Druhá bitva o Atlantik: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 6. 11. 2018, 17:14

Druhá bitva o Atlantik je nejdelší a jedna z nejdůležitějších kampaní druhé světové války. Trvala po celý konflikt a z hlediska vývoje války v Evropě ji lze považovat za rozhodující střetnutí. Za její vrcholnou gradaci a rozhodující část se považuje období od půle roku 1940 do půle (resp. konce) roku 1943, kdy vyvrcholilo gigantické střetnutí německých ponorek se spojeneckými zásobovacími konvoji.

Průběh

Bitva o Atlantik začala 3. září 1939 kdy německá ponorka U-30 potopila britský parník SS Athenia. Postupně německé ponorky začaly operovat dále od Anglie, v severním Atlantiku a s podporou dálkových letounů Focke-Wulf Fw 200 Condor. Zlaté období německých ponorek začalo po vstupu USA do války v prosinci 1941, kdy potopily mnoho lodí u východního pobřeží Spojených států a v Karibském moři. Jedna ponorka dokonce ostřelovala ústí řeky Mississippi. Z této oblasti se německé ponorky stáhly zhruba v červnu 1942, ale poslední loď byla u New Yorku německou ponorkou potopena 8. května 1945.

Zhruba v dubnu a květnu 1943 došlo k definitivnímu obratu ve vývoji konfliktu, kdy masivní nasazení letounů B-24 Liberator a Short Sunderland, doprovodných letadlových lodí, nových verzí radaru, ASDICu, vrhačů hlubinných náloží a min (zejména typu hedgehog) a přístrojů umožňujících určit přesnou lokaci vysílající ponorky (H/F D/F) definitivně zvrátilo poměr sil ve prospěch Spojenců. Německá vylepšení ponorek (výkonnější ponorky typů XXI a XXIII, protiletadlové ponorky, Schnorchel a vylepšené typy torpéd) nedokázaly situaci zvrátit a stále se zhoršující situace nakonec vyústila v něco, co už ani nepřipomínalo válku, ale spíše hon na německé ponorky. Velkou roli též hrála schopnost Spojenců číst německé zprávy šifrované přístrojem ENIGMA.

Operace Fork

V květnu 1940, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podniklo Spojené království bleskovou operaci "Fork" a obsadila do té doby neutrální Island. Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.

Námořní část operací

HMS Repulse
Britský tanker jde ke dnu
Německá loď Admiral Graf Spee se potápí
Kanaďané obsazují německou ponorku U 190, která se vzdala na konci války

Bitva z pohledu pilotů

Americký bombardér Vought SB2U Vindicator doprovází konvoj
Německý bombardér Focke-Wulf Fw 200 na okružním letu
Německá ponorka U 848 krátce před potopením americkými bombardéry, jižní Atlantik, 5. listopadu 1943
Německý námořník z potopené ponorky žádá o pomoc

Literatura

JORDAN, Roger W. The World's Merchant Fleets, 1939 The Particulars And Wartime Fates of 6,000 Ships. [s.l.]: Naval Institute Press, 2000. 624 s. ISBN 9781591149590. (anglicky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 '''Druhá bitva o Atlantik''' je nejdelší a jedna z nejdůležitějších kampaní [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Trvala po celý konflikt a z hlediska vývoje války v Evropě ji lze považovat za rozhodující střetnutí. Za její vrcholnou gradaci a rozhodující část se považuje období od půle roku [[1940]] do půle (resp. konce) roku [[1943]], kdy vyvrcholilo gigantické střetnutí německých [[ponorka|ponorek]] se spojeneckými zásobovacími [[konvoj]]i.
+== Průběh ==
 Bitva o Atlantik začala [[3. září]] [[1939]] kdy německá ponorka [[U-30]] potopila britský parník [[SS Athenia|SS ''Athenia'']]. Postupně německé ponorky začaly operovat dále od Anglie, v severním Atlantiku a s podporou dálkových letounů [[Focke-Wulf Fw 200|Focke-Wulf Fw 200 Condor]]. Zlaté období německých ponorek začalo po vstupu USA do války v prosinci [[1941]], kdy potopily mnoho lodí u východního pobřeží Spojených států a v Karibském moři. Jedna ponorka dokonce ostřelovala ústí řeky [[Mississippi (řeka)|Mississippi]]. Z této oblasti se německé ponorky stáhly zhruba v červnu [[1942]], ale poslední loď byla u New Yorku německou ponorkou potopena [[8. květen|8. května]] [[1945]].
 Zhruba v dubnu a květnu [[1943]] došlo k definitivnímu obratu ve vývoji konfliktu, kdy masivní nasazení [[letoun]]ů [[B-24 Liberator]] a [[Short Sunderland]], doprovodných [[letadlová loď|letadlových lodí]], nových verzí [[Radar|radaru]], [[ASDIC]]u, vrhačů [[hlubinná nálož|hlubinných náloží]] a [[námořní mina|min]] (zejména typu ''[[Hedgehog (zbraň)|hedgehog]]'') a přístrojů umožňujících určit přesnou lokaci vysílající ponorky ([[H/F D/F]]) definitivně zvrátilo poměr sil ve prospěch Spojenců. Německá vylepšení ponorek (výkonnější ponorky typů [[Typ XXI|XXI]] a [[Typ XXIII|XXIII]], protiletadlové ponorky, [[Schnorchel]] a vylepšené typy [[torpédo|torpéd]]) nedokázaly situaci zvrátit a stále se zhoršující situace nakonec vyústila v něco, co už ani nepřipomínalo válku, ale spíše hon na německé ponorky. Velkou roli též hrála schopnost Spojenců číst německé zprávy šifrované přístrojem [[Enigma|ENIGMA]].
-== Operace Fork ==
+=== Operace Fork ===
 V květnu 1940, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podniklo [[Spojené království]] bleskovou operaci "Fork" a obsadila do té doby neutrální [[Island]]. Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální [[Spojené státy americké]]. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.