Transurany: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m robot přidal: hy:Տրանսուրան տարր |
||
Řádek 58: | Řádek 58: | ||
[[fr:Transuranien]] |
[[fr:Transuranien]] |
||
[[he:יסוד טרנס אורני]] |
[[he:יסוד טרנס אורני]] |
||
[[hy:Տրանսուրան տարր]] |
|||
[[id:Unsur transuranium]] |
[[id:Unsur transuranium]] |
||
[[it:Elementi transuranici]] |
[[it:Elementi transuranici]] |
Verze z 13. 10. 2009, 03:07
Transurany jsou prvky, které následují v Mendělejevově periodické soustavě za uranem. V přírodě se běžně nevyskytují, všechny se připravují uměle. Lehčí transurany, jako je neptunium, plutonium, americium a curium, jsou produkovány v lehkovodních jaderných reaktorech. Mají poměrně dlouhé poločasy rozpadu a můžeme je tedy extrahovat z vyhořelého jaderného paliva chemickou cestou.
Příprava transuranů
Výchozí materiál pro přípravu všech transuranů je 238U, nejtěžší nuklid, který se vyskytuje v přírodě. Používají se dvě metody přípravy těžkých prvků:
- Záchyt několika neutronů a následný β- rozpad vzniklého isotopu. Existují tři možnosti provedení:
- Záchyt neutronů v reaktoru s konstantním neutronovým proudem: množství připravených transuranů je limitováno konkurencí mezi procesem radioaktivního rozpadu a jaderného štěpení. Toto je jediný proces poskytující vážitelná množství trasuranů.
- Neutronový záchyt v pulsním neutronovém proudu: Termonukleární explozí je produkován velmi intenzivní tok neutronů (1023 - 1025 neutronu.cm-3) po dobu 10-8 až 10-6 s. Během tohoto intenzivního neutronového bombardování vznikají izotopy uranu s vysokým přebytkem neutronů. Tato nestabilní jádra se násobnou emisí částic β- stabilizují za vzniku izotopů s dlouhým poločasem rozpadu, např.
- Neutronový záchyt při hustotě toku neutronů 1020 - 1028 neutronu.cm-3. Tento proces probíhá ve hvězdách (r-proces).
- Bombardování těžkých prvků urychlenými ionty, např.
Bombardováním lehkými částicemi (deuterony, α částice) získáme prvky s atomovým číslem vyšším o jednu až dvě jednotky, pokud ale použijeme těžší ionty, např. 12C nebo 16O můžeme získat prvky s protonovým číslem vyšším o šest až deset jednotek oproti výchozímu jádru.