuto historii připomněl například poslední žijící člen skupiny Jana Koziny plukovník v.v. Josef Sztacho.[16] Výročí se zúčastnil i v roce 2014, kdy také přijela dcera Vasila Kiše a z Ruska vnuk bratra Arkadyje Jastremského Alexej. Ten svůj projev pronesl v češtině.[17]
Historie a podoba památníků
Známější pomník na Mělcích na místě bojů byl postaven podle návrhu lounského rodáka Pavla Bareše a slavnostně byl odhalen 15. září 1946. Od 3. května 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2] Druhý památník na místě prvního uložení těl padlých pochází z roku 1976, vytvořen byl podle návrhu výtvarníka Vladislava Mirvalda.[5]
Pomníku na Mělcích dominuje rudá pěticípá hvězda a sestaven je z opukového zdiva. Do výše se tyčí tři železné černé kříže. Druhý památník je menší, tvoří jej úzký stojící kámen s pamětní deskou.[4]
Rekonstrukce při 70. výročí
Městský úřad Louny nechal oba památníky a jejich okolí k 70. výročí události v roce 2014 opravit a upravit. Na památníku na Mělcích bylo opraveno opukové zdivo, vysázeny dekorativní keře a zbudována přístupová cesta. Vyměněna za bytelnější a čistou byla lavička. U druhého pomníku lavička dříve nebyla a při rekonstrukci byla přidána. Byla rozšířena plocha před pomníkem, přibyly kameny pro kladení věnců a přidána dávno ztracená a později opět objevená informační tabulka. Radikálně byla zredukována zeleň tak, aby už pomník zcela nezahalovala. Zůstaly pouze túje oddělující místo od vedle stojícího sloupu elektrického vedení a blízké křižovatky. Rekonstrukci za 90,5 tisíc Kč dotovalo Ministerstvo obrany z programu Zachování a obnova historických hodnot[4]
Dostupnost památníků
K většímu památníku v severním úbočí návrší Mělce vede odbočka žluté turistické značky, která vede trasou Brloh – Chlumčany – Blšanský chlum – Louny – památník partyzánům na Mělcích – archeologický skanzen Březno – Březno.[1] Hlavní Mírové náměstí v Lounech je pěšky vzdáleno 2,5 km, 40 min,[18] další památníku nejbližší zastávka trasy, archeologický skanzen, je pěšky vzdálený 3,4km, 54 min.[19]
Menší památník leží na západním okraji města Loun v místě, kde končí ulice Slovenského národního povstání a pokračuje dále jako Postoloprtská. Leží přímo pod sloupem vedení elektrické přenosové soustavy poblíž kruhového objezdu.[20] Pěšky je památník vzdálen 1,4km, 22 min od Mírového náměstí v Lounech[21] a 1,7km, 28min od druhého památníku na Mělcích.[22]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Památník v místech, kde parašutisté padli, se nachází na souřadnicích 50°21′43″ s. š., 13°45′57″ v. d..[1]
- ↑ Památník v místě, kde byli parašutisté prvně pohřbeni, se nachází na souřadnicích 50°21′23″ s. š., 13°46′55″ v. d..[3]
- ↑ První smíšený výsadek sovětských a československých občanů.[5]
- ↑ Obec Morohivka se nachází na souřadnicích 50°38′57″ s. š., 29°6′8″ v. d..[12]
- ↑ Potijivskyj rajón (Потіївський район) byl 21. ledna 1959 začleněn do současného Radomyšlského rajónu (Радомишльський район).[14]
- ↑ Obec Zascenki se nachází na souřadnicích 54°40′52″ s. š., 30°55′21″ v. d..[15]
Reference
- ↑ a b Mapy.cz: Památník padlým parašutistům na Mělcích [online]. Seznam.cz [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-10-15]. Identifikátor záznamu 155441 : Pomník padlým partyzánům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Mapy.cz: Památník padlým parašutistům na západním okraji Loun [online]. Seznam.cz [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c PLACHÝ, Zdeněk. Dvě pietní místa v Lounech nechalo město nově upravit [online]. Žatecký a lounský deník, 2014-10-15 [cit. 2014-10-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Rekonstrukce pomníků výsadkářům padlým dne 17.10.1944 v Lounech Na Mělcích [online]. mulouny.cz [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g BURSA, Stano; toš. Měli tváře, osudy, zemřeli tak mladí. S. 5. Svobodný hlas [online]. 2010-10-13 [cit. 2014-10-15]. Roč. 19, čís. 41, s. 5. Dostupné online.
