Neoklasicismus (literatura): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
úpravy po přesunu
Neověřeno
Řádek 1: Řádek 1:
{{Neověřeno}}
{{Upravit}}
{{Upravit}}



Verze z 13. 9. 2011, 21:41

Neoklasicismus (též novoklasicismus) je umělecký směr z období romantismu (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla. Podporoval jej přední kritik F. X. Šalda, který v té době směřoval od individualismu k řádu, k nadosobnímu poslání umění.

Autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.

Typické rysy: tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; nevyzdvihují cit, ale intelekt, nadčasové jevy. Znaky novoklasicistní tvorby:

  • klade důraz na intelekt
  • důraz na svébytný tvar uměleckého díla
  • důraz na přísně vyváženou tvorbu
  • soustředění k souvislé epické linii
  • spád děje
  • neosobní vypravěčský styl

Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela.

Autoři těsně či volně spjati s novoklacisismem

České země

Vliv novoklasicismu přišel do českého prostředí z Francie a zejména z Německa.

Novoklasicismus za okupace

  • František Kubka - Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie
  • F. Heřmánek - U bratra celého světa
  • J. Mařánek - Živé návraty

Související články

Šablona:Pahýl - umění