Španělská socialistická dělnická strana: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 5. 2. 2012, 23:44

Partido Socialista Obrero Español (PSOE, českým názvem Španělská socialistická dělnická strana) je jednou ze dvou dominantních španělských politických stran. V současnosti zaujímá pozice levého středu. Vznikla roku 1879 a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní compañero. Udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores, ačkoliv vazby už nejsou tak těsné jako v minulosti.

Strana je součástí Strany evropských socialistů a členem Socialistické internacionály.

Ideologie

PSOE vznikla za účelem zastupování pracující třídy zrozené průmyslovou revolucí s deklarovaným cílem dosažení socialismu skrze revoluci. S postupem času se přeměnila z marxisticky revoluční na revizionistickou a reformistickou socialistickou stranou. Dnešní PSOE se popisuje jako strana zastupující demokratický socialismus, sociální demokracii a progresivismus.

Historie

Strana byla založena začátkem května 1879 v Madridu dělnickým aktivistou a odborářem Pablo Iglesiasem. Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, její účast na stávkách ji přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce 1910 byl Pablo Iglesias v rámci prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.

Během Druhé republiky byla PSOE součástí Lidové fronty a její vlády. Během občanské války se strana rozdělila do tří křídel: levicové marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k POUM a anarchistům), centristické křídlo (ve shodě s komunisty se stavělo se proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a pravicové křídlo. Po vítězství Franca byla strana zakázána a její představitelé byli buď vězněni nebo odešli do exilu (exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany).

Po návratu demokracie do Španělska byla strana opět legalizována (1977) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér Felipe González. V roce 1978 se s ní spojila malá parlamentní Lidová socialistická strana. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce 1978 byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku 1982 vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech 1986, 1989 a 1993. Hospodářská krize a státní terorismus oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní lidovce (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.

Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce 2000 byl zvolen José Luis Rodríguez Zapatero jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti válce v Iráku. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. euroústavu a evropskou integraci a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s organizací ETA, která však byla v roce 2006 přerušena. V roce 2008 potvrdila ve volbách své vedoucí postavení, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.

Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla historicky nejhoršího výsledku od doby přechodu k demokracii. Ztratila také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch Partido Popular, ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem se v únoru 2012 stal Alfredo Pérez Rubalcaba.

Volební výsledky

Grafický přehled počtu získaných mandátů PSOE v Kongresu

Volby do Kongresu
Volby	Hlasy	v %	mandáty
1977	5 371 866	29.39	118
1979	5 469 813	30.40	121
1982	10 127 392	48.11	202
1986	8 901 718	44.33	184
1989	8 115 568	39.60	175
1993	9 150 083	38.78	159
1996	9 425 678	37.63	141
2000	7 918 752	34.16	125
2004	11 026 163	42.59	164
2008	11 288 698	43.87	169

Organizace

PSOE zahrnuje i další socialistické strany s autonomním vedením v některých regionech:

Partit dels Socialistes de Catalunya (Strana socialistů Katalánska), Katalánsko
Euskadiko Alderdi Sozialista – Euskadiko Ezkerra (Socialistická strana Baskicka - Euskadiko Ezkerra), Baskicko
Partido dos Socialistas de Galicia (Strana socialistů Galicie), Galicie
Partit Socialista del País Valencià (Socialistická strana Valencie), Valencie
Partit dels Socialistes de les Illes Balears (Strana socialistů Baleárských ostrovů), Baleáry

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělská socialistická dělnická strana na Wikimedia Commons

Oficiální web PSOE

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''Partido Socialista Obrero Español''' (PSOE, [[čeština|českým]] názvem '''''Španělská socialistická dělnická strana''''') je nejsilnější [[Levice|levicová]] [[Španělsko|španělská]] politická strana. Vznikla roku [[1879]] a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní ''compañero''. Udržuje vazby na odborový svaz [[Unión General de Trabajadores]], ačkoliv vazby už nejsou tak těsné jako v minulosti.
+'''Partido Socialista Obrero Español''' (PSOE, [[čeština|českým]] názvem '''''Španělská socialistická dělnická strana''''') je jednou ze dvou dominantních [[Španělsko|španělských]] politických stran. V současnosti zaujímá pozice [[levice|levého]] [[centrismus|středu]]. Vznikla roku [[1879]] a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní ''compañero''. Udržuje vazby na odborový svaz [[Unión General de Trabajadores]], ačkoliv vazby už nejsou tak těsné jako v minulosti.
 Strana je součástí [[Strana evropských socialistů|Strany evropských socialistů]] a členem [[Socialistická internacionála|Socialistické internacionály]].
@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 == Historie ==
-[[Soubor:Casa labra.jpg|thumb|right|''Casa Labra'', místo založení PSOE]][[Soubor:Zapatero cornella.jpg|thumb|right|José Luis Rodríguez Zapatero, generální tajemník strany a premiér Španělska]]
+[[Soubor:Casa labra.jpg|thumb|right|''Casa Labra'', místo založení PSOE]][[Soubor:Zapatero cornella.jpg|thumb|right|José Luis Rodríguez Zapatero, generální tajemník strany (2000–2012) a premiér Španělska (2004–2011)]]
 Strana byla založena začátkem [[květen|května]] [[1879]] v [[Madrid]]u dělnickým aktivistou a [[odbory|odborářem]] [[Pablo Iglesias]]em. Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, její účast na stávkách ji přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce [[1910]] byl Pablo Iglesias v rámci prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.
@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
 Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce [[2000]] byl zvolen [[José Luis Rodríguez Zapatero]] jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. [[Smlouva o Ústavě pro Evropu|euroústavu]] a [[evropská integrace|evropskou integraci]] a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s organizací [[Euskadi Ta Askatasuna|ETA]], která však byla v roce [[2006]] přerušena. V roce [[2008]] potvrdila ve volbách své vedoucí postavení, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.
+Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla historicky nejhoršího výsledku od doby [[Španělský přechod k demokracii|přechodu k demokracii]]. Ztratila také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch [[Partido Popular]], ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem se v [[únor 2012|únoru 2012]] stal [[Alfredo Pérez Rubalcaba]].
 ===Volební výsledky===