- ↑ KNOLLOVÁ, Petra. Diplomová práce: Partyzánský pluk Ludvíka Svobody [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2013 [cit. 2014-10-15]. Kapitola 3.1 Parašutistický výsadek Jana Koziny, s. 22–31. Dostupné online.
- ↑ VRANÝ, Jan. Lidé vzpomínali na výsadkáře u Loun [online]. Žatecký a lounský deník, 2009-10-17 [cit. 2014-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Představitelé města uctí partyzány [online]. Žatecký a lounský deník, 2007-10-15 [cit. 2014-10-14]. Dostupné online.
- ↑ U památníků padlých partyzánů se pokládaly věnce [online]. Žatecký a lounský deník, 2007-10-17 [cit. 2014-10-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e BURSA, Stano. Měli tváře, osudy, zemřeli tak mladí II.. S. 5. Svobodný hlas [online]. 2010-10-20 [cit. 2014-10-15]. Roč. 19, čís. 42, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Maps.google.com: Morohivka [online]. Google.com [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.
- ↑ Информация из документов, уточняющих потери: Ястремский, Аркадий Иванович [online]. obd-memorial.ru [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.
- ↑ Р.Ю. Кондратюк / Д.Я. Самолюк / Б.Ш. Табачник. Адміністративно-територіальний устрій Житомирщини 1795 - 2006 [online]. Видавництво "Волинь", 2007. Kapitola Анотований хронологічний покажчик основних пішень про зміни в адміністративно-територіальному поділі житомиршчини: 1959, 21 січня, s. 560. Dostupné online. ISBN 966-690-090-4. (ukrajinsky)
- ↑ Maps.google.com: Zascenki [online]. Google.com [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.
- ↑ BÁBA, Ladislav. Občané Loun spolu s veterány vzpomněli smrt parašutistů [online]. ČT24, 2010-10-19 [cit. 2014-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Kladení věnců na Mělcích [online]. TV Luna Louny, 2014-10-31 [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz: Vzdálenost památníku padlým parašutistům na Mělcích od Mírového náměstí v Lounech [online]. Seznam.cz [cit. 2016-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz: Vzdálenost památníku padlým parašutistům na Mělcích od archeologického skanzenu na Mělcích [online]. Seznam.cz [cit. 2016-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz: Památník padlým parašutistům v Lounech [online]. Seznam.cz [cit. 2016-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz: Vzdálenost památníku padlým parašutistům v Lounech od Mírového náměstí v Lounech [online]. Seznam.cz [cit. 2016-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz: Vzdálenost památníku padlým parašutistům v Lounech od druhého památníku na Mělcích [online]. Seznam.cz [cit. 2016-11-24]. Dostupné online.
Literatura
- TOŠNER, Jaroslav, a kol. Stalo se na Mělcích 1944. 1. vyd. Louny: Město Louny / Svobodný hlas, 2014. 28 s. Dostupné v Městském informačním centru v Lounech.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Památník padlým partyzánům výsadku Jana Koziny na Wikimedia Commons - FRANC, Jan. Mělce 1944 [16 mm film]. Louny: Jan Franc, 1974 [cit. 2014-10-17]. Dostupné online.
- Památník padlým partyzánům výsadku Jana Koziny na YouTube
